Současná hashtagová kampaň #metoo ovšem dokazuje platnost známého bonmotu, který říká, že cesta do pekla je dlážděná dobrými skutky. Jsem proti tomu, aby se z této dobře zamýšlené kampaně stal hon na čarodějnice. Neoplácejme nespravedlnost dějící se obtěžovaným stejnou měrou nespravedlivým neoprávněným obviněním.

Zamrazilo mě při čtení Twiterru sloupkařky časopisu Teen Vouge Emily Lindin, která psala: „Ve skutečnosti mě vůbec neznepokojuje, že nevinní muži ztratí svou práci díky falešným obviněním ze sexuálního útoku/obtěžování.“ Jak uvádí v dalších příspěvcích, dovolím si parafrázovat, pokud je to cena za odstranění patriarchátu, pak je to cena, kterou jsem ochotna zaplatit.

Takovéto názory zcela odsuzuji, neboť povedou pouze k šíření atmosféry strachu a praktikám připomínající jakobínské běsnění. Nepřeji si, aby lidé přicházeli o svou práci a byli lynčováni jen na základě neprokázaného a nepodloženého obvinění.

Kampaň #metoo nemůže sloužit jako nástroj k lynčování nevinných

Vnímám kampaň #metoo jako dobrý prostředek k otevření diskuze velmi citlivého problému. Jako otec dvou dcer si přeji, aby se v budoucnu i mé dcery cítily v pracovním prostředí bezpečně a nebály se v případě napadení bránit. Ale chtěl bych varovat před zneužíváním tohoto prostředku k veřejnému lynčování nevinných osob, které může mít za následek stejně tak fatální dopady na lidskou psychiku jako samotné zneužívání.

Příkladem nepodloženého hromadného obvinění může být tabulka „Shitty media men“ vytvořená americkou aktivistkou. Ženy zde mohly udávat jména osob, které se údajně dopustily prohřešků spojených se sexuálním zneužíváním, a to bez jakéhokoliv důkazu. Bohužel i takto neprověřená a nepodložená udání měla za následek zničení kariéry několika osob. Následky takovýchto obvinění mohou být ovšem ještě fatálnější. V reakci na podobné nařčení spáchal americký zákonodárce ve státě Kenctucky Dan Johnson sebevraždu.

Excesy jsou i v Evropě

Excesů nebyla ušetřena ani Evropa. Jeden z těchto případů mám bohužel i ve svém okolí. Obětí se stal ředitel jedné z významných agentur, který nyní čelí obviněním dvou svých zaměstnankyním z údajného sexuálního obtěžování. Asi bych se na vše díval jinak, pokud by tato obvinění nepřišla v reakci na jeho rozhodnutí neprodloužit ženám pracovní smlouvy z důvodu jejich špatných pracovních výsledků. A teď se můžeme jen dohadovat, jak to bylo.

Přesto si myslím, že v Evropě existuje přece jen o něco rozumnější pohled na vztahy mezi ženami a muži než na druhé straně Atlantiku. Ukázal to třeba manifest stovky francouzských umělkyň, které se jasně postavily mj. i proti tomu, aby kampaň #metoo končila lynčem nevinných. Signatářky manifestu zdůrazňují, že znásilnění je samozřejmě zločin. Zároveň ale jedním dechem dodávají, že „neodbytné nebo nemotorné flirtování není zločin a ani galantnost není agresí mužského šovinismu“.

Nepodepsal bych se pod vše, co jinak pokrokářsky smýšlející ženy napsaly, ale tleskám tomu, že se i u samotných žen našla iniciativa pojmenovat věci tak, jak jsou. Ve své kritice excesů této kampaně se trefily do černého. Právě tato rozumná reakce francouzských žen je jedním z důvodů, proč jsem rád za to, že jsem Evropanem.