Kancelář prezidenta republiky se musí omluvit Terezii Kaslové za výroky prezidenta Miloše Zemana o jejím dědečkovi, novináři Ferdinandu Peroutkovi. Žalobě Kaslové vyhověl Obvodní soud pro Prahu 1, rozsudek není pravomocný. Zeman loni mimo jiné prohlásil, že novinář byl autorem článku „Hitler je gentleman“, což podle odborníků není pravda a prezidentské kanceláři se tvrzení nepodařilo doložit. Hrad se proti verdiktu odvolá, podle Zemanova mluvčího může věc skončit až u Ústavního soudu.

Spor o ochranu Peroutkovy osobnosti navazuje na Zemanův loňský projev na konferenci k 70. výročí osvobození Osvětimi, kde prezident hovořil o selhání intelektuálů v období nástupu nacismu. Peroutkovi přisoudil vedle autorství článku „Hitler je gentleman“ také výrok „nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“.

„Jestliže na základě výše uvedených nepravdivých podkladů vyslovil prezident České republiky, pan Ing. Miloš Zeman, hodnotící úsudek znevažujícího charakteru o fascinaci intelektuálů zrůdným učením, potom je takové subjektivní hodnocení ve vztahu k panu Ferdinandu Peroutkovi nevěcné a nepřípustně zasahující jeho osobnostní práva. Česká republika se za veškeré dehonestující výroky omlouvá,“ stojí v soudně nařízeném textu omluvy, který má prezidentská kancelář zaslat Kaslové a vyvěsit na web Hradu do sedmi dnů od právní moci rozsudku.

Soudkyně Kateřina Sedláková při jednání konstatovala, že prezidentská kancelář nepředložila žádný důkaz o pravdivosti předmětných Zemanových výroků. Vysvětlila také, že ve sporu nejde o nastolení jediného správného hodnocení Peroutkova díla a postojů. „Každý má právo na kritiku a na vynášení hodnotových soudů, musí ale existovat jejich pravdivostní základ,“ podotkla.

„Veřejnosti byl podsouván kladný poměr Ferdinanda Peroutky k nacismu, tedy k ideologii, která je obecně vnímána jako zavrženíhodná. Uvedení do takové souvislosti by se dotklo v podstatě kohokoliv, a to navíc ještě při příležitosti, kdy se vzpomínalo na oběti holokaustu (…), což ještě umocňovalo závažnost zásahu do osobnostních práv,“ popsala kontext Zemanova projevu.

Právník Hradu Marek Nespala požadoval, aby soud řízení zastavil, případně aby žalobu zamítl. Argumentoval tím, že prezidentská kancelář nemůže být odpovědná za výroky prezidenta, ani je nemůže hodnotit. Poukázal na to, že Zeman si připravuje veškerá svá vystoupení sám a že předem neexistují v písemné formě. Podle něj navíc ve sporu chybí „škůdce“, protože prezident má podle ústavy indemnitu a není odpovědný. Navrhoval také, aby si soud nechal vypracovat odborný posudek od Ústavu pro studium totalitních režimů, což soudkyně označila za nadbytečné.

Dalším argumentem Hradu bylo to, že Kaslová už svého dědečka dostatečně obhájila vlastním vystupováním v médiích. Podle soudkyně jsou však prohlášení hlavy státu závažnější. „Výrokům, které jsou pronášeny prezidentem republiky, je vždy ze strany veřejnosti přikládána větší váha než informacím, které pocházejí od jiných osob. Od prezidenta republiky se jaksi přirozeně očekává, že bude podávat pravdivé a ověřené informace a že bude zachovávat respekt k právům jednotlivců,“ poznamenala.

Zeman trvá na tom, že text četl. Dříve slíbil, že se omluví, pokud se daný článek nenajde. Zatím tak neučinil, i když po textu dodnes marně pátrá jeho mluvčí Jiří Ovčáček. Soudního jednání se ani prezident, ani mluvčí nezúčastnili. Ovčáček po rozsudku zmínil, že se soudkyně odmítla zabývat důkazy, které se týkají „historického kontextu a historických výroků Peroutky“. Hrad totiž předložil čtyři jiné Peroutkovy články z let 1938 a 1939.

Terezie Kaslová novinářům řekla, že je z rozhodnutí soudu nadšená. „To víte, že by bylo hezčí, kdyby se pan prezident Zeman omluvil sám. Tuším, že i sám několikrát říkal, že chlap by se měl dokázat omluvit. Ale pro mě je samozřejmě satisfakce i to, že se omluví někdo za pana prezidenta,“ uzavřela.

Poznámka editora Svobodného fóra

Text, v němž měl novinář a spisovatel Ferdinand Peroutka podle tvrzení prezidenta Zemana oslavovat Adolfa Hitlera, se stále nenašel a evidentně se nikdy nenajde, protože neexistuje. Je málo pravděpodobné, že by terčem Zemanova lživého výmyslu byl prvoplánově Ferdinand Peroutka. Už proto, že již nežije, zemřel v roce 1978. Zemana mohl vést k uvedeným výrokům na Peroutkovu adresu některý z následujících důvodů nebo jejich kombinace: Za prvé, nastolit v českém veřejném diskurzu pseudotéma, jemuž bude v médiích i jinde věnována značná pozornost na úkor jiných, daleko podstatnějších věcí – konkrétně zejména autokratizaci, oligarchizaci a buranizaci společnosti i politiky. Druhou možností je, že Zeman nařkl Peroutku z kolaborace proto, aby si otestoval, nakolik lze znevážit a relativizovat nějakou intelektuální a morální autoritu české historie (bez ohledu na to, jakou autoritu a pro koho Peroutka skutečně představuje a nakolik je považován za autoritu právem). Peroutku si přitom vybral jako terč proto, že je známý spíše v intelektuálních kruzích, nikoli všeobecně. Zaútočit podobným způsobem třeba na Palackého, Masaryka nebo Havla by si Zeman přece jen nedovolil. Poslední možností, která s těmi předchozími úzce souvisí, je, že si Zeman testoval, co všechno si může dovolit a kam až může zajít jako „lidový prezident“, zvolený v přímé volbě. Jedno si však troufám tvrdit s jistotou: Prezidentovy omluvy se paní Terezie Kaslová ani my ostatní nikdy nedočkáme.