V Kanadě se už příští měsíc uskuteční předčasné volby. Na 28. dubna je v neděli vyhlásil nový premiér Mark Carney, který v čele Kanady i Liberální strany nahradil dlouholetého předsedu vlády Justina Trudeaua. „Kvůli neoprávněným krokům prezidenta Trumpa a jeho hrozbám naší suverenitě čelíme nejvýznamnější krizi za našeho života,“ prohlásil Carney poté, co požádal o rozpuštění parlamentu. „Obracím se na Kanaďany se žádostí o silný a pozitivní mandát k jednání s americkým prezidentem a k vybudování nové kanadské ekonomiky, která bude fungovat pro všechny.“

Carney tak fakticky spustil krátkou, ale zároveň intenzivní volební kampaň, ve které se liberálové střetnou především s hlavní opoziční Konzervativní stranou pod vedením Pierra Poilievra. Souboj obou nejdůležitějších kanadských politických sil je nakonec mnohem vyrovnanější, než se ještě před pár měsíci zdálo – především kvůli Trumpovi, který v zemi rozpoutáním obchodní války a opakovanými narážkami na možnou anexi rozdmýchal vlastenecké vášně.

Všechno přitom zatím naznačuje tomu, že se politickou obětí tohoto konfliktu s největším kanadským obchodním partnerem stanou dvě menší strany, které měly ještě donedávna šanci výrazně posílit a možná i vystřídat liberály na pozici nejdůležitějšího uskupení nalevo od středu. Dnes jim naopak hrozí takřka existenční nebezpečí.

Nečekaný obrat

Pro kanadské konzervativce měly být letošní volby naprostým triumfem. Strana vedená charismatickým předsedou Poilievrem vedla nad vládní stranou v předvolebních průzkumech od poloviny roku 2023 s výrazným, často více než dvacetiprocentním náskokem. Důvodem této nezáviděníhodné pozice pro Liberální stranu byla především únava z dlouhé vlády Justina Trudeaua.

Trudeau se stal kanadským premiérem v roce 2015 a od té doby si nedokázal efektivně poradit s celou řadu problémů – od stále závažnější krize bydlení až po problémy s rekordním počtem přistěhovalců, který vedle bydlení zkomplikoval i dostupnost škol nebo zdravotní péče. S heslem konzervativců „Kanada je rozvrácená“ se ztotožňovala velká část obyvatel dlouho prosperující země, které se v posledních letech zadrhl ekonomický růst a která začala výrazně hospodářsky zaostávat za Spojenými státy.

Poilievre navíc alespoň část kanadské společnosti zaujal i svým ostrým způsobem vyjadřování evidentně inspirovaným právě Donaldem Trumpem. Liberální vládu pranýřoval za „autoritářský socialismus“, v němž stát „kontroluje každý aspekt života občanů“, vymezoval se proti jejímu „wokeismu“ a „rasové obsesi“. Ne náhodou si Poilievre vysloužil podporu řady předních amerických konzervativců nebo třeba Elona Muska, kteří doufali, že v Kanadě pod jeho vedením získají silného spojence.

Zvolení Donalda Trumpa ovšem zamíchalo kartami. Americký prezident se totiž s Kanadou po návratu do úřadu okamžitě pustil do nepřehledné obchodní války, když opakovaně uvalil (a často znovu zrušil) vysoká cla na její zboží, a především začal zpochybňovat kanadskou suverenitu. Slova o Trudeauovi jako o „guvernérovi 51. prvního amerického státu“ původně nikdo nebral vážně. Trumpovy nároky na severního souseda se nicméně od té doby natolik pravidelně opakují a šíří je tolik blízkých prezidentových spojenců, že mezi Kanaďany vyvolaly paniku i pocit ohrožení. A kanadští konzervativci, kteří doufali naopak v Trumpovu předvolební podporu, se ocitli v defenzívě.

„Trumpova cla a jeho rétorika o tom, že se Kanada stane 51. státem USA, jednoznačně pomohly liberálům v průzkumech a zároveň dostaly konzervativce do zvláštní pozice, protože jejich rétorika vykazuje podobnosti s tou Trumpovou a jen málo Kanaďanům se líbí populistický styl a myšlenky amerického prezidenta“ popisuje změnu předvolební dynamiky politolog Daniel Béland z McGillovy univerzity. Připojení k USA podle průzkumů v zemi podporuje pouhých devět procent obyvatel a 78 procent Kanaďanů se na Trumpa dívá negativně.

