„Do Evropského parlamentu kandiduji za ODS proto, že má rozumný a vyvážený proevropský program. Škodí jí však radikálové typu Václava Klause ml.,“ říká analytik evropské legislativy Ondřej Krutílek, nestraník a blízký odborný spolupracovník předsedy ODS Petra Fialy.
Tiskem nedávno proběhla zpráva, že kandidujete do Evropského parlamentu. Dosud jste se ale věnoval praxi – analýze evropské legislativy a vzdělávacím aktivitám. Co se změnilo?
Víte, pokud se dlouhodobě věnujete analýze evropské politiky – a já to dělám takřka patnáct let – zjistíte a pochopíte věci, které laik nevidí. Třeba že vůbec neumíme využívat nástroje, kterými jde v rámci EU něco konkrétního ovlivnit. Za patnáct let členství jsme se nenaučili být sebevědomým členem, často jen nekriticky přikyvujeme, nebo naopak bezradně lamentujeme. Své zájmy si ale neumíme obhájit, někdy je ani nedokážeme sami definovat, nebo si dokonce přiděláváme zbytečné problémy.
Můžete uvést příklad?
Například neumíme dobře využívat evropské peníze. V některých případech se dokonce masivně zneužívají, třeba v zemědělství, kde peníze pro začínající, malé a střední zemědělce často končí v Babišově Agrofertu a podobných velkokolchozech. Dotujeme masivně velké prosperující firmy na úkor těch, které peníze skutečně potřebují, třeba proto, že pečují o krajinu. To jde přímo proti současné zemědělské politice EU, která se konečně začala ubírat rozumnějším směrem. Není proto divu, že se Andrej Babiš stal v EU předmětem vyšetřování a je tam pokládán za exemplární příklad střetu zájmů a zneužívání evropských peněz.
Proč kandidujete právě za ODS?
V roce 2004 jsem dokončil studia na Masarykově univerzitě, obor Mezinárodní vztahy a evropská studia, a začal působit jako analytik legislativy EU v brněnském Centru pro studium demokracie a kultury (CDK). Mezi jeho zakladatele patřil prof. Petr Fiala, nynější předseda ODS, v té době rektor Masarykovy univerzity. Od počátku mi byl blízký jeho rozumný a vyvážený pohled na EU, čerpal jsem z jeho knih a textů, považuji se za jeho žáka.
Když se později Petr Fiala stal předsedou ODS, založili jsme s přáteli think-tank Pravý břeh – Institut Petra Fialy, abychom mu pomohli prosazovat jeho myšlenky jak v rámci ODS, tak směrem k veřejnosti. Spolu s ním a Markétou Pitrovou jsem také napsal nejobsáhlejší českou učebnici o Evropské unii a z mé iniciativy vznikl například dokument Silné Česko v Evropě 21. století, který definuje politiku ODS ve vztahu k EU.
Můj vstup do politiky je jen další logický krok. ODS se prostě chtěla – a nechci, aby to znělo neskromně či namyšleně – otevřít mladším odborníkům, kteří mohou do její politiky vnést nové podněty. Já nenabízím jen zkušenosti analytika, nějaký čas jsem v Evropském parlamentu působil jako asistent, takže znám i pohled „zevnitř“. Proto mi dali jako nestraníkovi šanci. Vážím si toho a udělám vše, abych nezklamal.
Občanští demokraté opakovaně deklarovali, že chtějí být v Evropském parlamentu hlasem rozumu mezi dvěma extrémy – protiunijními radikály a proevropskými fanatiky. U veřejnosti je však vnímaná spíše jako strana euroskeptická, která by z EU nejraději odešla…
Promiňte, ale to je úplná hloupost a dezinterpretace. Něco takového možná občas utrousí Václav Klaus ml., ale to je v rámci ODS osamocený hlas, který nesmíte brát vážně. Klaus ml. je pouhý řadový člen ODS, jakýsi její disident, řekl bych, že tak trochu i klaun. Nemá žádnou funkci ani vliv na politiku strany, v oblasti EU už vůbec ne, ale média mu věnují velkou pozornost, protože se jmenuje, jak se jmenuje. Nahrává tomu i jeho otec se svou radikálně protievropskou agendou. Oa ale jsou, nezlobte se, úplně mimo.
Pak je tu ještě TOP 09 a především Miroslav Kalousek, který se usilovně snaží vnutit ODS nálepku protievropské strany. Je to totiž to jediné, v čem se vůči ní dokáže vymezovat. Programovým a nekritickým eurohujerstvím, ale bez hlubší znalosti toho, jak EU funguje. Tedy aspoň já jsem od pana Kalouska nic fundovaného o EU a Evropě nečetl, jen samé fráze a prounijní hesla…
Takže nejste euroskeptik?
Samozřejmě že ne. A euroskeptická není ani ODS. Je eurorealistická, a to od samého počátku. Je to strana s nejkonzistentnějšími postoji a největšími zkušenostmi s EU. Radikální euroskeptismus je hloupý už jen proto, že se na svět dívá černobíle. EU má své problémy i negativní stránky. Ale co je proboha nemá?! Musíme vidět především pozitiva, a těch není málo: volný pohyb v rámci schengenského prostoru, společný evropský trh a rozšiřování obchodních příležitostí, budování společné dopravní, energetické a komunikační infrastruktury, financování vědy, výzkumu a vzdělávání… Zdravý rozum proto velí zachovat a posilovat to, co se osvědčilo, co funguje, a zasazovat se aktivně o reformu toho, co nefunguje. A samozřejmě naučit se v EU efektivně a v rámci pravidel prosazovat naše zájmy, jak jsem o tom mluvil již na začátku.
