Svým očím nevěřili lidé, kterým se ze stránky Andreje Babiše na sociálních sítích v pátek zobrazil příspěvek, kde premiér vzpomíná na setkání s nedávno zesnulým knězem, politickým vězněm a velkou osobností Františkem Líznou. Bylo by naprosto v pořádku, kdyby na osobnost tohoto formátu vzpomněl premiér. Kdyby nešlo právě o Babiše, agenta Státní bezpečnosti a nomenklaturního komunistu.

Není totiž nic rozdílnějšího než životy těchto dvou mužů. Františel Lízna pocházel z rodiny pronásledované komunisty, opakovaně ho věznili, nesměl vykonávat kněžskou činnost, podepsal Chartu 77, až do roku 1989 nesměl dělat nic jiného než dělnické profese.

A ten pán v obleku vedle statečného kněze? To je Andrej Babiš. Pochází z prominentní komunistické rodiny, mohl studovat v zahraničí, mohl si dělat, co chtěl, vstoupil do KSČ, podával zprávy StB včetně donášení. Byl prostě přesně na druhé straně. Byl na straně těch, kteří dělali z podstatné části života Františka Lízny peklo.

A tento Babiš se nestyděl v den pohřbu Františka Lízny zveřejnit informaci, že vlastně byli přátelé a že si dobře rozuměli. Teď. František Lízna se nemůže bránit. i když je otázka, zda by se při své povaze a zaměření na život podle evangelia vůbec bránil.

„I když jsme byli každý z jiného prostředí, vždycky jsme si měli co říct a jeho inspirujících pohledů si budu nadosmrti vážit. A na jeho velkorysost, laskavost a skvělý humor nikdy nezapomenu,“ dojal se Babiš na facebooku. Má pravdu. Byli každý z jiného prostředí. V době, kdy Babiš práskal estébákům, Františka Líznu estébáci dusili. V době, kdy Babiš cestoval a mohl pracovat v zahraničí, pracoval František Lízna jako dělník. Víc mu bolševici nedovolili.

Podstatné je přitom to, že mezi Líznou a Babišem s největší pravděpodobností vůbec žádný hluboký vztah nevznikl. Babiš se prostě jen v rámci své sebeprezentace prošel se svým televizním a marketingovým štábem Líznovým domem, nechal se s Líznou natočit na video, vyfotografovat a blahosklonně s ním promluvil pár vět. S největší pravděpodobností se mu nevyzpovídal v kleče a pokoře ze svých mnoha podvodů v podnikání a ze zneužívání dotací, či z kumulace mediální, politické a ekonomické moci, která ohrožuje svobodné prostředí v zemi. Prostě jen Líznu použil tehdy a použil ho i dneska. U dobrotivých kněží, kteří otevírají dveře každému bez rozdílu, je to velmi snadné.

Snad jsou na sebe píáristé pana premiéra pyšní… Tím nechutným pátečním postem připomněli jinou, stejně odpornou epizodu, která se odehrála po smrti Věry Čáslavské. Zatímco například tehdejší slovenský prezident Andrej Kiska vzpomněl na hrdinství Věry Čáslavské a na to, jak reprezentovala Československo, Babiš přišel s něčím jiným. Smrt statečné ženy využil k tomu, aby připomněl, že dal peníze na dokončení dokumentu pojednávajícího o jejím životě, a tvrdil, že ho Věra Čáslavská moc podporovala. Opět to tvrdil po její smrti.

„Měl jsem paní Čáslavskou strašně rád, psali jsme si, dal jsem peníze na dokončení filmu paní Sommerové Věra 68. Její úmrtí je pro mě šok, protože jsem si myslel, že tu nemoc překonala. Moc si vážím toho, že patřila k podporovatelům ANO. Řekla, že mužům nad 50 obvykle už tak nefandí, ale u mě prý udělala výjimku. Měl jsem ji rád. Je mi to líto,“ řekl  Babiš v roce 2016 pro Deník.

Zkrátka, nezastaví se před ničím. Volby se blíží, preference padají, opozice se dere dopředu a na Babiše se valí jeden skandál za druhým a hromada důkazů jeho neschopnosti. Tak co s tím? Využít chartistu a politického vězně k propagaci estébáka z prominentní bolševické rodiny. Na to už ovšem musí být žaludek…