Nový premiér

Pro kanadské liberály představují Trumpovy výroky i obchodní kroky vůči Kanadě skutečné požehnání. Ještě v prosinci stranou zmítaly vnitřní spory, které vyvrcholily odchodem klíčové ministryně financí a místopředsedkyně vlády Chrystie Freelandové. Tlak zevnitř Liberální strany nedlouho poté přinutil viditelně unaveného a nepopulárního premiéra Trudeau k oznámení rezignace a vypsání vnitrostranických primárek.

Opakované útoky ze strany amerického prezidenta a snad i fakt, že už se nemusel obávat o svou politickou budoucnost, však Trudeaua po tomto kroku nabily nečekanou energií a naposledy připomněly, jak se tomuto nepochybně talentovanému politikovi podařilo zvítězit ve třech volbách po sobě. Na scéně už se navíc tou dobou objevil jeho veřejností preferovaný nástupce, někdejší guvernér kanadské i britské centrální banky Mark Carney, který následně s necelými 87 procenty hlasů triumfoval ve stranických primárkách.

14. března se pak Carney stal novým kanadským premiérem, který má liberály a potažmo i celou zemi dovést k předčasným parlamentním volbám. A v těch má podle průzkumů realistickou šanci porazit konzervativce. „Carney přináší novou tvář. Představuje určitou formu změny uvnitř Liberální strany, která může být pro Kanaďany dostatečně přesvědčivá, aby překonali únavu z deseti let strávených liberály u vlády,“ vysvětluje historik Dimitry Anastakis z Torontské univerzity.

Carneyho silnou stránkou je paradoxně jeho politická nezkušenost, nemůže být totiž snadno spojován s Trudeauovou neoblíbenou vládou a jejími četnými pochybeními. Opírá se naopak o zkušenost z řízení respektovaných institucí v čele s kanadskou centrální bankou a nezpochybnitelnou ekonomickou odbornost, která je za situace celní války s největším kanadským obchodním partnerem cennější než kdy dřív.

Liberálové se kromě toho vinou výpadů amerického prezidenta stali stranou, kterou vlastenecky naladění voliči považují za patřičně anti-trumpovskou – a Carney tomuto dojmu vychází svými výroky i symbolickými kroky vstříc. „Je tu člověk, který se snaží oslabit naši ekonomiku. Jmenuje se Donald Trump. Útočí na kanadské rodiny, zaměstnance i podniky a my mu proto nemůžeme dovolit uspět,“ prohlásil šéf liberálů po vítězství ve stranických primárkách.

Bezprostředně poté, kdy se stal premiérem, pak Carney porušil nepsanou tradici a na své první zahraniční cestě zavítal do Británie a Francie, nikoli do Spojených států, aby zde posílil vazby se „spolehlivými spojenci“ Kanady. Jako pragmatik si však zároveň uvědomuje, že roztržka s USA může být pro kanadskou ekonomiku smrtící. Dává proto najevo, že se s Trumpem v případě volebního úspěchu pokusí dohodnout – pokud k tomu ovšem bude americký prezident ochoten.

Dilema konzervativců

Kanadští konzervativci se snaží s politickým zmrtvýchvstáním liberálů vyrovnat, vzhledem k dřívější blízkosti k Trumpovi je to však mimořádně obtížný úkol. Poilievre se na jednu stranu od Trumpa distancuje, na druhou stranu ale zkopíroval jeho heslo kampaně a slibuje, že pro něj bude „Kanada na prvním místě“.

Voličům také tvrdí, že bude ve vyjednáváních s americkým prezidentem úspěšnější než liberálové, což v nedávném rozhovoru pro stanici Fox News nepřímo naznačil i sám Trump. „Americký prezident prohlásil, že by se mu s liberálním premiérem se mu jednalo lépe, a znovu pohrozil, že z nás udělá 51. stát,“ reagoval na Trumpova slova Poilievre. „A v tomto bodě má pravdu: jsem silný vůdce, se kterým se těžko jedná. Jsem pevný ve svém přesvědčení a Kanada pro mě bude vždy na prvním místě.“

Konzervativci se zároveň ze všech sil snaží, aby se předvolební kampaň soustředila primárně na vnitropolitická téma, nikoli právě na Trumpa a jeho hrozby. Poilievre slibuje zejména snížení daní, které podle něj dusí kanadskou ekonomiku, upozorňuje na vysoké životní náklady a pokouší se premiéra Carneyho spojit s „hříchy“ předchozí liberální vlády.