Měli bychom se také naučit dobře rozlišovat, co je špatně nastaveno v EU, a za co si můžeme sami. To se budu snažit voličům vysvětlovat. Nedokázali jsme si například dobře nastavit dotační programy, děláme vše zbytečně byrokraticky, kontrolujeme a trestáme každou hloupost, ale současně necháme velké hráče typu Andreje Babiše masivně zneužívat evropské peníze. To není problém EU, ale náš! A možná se nakonec i ukáže, že nás Evropská unie před Babišem zachrání, protože půjde tvrdě proti jeho střetu zájmů a dotačním podvodům. Doma si to Babiš ohlídá, má na to dostatečnou moc, ale v EU už ne.
Jak by se tedy EU měla podle vás změnit?
Brzy zveřejníme program ODS pro volby do Evropského parlamentu, na jehož tvorbě jsem se podílel a který to dobře shrnuje. Hlavním problémem EU je dnes přílišná centralizace, snaha o co největší unifikaci za každou cenu. Evropa se musí vrátit k principu flexibilní integrace, tedy k principu svobodné spolupráce členských států. Není vždy nutné, aby všichni směřovali ke společnému celounijnímu cíli. Měli bychom se soustředit hlavně na projekty, které přirozeně vyrostly zezdola a osvědčily se v praxi. Příkladem může být Schengen. Málokdo ví, že vznikl mimo někdejší Evropské společenství a byl do něj začleněn až později, když se ukázalo, že funguje a že se vyplácí.
Novější evropské smlouvy tuto praxi radikálně změnily a vzdálily evropskou integraci jejím původním myšlenkám. Instituce EU zmutovaly a staly se aktéry s vlastními zájmy. Dnes například prosazují progresivistickou agendu, která se příčí nejen většině občanů, ale i představitelům řady členských států. Evropská unie nesmí programově odmítat a zpochybňovat svou minulost, židovsko-křesťanskou tradici, naopak se musí ke svým hodnotám sebevědomě hlásit.
Zadruhé je třeba redefinovat rozdělení pravomocí mezi členskými státy a Bruselem. Státy si musejí vyjasnit, které pravomoci si ponechají a které předají EU.
Za třetí: Evropská unie nesmí být výrobní linkou na stále nové zákony. Evropa dnes potřebuje velký právní úklid, musíme také snížit počet „komitologických“ norem, které tvoří neviditelní experti bez politické odpovědnosti.
Za čtvrté: Evropské peníze musejí směřovat především na smysluplné projekty s přidanou hodnotou, jejich čerpání by také mělo být méně byrokratické a musejí skutečně směřovat tam, kde mohou něco zlepšit, aby je nezneužívali političtí podnikatelé a šíbři typu Andreje Babiše.
Za páté, a to je velmi důležité: Evropská unie nesmí zasahovat do pravidel udělování víz a azylu. Státům musí zůstat pravomoc stanovit si své vlastní nároky na příchozí. Migranty není možné rozdělovat podle kvót do zemí, kam ani sami nechtějí. A za nebezpečné považuji i sny o společné evropské armádě, jak je v poslední době rozvíjí především francouzský prezident Macron. Obranu Evropy musí nadále zajišťovat NATO, musí pokračovat osvědčená spolupráce s USA.
A co společná evropská měna euro, o té jsme ještě nemluvili?
Nepřímo ano, společná měna také spadá do flexibilní integrace. Přijetí eura musí být v jednotlivých členských státech dobrovolné. Všechny dosavadní zkušenosti (zejména řecká krize) jednoznačně ukazují, že eurozóna nesmí být abstraktním cílem a závazkem členských států, ale dobrovolným klubem zemí, pro které je vhodná a výhodná. Státy by měly mít možnost do eurozóny nevstupovat, případně z ní vystoupit. Podobná pravidla by se vlastně měla stahovat na vše s výjimkou společného trhu, to je nezpochybnitelný základ.
A zavedení eura u nás?
Nejsem věštec, možná někdy, ale nyní určitě ne. Nedokážu předpovědět, zda bude v České republice někdy výhodné zavést euro, záleží na tom, kam se bude eurozóna dále ubírat, od krize v roce 2008 se radikálně proměnila. V každém případě musí jít o racionální a především naše svobodné rozhodnutí.
Vše, co tady říkáte, zní rozumně. Ale je vůbec reálné toho dosáhnout?
Samozřejmě že ne všeho a hned. Je třeba na tom tvrdě pracovat, o další podobu EU se povede tvrdý boj. Současné evropské elity jsou zkostnatělé a mají na každý problém jen jedno řešení: více integrace. To je, nezlobte se za ten příměr, jako byste podávali člověku trpícímu průjmem ricinový olej. Řešení je přesně opačné, a EU k němu musí přistoupit, jinak nepřežije. Už ji opouští Velká Británie, náš přirozený spojenec a v EU hlas zdravého rozumu. Nespokojenost je cítit i mezi lidmi. Ve volbách do Evropského parlamentu bude záležet na voličích, oni do značné míry rozdají karty, Evropský parlament není tak bezzubý, jak by se mohlo zdát. A záležet bude samozřejmě také na přístupu vlád členských států.
Mám jen trochu obavy, aby nespokojení voliči ve velkém nepodpořili opačný extrém, tedy radikály, kteří nebudou umět EU rozumně reformovat, ale spíše se ji pokusí rozložit. To by byla katastrofa. Evropská unie potřebuje uměřenou, vyváženou a rozumnou politiku, nikoli střet dvou nesmiřitelných extrémů. Proto se mi zdá pozice ODS – být v EU hlasem rozumu mezi dvěma extrémy, protiunijními radikály a proevropskými fanatiky – tou nejlepší odpovědí na současné problémy.
