Slovanská epopej Alfonse Muchy je prazvláštní dílo, které vznikalo v posledních letech existence Rakouska-Uherska a v prvním desetiletí vzmachu Československa. Když byl tento cyklus velkoplošných obrazů poprvé v roce 1928 představen široké veřejnosti u příležitosti 10. výročí založení republiky v pražském Veletržním paláci, šlo vlastně o „mrtvě narozené dítě“ českého slavjanofilství i dávno překonaného panslavismu. Mucha vytvořil svými obřími „plakáty“ především bombastický kýč, který znázorňuje slovanské dějiny tak, jak spolu nikdy nesouvisely.

Už otevření výstavy Slovanské epopeje 21. září 1928 se odehrávalo v poněkud bizarním kontextu, totiž v rámci XVII. mezinárodního pražského veletrhu s odborným tématem „Papír – tisk – noviny – moderní kancelář – škola“, jehož součástí byla i soutěž krásy a elegance pražských dam na Slovanském ostrově. Na vernisáži Muchova veledíla řečnili například pražský primátor Karel Baxa a ministr školství a národní osvěty Milan Hodža. Autor tehdy daroval svůj obrazový cyklus hlavnímu městu Praze, aby zůstalo zachováno „na podiv celé rodině slovanské“.

Oněch dvacet obřích pláten znázorňuje náboženské, válečné a kulturní motivy z dějin jinak velmi odlišných národů hovořících různými slovanskými jazyky, přičemž se snaží ahistoricky evokovat, že jde jakoby o jediný příběh jakési exkluzivně slovanské civilizace. Jenže ta nikdy neexistovala, poněvadž významná část Slovanů, včetně Čechů, se podílela na rozvoji Západu jakožto civilizačního okruhu. A hledání jakéhokoli osudového spojení zejména s Rusy je nejen umělé, ale vlastně i nebezpečné. Je totiž doloženou historickou i aktuální skutečností, že pro ruské elity byly řeči o „bratrských národech“ či „slovanské vzájemnosti“ vždy pouhým pláštíkem pro agresivní ruský imperialismus, který odmítal národní svébytnost Poláků, Ukrajinců či Bělorusů.

Ačkoli byla Muchova Slovanská epopej ještě před svým dokončením považována v nacionalistických a hejslovanských kruzích za „chloubu českého moderního malířství, prosyceného hluboce působící duchovní silou slovanské rasy“, řada českých intelektuálů byla ikonografickým vyzněním…