Francouzský spisovatel Michel Houellebecq ve svém posledním románu Soumission (Podvolení) předestřel vizi Francie blízké budoucnosti, kde politici dají přednost paktu s politickým islámem před vládou krajně pravicové prezidentky Marine Le Penové z Národní fronty.
Nelichotivý scénář, narýsovaný s dávkou autorova typického cynismu, vzešel z volby menšího zla. Po triumfu Donalda Trumpa v amerických volbách se okamžitě rozjely spekulace, zda nás čeká populistický dominový efekt. V Rakousku si na prezidentský úřad brousí zuby Norbert Hofer ze Svobodných. A pak je tu Francie, nad níž se sklání stín Marine Le Penové.
Země galského kohouta ale má naději, že mašinérii šéfky Národní fronty zastaví. Naději vskutku nečekanou: bývalého premiéra Francoise Fillona, který včera suverénně uspěl ve vnitrostranickém klání středně pravicových Republikánů, když porazil bývalého premiéra Alaina Juppého.
[ctete]86465[/ctete]
Vzhledem k roztříštěnosti levice má Fillon velkou šanci, že postoupí do druhého kola prezidentských voleb, kde by mohl Le Penovou zdolat. Analytici ho dokonce mají za jasného favorita. Ale to už se říkalo u brexitu i amerických voleb…
Adopce gayům? Spíše ne
Francois Fillon není čerstvý vánek. Ztělesňuje klasický politický establishment. Je to republikán, uhlazený džentlmen a typický představitel francouzské katolické pravice. Nemá na kontě výrazný skandál, přestože se roky pohyboval v okolí aférami opředeného Nicolase Sarkozyho (což je malý zázrak). Na druhou stranu se mu vyčítá, že je průhledný a nezajímavý. Ne nadarmo se mu přezdívalo Pan Nikdo. Taky se mu někdy přezdívá Thatcherová v obleku. Železná lady je totiž jeho politický idol.
Když předstoupí před publikum dobře oblečených postarších lidí a zvolá „musíme změnit systém“, zní to skoro jako sebeironie. Ale je to tak, Francois Fillon je záchranná brzda pro všechny Francouze, kteří si život pod Le Penovou ani socialisty nechtějí představit.
Fillon se před časem odštěpil od části etatistické pravice a z bratrovražedných stranických válek vyšel s programem, který má potenciál otřást veřejným sektorem. Plánuje snížení daní, omezení veřejných výdajů, prodloužení pracovního týdne, okleštění byrokracie a omezení moci odborů. Uvažuje také o zvýšení důchodového věku. Takové změny mu, jak známe Francouze, určitě vyvolají vášně.
[ctete]84278[/ctete]
Fillonovy plány jsou nicméně ozvěnou kampaně, se kterou v roce 2007 uspěl Nicolas Sarkozyho. Fillon se tehdy jako Sarkozyho důvěrník stal premiérem vlády, která slibovala dramatickou ekonomickou reformu. A většinu slibů nesplnila.
Značná část půvabu expremiéra ale vychází z jeho citu pro potřeby tradičních křesťanských vrstev. Je odpůrcem potratů, ačkoli tvrdí, že jde o jeho osobní, nikoli politický názor. Dvaašedesátiletý Fillon se svou velšskou manželkou vychoval pět dětí na zámku ze 12. století. Rodina leží v jádru jeho politiky. A rodina podle Fillona není místem pro „nebezpečné sociální experimenty“, za což považuje třeba rozšiřování práv homosexuálních párů k adopci.
Fillon oteplí vztahy s Kremlem
Je patrné, že klíčovým tématem květnových voleb bude islám a bezpečnost. Při teroristických útocích ve Francii za posledních osmnáct měsíců zemřelo 230 lidí. Téma pochopitelně rezonuje. Je to agenda, ve které má Le Penová trochu náskok. Fillon ale vytušil, že se musí vymezit vůči radikálnímu islámu, aby ukradl část voličů, pro něž je Le Penová příliš radikální.
Jak podotýká britský Guardian, Fillonova popularita vzrostla poté, co publikoval sloupek, ve kterém ostře kritizoval současnou vládu za nedostatek snahy bránit francouzské hodnoty proti náboženskému fundamentalismu. Fillon chce zpřísnit dozor nad islámem a rozpustit radikální salafistické hnutí. Nelíbí se mu ani kázání v arabštině.
[ctete]60943[/ctete]
Další důležité téma bude Rusko. Le Penová vyhlásila, že spojení mezi ní, ruským prezidentem Vladimirem Putinem a nově zvoleným šéfem Bílého domu Donaldem Trumpem by posílilo světový mír. Také Fillonův vztah k Rusku je pozitivní. Vztahy s Ruskou federací hodlá urovnat. Nebrání se ani spolupráci se syrským režimem Bašára Asada, pokud to pomůže boji proti džihádismu. Je kritikem protiruských sankcí a politiku prezidenta Francoise Hollanda vůči Moskvě považuje za „absurdní“. Není divu, že Putin Fillona minulý týden označil za „poctivého člověka“.
Průzkumy ale ukazují, že největší starosti dělá Francouzům bídná ekonomika a vysoká nezaměstnanost (kolem deseti procent). Právě vytváření nových pracovních míst si vytyčil za svůj hlavní cíl končící prezident Francois Hollande. Nedá se však říci, že by uspěl. Jeho popularita vězí dlouhodobě na bodu mrazu.
Roli bude hrát také vysoká etnická diverzita francouzské populace. Fillonův elektorát zahrne kromě vyšších vrstev a křesťanů také třeba muslimy nebo černochy. A to jsou miliony hlasů. Je těžké si představit, že by muslimové odevzdali své lístky Le Penové. Ta přirovnala jejich pouliční modlitby k nacistické okupaci. Fillon je také tvrdý, ale pořád je to přijatelnější varianta, než Národní fronta. Také Francouzi černé pleti zřejmě nebudou cítit motivaci hlasovat pro stranu s explicitní rasistickou historií v podobě otce zakladatele Jeana-Marieho Le Pena. Le Penová se otce před pěti lety zbavila, ale stigma extremismu na tváři partaje ještě nějakou dobu setrvá.
Analytici se shodují, že u Fillona víme, co dostaneme. Le Penová představuje podobně jako Trump značnou nejistotu. Aby však Fillon zaujal dostatečný počet voličů, nemůže se nadále držet elitářského diskurzu a napadat Le Penovou jenom na základě historie její strany a osobních radikálních názorů. Fillon nemá skandály, takže osobní útoky zřejmě Le Penové příliš nepomohou. Le Penová ale bude tvrdě napadat politický systém, který Fillon reprezentuje, a „prohnilou“ minulost Sarkozyho kabinetu. Zvítězí živá vzpomínka na starý řád, nebo radikální, ale nejisté řešení?
