Člověk se někdy při četbě novin nestačí divit, jak je možné posunout realitu směrem, který by se více líbil majiteli listu.

Babišovy Lidové noviny přinesly informaci o volbě a projevu nového předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska s palcovým titulkem „Nová TOP 09? Úkrok směrem doleva“. Podtitulek toto tvrzení redakce hned vysvětluje: „Miroslav Kalousek si hned po svém zvolení předsedou strany začal připravovat prostor pro možnou spolupráci s ČSSD“.

Kdybychom žili ve standardních podmínkách liberální demokracie, kde funguje dělba moci, svobodný tisk a kde vládu hlídá silná opozice, tak by jistě šlo vykládat těch pár slov, která během sněmu TOP 09 zazněla na téma možné spolupráce s ČSSD, jako ochotu hledat styčné programové body s levicí.

Jenže my v takovém standardním prostředí nežijeme. Lidové noviny mají ovšem za úkol předstírat, že tu panuje normální demokracie a že se nic zvláštního neděje. Když tedy podle nich dosud spíše pravicová strana vyhlásí, že by mohla spolupracovat s ČSSD, tak je to „úkrok doleva“. A majitel listu Babiš hned označuje Kalouska za chameleona.

Milý pane Babiši a milé Lidové noviny, abyste mohli šířit tento obrázek, tak nejprve musíte zamést pod koberec a ututlat jednu podstatnou věc: Spolupráce napříč názorovým spektrem, tedy mezi stranami pravice a levice, je zde předmětem diskuzí již pár měsíců. A je to jen a jen proto, že právě Vy tady ohrožujete samotnou existenci pravidel demokratické politické soutěže a svobodnou kontrolu politické moci prostřednictvím nezávislých médií.

Už dva roky tady vůbec nejde o to, zda tu má vládnout levice, nebo pravice, nýbrž o to, zda budeme žít ve svobodné zemi. A právě Vy, milý pane Babiši, a také Vy, milé Lidové noviny, děláte všechno pro to, abychom ve svobodném prostředí nežili.

Překonání nesmyslného fanatického boje mezi údajnou pravicí a levicí je nyní úkolem dne, jestliže tu chceme zachovat demokratický systém. Situace je tak vážná, že je tu na místě i otázka, zda už není pozdě. Jako první navrhoval spojení demokratických stran proti hrozbě autoritativní moci Andreje Babiše Klub na obranu demokracie, a to hned po nástupu oligarchy k moci v roce 2013. Jenže to bylo tehdy ještě pro ČSSD nemyslitelné, neboť vesele tancovala a křepčila na mrtvole pravicové vlády a nevšimla si, že tancuje na mrtvole liberálního režimu. Na mrtvole systému svobodné politické soutěže, jehož byla navzdory svým různým socialitickým představám logickou součástí.

Spolupráce demokratických stran nebyla však možná i proto, že mezi takzvanými českými pravičáky stále ještě přetrvával dětinský obraz světa, v němž se odehrává nesmiřitelný boj za vítězství neviditelné ruky trhu a nic víc.

Andrej Babiš systematicky likviduje prostředí svobodné soutěže právě svým vlastnictvím klíčových médií a také tím, že může vrhnout do politického marketingu neomezené finanční prostředky. Oba mechanismy využívá v maximální míře a je přitom dokonalý právě v tom, že se tváří, jako by bylo všechno v pořádku a vlastně se nic nestalo. Dokonce má nacvičené oblíbené herecké představení, při němž ze sebe dělá před televizními kamerami utlačovaného chudinku, kterého ty ošklivé tradiční strany k ničemu pořádně nepustí. Hraje tuto roli tak věrně a bezprostředně, že je z toho cítit slavná Stanislavského metoda herecké práce, podle níž se herec musí na sto procent sžít se svojí rolí. On si totiž tuto nehoráznost nejspíš opravdu myslí.

Kalousek a jeho Topka se měli k možnosti spolupráce s ČSSD důrazně hlásit již dávno a v prostředí ohrožené demokracie nejde o žádný úkrok doleva, ale o hašení požáru. Toho požáru, který zakrývají Lidové noviny a který také zakrývá svým hnusným představením Miloš Zeman a boj pražské kavárny proti prezidentově zhoubnému vlivu.

Aby byl obrázek kompletní, tak i ČSSD vehementně předstírá, že vůbec nehoří. Ale přitom všichni víme, že se právě akutně dusí.

I sociální demokraté se raději pustí do Zemana než do Babiše. Mají na sobě svěrací kazajku své vládní koalice, do níž dobrovolně vlezli.

Jistě, máme tu otřesného prezidenta. Ale demokracii tu ohrožuje mnohem více Babiš a všichni jeho nedůstojní otroci a takzvaní přátelé z tenisu, mezi něž patří i šéfredaktor Lidových novin pan Ištván Léko. Ideální podřízený je takový, který tuto svoji roli také hraje nefalšovaně celým srdcem.

Nejsem si jistý, jak až je Kalouskova TOP 09 „pravicovou stranou“, a její případný „úkrok doleva“ mi v současné době přijde lhostejný. Hlavní je to, že celý tento obraz situace je účelově vytvářenou virtuální realitou. Každý, kdo má rozum a odvahu vidět věci tak, jak opravdu jsou, dobře ví, že tady už o žádný boj pravice s levicí vůbec nejde.

Koneckonců Andrej Babiš nám jde příkladem. On žádný úkrok doleva či doprava udělat rozhodně nemůže, protože nestojí nikde. Vymyká se všem kategoriím a schématům. Může si dělat, co chce. A také si dělá, co chce. Protože jsme mu to dovolili. Novináři Lidových novin v tom sehráli svoji specifickou a hodně hnusnou roli. A u většiny z nich v tom nehrála roli upřímnost jejich šéfredaktora, nýbrž vyčůranost a podělané kalhoty.