MiIoš Zeman FOTO: ČTK/ZUMA/Tomas Tkacik
FOTO: ČTK/ZUMA/Tomas Tkacik
Praha je magické město! Přesto nemůže jen tak zmizet z mapy České republiky, jako se to stalo americkému městečku Springfield v animovaném dobrodružství Simpsonovi ve filmu. Mohla by být z pražské topografie „odkouzlena“ třeba jen nějaká její významná část? Anebo alespoň vychýlena z tradičního zeměpisného kontextu? Ačkoliv to nezní pravděpodobně, právě toto se přihodilo Pražskému hradu v časech podivného Zemanova prezidentství. Jenže Miloš Zeman a jeho „kancléř“ nejsou Homer a Bart Simpsonovi, takže občanskou sebereflexi od nich nečekejme.
Pražský německy píšící spisovatel Gustav Meyrink byl vlastně prorok, když v románu Valpuržina noc z roku 1917 konstatoval, že „čínská náhorní rovina“ leží „na východ od Hradčan“. A to ještě netušil, že po sto letech odpluje kamsi z českého a evropského kulturně-politického kontextu i samotný Pražský hrad.
Eurofederalista orientálních mravů
Když se v roce 2013 stal Zeman prezidentem, už po měsíci nechal na Pražském hradě vyvěsit v přítomnosti předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa vlajku Evropské unie. A dokonce k tomu kromě české státní hymny zazněla i Beethovenova Óda na radost. Novopečený český prezident se nechal slyšet, že se považuje za eurofederalistu a Česko by se mělo připojit k tvrdému jádru EU.
Jenže to byl jen zastírací manévr, neboť Zeman a jeho suita okamžitě začali pracovat na mentální orientalizaci a kulturní barbarizaci Pražského hradu, který jim byl jako symbol české státnosti v podstatě ukradený. Vedoucím Kanceláře prezidenta republiky se stal jakýsi Ing. Vratislav Mynář, nesmyslně označovaný jako „kancléř“, činovník Strany práv občanů Zemanovců a politický podnikatel okresního formátu. Jako prezidentův vlivný poradce s vlastní kanceláří na Hradě se zjevil Martin Nejedlý, rovněž Zemanův stranický kolega s bohatými kontakty na ruskou oligarchii věrnou Kremlu. Oba tyto hlavní údy prezidentových aktivit jsou pro fungování Miloše Zemana zjevně nepostradatelní, ačkoli postrádají bezpečnostní prověrku.
Takřka upadlo v zapomnění, že Zeman se k orientálním mravům veřejně přihlásil hned v prvním roce svého prezidentství, když se 9. května 2013 zúčastnil na ruské ambasádě oslav Dne vítězství v sovětské Velké vlastenecké válce. A poněvadž se tam občerstvoval ve stylu ruských mužiků, dorazil téhož dne na Pražský hrad do Korunní komory v chrámu sv. Víta opilý a české korunovační klenoty znectil svou „virózou“.
Korunovační incident vedl k instalaci nového prezidentského mluvčího, jímž se v prosinci 2013 stal dosud neznámý obskurní novinář Jiří Ovčáček, který záhy proslul loajalitou a submisivností vůči Zemanovi a jeho okolí, stejně jako neprofesionalitou a drzostí vůči veřejnosti a dalším ústavním činitelům. Personální barbarizace Hradu byla dokonána, neboť jej na dlouhá léta ovládla arogantní trojka Nejedlý-Mynář-Ovčáček. A protože i tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři, nemělo by zůstat veřejnosti utajeno, že v úloze rozverného d’Artagnana vystupuje Ivo Velíšek, ředitel Správy Pražského hradu. Dozajista není náhoda, že Velíšek, v časech normalizace údajně populární pod přezdívkou „Obchodník“, získal angažmá na Hradě už za Václava Klause, nositele Puškinovy medaile udělované Putinem.
Rudé trenýrky nad Hradem
Hrad byl všem skutečně vlasteneckým a svobodomyslným Čechům ukraden a prezidentská standarta s heslem Pravda vítězí se dávno stala výsměchem demokratickému étosu a ústavnímu pořádku našeho státu. Bylo proto jen otázkou času, než se najde někdo, kde Zemanovi přidělí novou vlajku přiměřenou jeho hodnotové orientaci.
Když 19. září 2015 odstranili členové diverzně-umělecké skupiny Ztohoven z Pražského hradu prezidentskou standartu a nahradili ji obřími rudými trenýrkami jako adekvátním symbolem Zemanova „státnictví“, daly se věci do pohybu. Hradní suita začala s postupným uzavíráním areálu široké veřejnosti a souběžně si jej privatizovala.
Neprodyšnou izolaci Pražského hradu vůči českým občanům si vyzkoušela už koncem března 2016 během návštěvy šéfa čínských komunistů Si Ťin-pchinga, kdy se součástí obranného perimetru stalo i Hradčanské náměstí.
Jedním z projevů vzrůstající nestoudnosti byla oslava 50. narozenin Martina Nejedlého, která se uskutečnila 24. června 2016 v areálu Letohrádku královny Anny. Zemanův poradce zaplatil za pronájem čtvrt milionu korun a pozval 230 hostů, přičemž zvolená dramaturgie opulentní „řachandy“ se stala novým kulturním kódem pro zacházení s Pražským hradem. Spektákl zahájil osobně Miloš Zeman, svým okolím už také nejspíše zprivatizovaný, který dojemně pravil: „Martine Nejedlý, můj kamaráde, připíjím na tvé zdraví.“
Pražský hrad se ze symbolu tisícileté české státnosti proměnil v opevněnou citadelu, kterou si hrstka Zemanových nohsledů v roli státních úředníků a jakýchsi poradců, často buranů podokresního rozhledu, bezostyšně přisvojila na úkor všech českých občanů.
Od roku 2016 už na Hradě neplatí svoboda pohybu a do areálu se lze dostat pouze skrze plošnou vojensko-policejní kontrolu, prý kvůli neustále hrozícím teroristickým útokům. Restrikce a uzavírky byly ještě sofistikovaněji rozvinuty od jara 2020 v souvislosti s pandemií nového čínského koronaviru.
Doc. PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D. je historik, filosof a publicista, jako koordinátor a vědecký pracovník vede Collegium Europaeum FF UK & FLÚ AV ČR v Praze, kde se zabývá problematikou evropské identity a intelektuálními dějinami. Působí též na Západočeské univerzitě v Plzni a v pražském Muzeu paměti XX. století, zároveň je editorem rubriky Nová Orientace v deníku FORUM 24 a Týdeníku FORUM.
Celý esej si můžete přečíst v aktuálním čísle tištěného Týdeníku FORUM.