„Donald Trump nevládne Kanadě a nebyl to Trump, kdo způsobil úpadek Kanady,“ upozorňuje šéf konzervativců. „Chceme čtvrté funkční období liberálů, kteří blokují zdroje, zdaňují naše lidi, zvyšují naše životní náklady, umožňují šíření kriminality a činí nás slabými a bezbrannými vůči Američanům, nebo chceme pro změnu postavit Kanadu na první místo?“

Není však jisté, jestli budou domácí témata v časech bezprecedentního konfliktu s mocným sousedem stačit. „V dobách krize dávají lidé přednost úřadujícím vládám,“ připomíná Scott Lamb, který byl sám předsedou konzervativců mezi lety 2016-2021. Průzkumy přitom dávají přinejmenším v tuto chvíli najevo, že Kanaďané v celní válce s mocným sousedem důvěřují mnohem více Carneymu než Poilievrovi a nový premiér je pro ně důvěryhodnější i v otázkách ochrany kanadské ekonomiky nebo suverenity.

Zklamané naděje

Ještě větší krizi než konzervativci zažívají v předvolebním období další strany, které ještě donedávna doufaly, že liberály nahradí v roli největšího levostředového uskupení. Konkrétně jde o Novou demokratickou stranu (NDP), která až do podzimu setrvale podporovala Trudeauovu vládu výměnou za prosociální opatření, a národovecký Québecký blok (BQ).

BQ v dlouhodobé perspektivě požaduje odtržení francouzsky mluvící provincie a v samotném Québecu až do ledna setrvale dominoval předvolebním průzkumům. To mu v této významné provincii dávalo naděje na získání drtivé většiny poslanců a tím pádem i na to, že by mohli québečtí nacionalisté vůbec poprvé zaujmout pozici nejsilnější opoziční strany na federální úrovni.

Podpora obou uskupení se ovšem s návratem voličů k liberálům dramaticky snížila: u Nové demokratické strany celonárodně k deseti procentům, což by byl propad skoro na polovinu oproti volbám v roce 2021. BQ se pak v průzkumech v Québecu znovu ocitla s odstupem za Liberální stranou. „S příchodem Trumpa vidíme na politické scéně, že ve veřejné debatě ubývá kyslíku pro strany jako jsou NDP nebo Québecký blok,“ vysvětluje tento trend politolog Éric Montigny z Université Laval.

Voliči se podle Montignyho upírají k souboji dvou hlavních soupeřů a menší uskupení mají problém proniknout do veřejné debaty s vlastními tématy. Pro NDP jsou to zejména sociální otázky typu dostupnosti bydlení a zlepšení ochrany zaměstnanců, strana se také může pochlubit tím, že si na liberální vládě prosadila rozšíření systému veřejné zdravotní péče. Lídr nových demokratů Jagmeet Singh se navíc pokouší zaujmout svým neobvyklým vzhledem na TikToku (jako Sikh nosí dlouhé vlasy a různě barevné turbany) nebo pohnutým životním příběhem.

Nic z toho ovšem prozatím nezabírá a voliči podle průzkumů nevěří, že by mohl právě Singh sebevědomě čelit Trumpově hrozbě nebo zvládnout složitou hospodářskou situaci. „Takhle špatné výsledky v průzkumech měla NDP naposledy v 90. letech,“ popisuje situaci odborník na průzkumy Éric Grenier ze stanice CBC.

Příliš netáhnou ani regionálně specifická témata zdůrazňovaná BQ, jako je podpora sekularismu, odpor vůči britské „rasistické monarchii“ a obecně snaha posílit na federální úrovni „hlas Québecu“. Touha po eventuálním odtržení provincie s pouhými 8,5 miliony obyvateli kromě toho za současné situace působí jako ještě méně realisticky než kdy dřív – tak malý stát by byl logicky při jednání s USA v nesrovnatelně nevýhodnější pozici než jednotná Kanada a národovci přišli i o svůj oblíbený argument, že by mohli těžit z volného obchodu se Spojenými státy.

Spolu s podporou BQ se proto za poslední měsíce prudce snížila i podpora québecké samostatnosti, pro kterou se přitom v referendu v roce 1995 vyjádřila bezmála polovina místních obyvatel. V posledním průzkumu ze začátku února jich bylo pouze 29 procent a více než dvě třetiny respondentů se označily za „hrdé Kanaďany“.

Jak se tedy zdá, Trumpovy takřka každodenní výpady proti severnímu sousedy udělaly pro kanadskou národní identitu skoro tolik, jako nevyprovokovaná ruská agrese pro identitu ukrajinskou.