Je to stále stejná písnička. Kdykoliv dojde na naší zubožené dálnici D1 k průšvihu, ve kterém hrají roli kamiony v rychlém pruhu, rozproudí se debata o tom, zda je z takzvaně rychlého pruhu vyloučit.

Poté se o tom začne rádoby odborně diskutovat. Padají logické argumenty, že „rychlým řidičům“ „pomalé kamiony“ komplikují život a jak nebezpečné situace u toho vznikají. Proti zazní neméně racionální obavy dopravců, že doprava bude trvat déle a dálnice budou křižovat kilometry dlouhé housenky kamionů seřazených za pomalým vozidlem. A nově dokonce trochu odvážná i úvaha o tom, že řidiče to nebude bavit a nebude, kdo by kamiony řídil.

A to je zhruba to, co je i tentokrát na stole. A tak si připadám jako před desítkami let, kdy při debatě o významných, leč poměrně jednoduchých rozhodnutích politici (či manažeři firem) spoléhali na dojmologii, neb řadu možností nebylo jak ověřit.

Od té doby se svět posunul snad o něco dál. Nová technika, zahrnující třeba výkonné počítače, kvalitní programy a dostupnost dříve neexistujících dat, svět mění. Ne tak ale rozhodování v naší zemi. A to dokonce ani v době, kdy je u moci skupina „makajících odborníků“. 

Při dostupnosti dat, výpočetní techniky a rozvinuté dopravní telematiky (odvětví, které se zajištěním plynulosti dopravy zabývá) je snad jen malým problémem simulovat, jak by život na naší řidiče frustrující dálnici vypadal v různých scénářích. Vzhledem k tomu, že snad naši odborníci znají jak profil naší dálnice, tak výkony moderních i méně moderních kamionů, vše, co je pro simulaci třeba, je na stole. 

Možností scénářů je více. Například zákaz levého pruhu neznamená, že kamiony nepředjíždí, neb (kupodivu) i na D1 existují úseky s pruhy třemi (a simulace by mohla ukázat, kde je jich třeba, aby se plynulost dopravy zlepšila). Také možné rozmístění více značek by mělo stát ne na dojmologii, ale na dopadech na plynulost dopravy a snížení dopravních rizik. I proměnné označení by mohlo být cestou. A ještě lepší je využití telematiky, tedy značení proměnného stojícího na vyhodnocování aktuálních dat.

Ovšem platí to za jednoho předpokladu. Že naše policie bude sto nekompromisně úpravy vynucovat, neboť bez tohoto předpokladu postrádá vlastně jakákoliv debata o režimu dopravy smyslu. Bohužel, ani to není samozřejmé a kvalita našeho právního státu v minulých letech bohužel jaksi neroste. 

Škoda, že náš stát touto cestou nejde. Dostal by se k efektivnějším řešením, a mimo jiné by tím vytvořil zajímavá zadání pro třeba vysokoškolské studenty, kteří by mohli simulace provádět a modely vyvíjet.

A naprosto podobné know-how, založené na analýze kvalitních dat, by pomohlo řešit jiný velký problém, o kterém raději nemluvíme. Tedy více než 500 mrtvých a tisíce zraněných na našich silnicích. Kvalitní práce s daty o tom, nehody jakého typu a jakých příčin či kde jsou časté, by umožnila směrovat veřejné prostředky do investic tam, kde životy zachrání, nastavit (v praxi vymáhaná) omezení tam, kde pomohou a také třeba pochopit, jak moc celou společnost stojí tragicky zastarávající vozový park.  

Autor je europoslanec