Temná budoucnost se začala rýsovat okamžitě poté, co premiér Matteo Renzi vyhlásil referendum o ústavní změně. Chtěl si zachránit pozici, sjednotit stranu a zlepšit postavení Itálie v EU. Stal se pravý opak. Šanci větří euroskeptici a Brusel si kouše nehty.

Málokdo věřil, že by vabank mladého premiéra vyšel. Slovo „italexit“ se vloudilo do článků i konverzací. V kombinaci s rostoucí silou populistického Hnutí pěti hvězd baviče Beppeho Grilla a katastrofálního stavu italských bank je nyní těžké najít pro zemi na Apeninském poloostrově slova útěchy a naděje. Renzi spadl do vlastní pasti a zařadil se po bok Davida Camerona. S Itálií to vypadá špatně a v Bruselu roste znepokojení. Přijde unie o další mocnost?

Pro osmadvacítku bude nyní klíčové, jak se budoucí vláda popere s tragickou situací italských bank. Šéf euroskupiny Jeroen Dijsselbloem už oznámil že Řím musí dodržet podmínky takzvaného paktu stability. V něm se členské státy eurozóny zavazují nemít vysoké schodky státních rozpočtů nebo vysoké veřejné dluhy, které by ohrožovaly stabilitu eura a zvyšovaly inflaci v zemích platících společnou měnou.

Změna vlády ale znejistí investory a může ohrozit záchranný plán největší italské banky Monte dei Paschi di Siena. V neblahé kondici je i třetí největší banka UniCredit. Delší politická krize (a krize to je), ještě zhorší situaci bank, jež nyní úpí pod nákladech 360 miliard eur v úvěrech se selháním. Pátá největší ekonomika Evropy kulhá na obě nohy.

Po brexitu další rána

Ačkoli v rakouských prezidentských volbách nakonec Alexander Van der Bellen odrazil Norberta Hofera ze Svobodných, výsledek italského referenda je dalším odrazem vzrůstajících populistických tendencí na starém kontitentu.

Už v létě se mluvilo o tom, že se donedávna neznámý Renzi stane ústřední tváří evropské politiky kvůli fiasku v referendu, nástupu euroskeptiků a v konečné fázi vystoupení Itálie z EU. První obava se již naplnila.

Hlavní populistickou silou v Itálii je protisystémové Hnutí pěti hvězd. Společně s euroskeptickou Ligou Severu bojují za rychlé uspořádání nových parlamentních voleb. Šéf antiimigrační Ligy Severu Matteo Salvini pohrozil protesty v ulicích, pokud brzy nebudou nové volby.

Podle italských politologů občané unii opustit nechtějí (nadpoloviční většina obyvatel přeje zůstat) a ve volbách prý nedají průchod euroskeptickým emocím, jako třeba Britové (to berme zatím s rezervou). Zato chtěli vystavit stopku Renzimu, což také udělali. A drtivě. Proti bylo šedesát procent voličů a volební účast byla vysoká (68,5 procenta). Jeden ze Renziho senátorů Demokratické strany načrtl situaci jako po pádu Renziho jako „partu baronů bojujících mezi sebou… a nikde žádný král.“

Vyjednání nových voleb má na starosti italský prezident Sergio Mattarella. Ten by ještě mohl Renziho vytáhnout z průvanu odmítnutím jeho rezignace. Poražený premiér by ale musel nakráčet před parlament a obhajovat, že dokáže sestavit vládu.

To není pravděpodobné a Renzi zřejmě neudrží ani post lídra strany. Jeho odpůrci uvnitř partaje si přejí jeho naprosté zničení. Renzi přišel do strany jako outsider, skrze sérii intrik se uzmul moci a ještě stranu připravil o voliče mezi pracujícími, učiteli, odboráři. Alespoň tak to vidí jeho odpůrci. Ne všechno Renzi pokazil. Povedlo se mu prosadit registrované partnerství homosexuálů a zkrátit rozvodové řízení, což je v katolické Itálii pokrok.

„V italské politice nikdo neprohrává, ale já jsem jiný. Tímto mé působení ve vrcholné politice končí,“ reagoval na výsledek referenda Renzi s narážkou na skandály svých předchůdců. Ano, v italské politice lze přežít ledacos. Jen vzpomeňme na zdánlivě neotřesitelnou pozici „divočáka“ Berlusconiho. Ale Renzi je jiný. Končí. Arrivederci.

Italové na rozcestí

Hledání nového premiéra není pro Itálii nic nového, za posledních 65 let se vystřídal téměř stejný počet vládních předsedů. Podle médií je favoritem na post nového (alespoň dočasného) premiéra předseda Senátu a bojovník proti mafii Pietro Grasso. Ve hře je i ministr financí Pier Carlo Padoan, to ale opozice zřejmě nedopustí – je spjatý s bankovní krizí.

Pro konání voleb je také důležité rozhodnutí ústavního soudu, zda nový volební zákon porušuje ústavu. Soud by měl o této záležitosti jednat až 24. ledna. To se opozici nelíbí. „Nebudeme celé měsíce diskutovat se stranami o volebním zákoně,“ odsekl jeden z vůdců Hnutí pěti hvězd Alessandro Di Battista (který si brousí zuby na post ministra zahraničí) Aby také ne, jeho strana atakuje třicetiprocentní hranici voličské podpory a chce toho náležitě využít.

Za vládní středolevou Demokratickou stranou přeci jen o pár procent zaostává, ale Hnutí pěti hvězd nahrává bankovní krize. Pokud investoři zamávají italským bankám šátečkem, čeká je tvrdší regulace dle pravidel EU. Hodně italských akcionářů by přišlo o peníze. To se Italům nelíbí a je možné, že stopku Renzimu přenesou na celou stranu a politické uspořádání. A na to sází populisté.

„Hnutí pěti hvězd umí kritizovat, ale vládnutí je něco jiného. Pokud se dostanou do vlády, nastane chaos,“ varuje profesor ekonomie Giacomo Vaciago z Milánské univerzity. Euroskeptická partaj zaznamenala od svého nástupu na scénu v roce 2013 raketový vzestup. Její šéf, naštvaný a komik Beppe Grillo, byl vyhlášený vykřikováním sloganu „běžte do háje“ (slušně řečeno) vůči zkorumpovaným italským politikům.

Jeho hnutí neodpovídá klasickému rozdělení levice/pravice. Bojem za přímou demokracii a proti zavedeným „prohnilým pořádkům“ láká voliče z obou stran spektra. Vadí jim zvyšování evropské integrace a globalizace. Jako další podobné strany v Evropě kritizuje imigraci a vychází vstříc Moskvě. „Jsme proti černobílému vidění světa, že Rusko je zlé a Spojené státy jsou dobré,“ říká člen partaje Vito Crimi.

Jistou míru útěchu evropským politikům skýtá starší prohlášení Hnutí pěti hvězd, že opustit Evropskou unii „by byla chyba“. Ale to bylo předtím. Spolupráce s vládnoucí Demokratickou stranou je podle nich vyloučená. Populisté chtějí vypsat referendum o zrušení eura (asi třetina Italů si přeje návrat k liře) a znovu vyjednat podmínky italského veřejného zadlužení. O takových věcech podle současné ústavy nelze hlasovat v referendu, ale Hnutí pěti hvězd by zákony změnilo, aby se lidé mohli vyjádřit.

Jeda z největších a nejdůležitějších zemí Evropy nyní stojí nad propastí. Příští volby prozradí, zda se hlubinu podaří přemostit, nebo do ní šedesátimilionová Itálie zahučí k radosti euroskeptiků – a ku zděšení Bruselu a eurozóny.