Adam Trunečka (STAN) skončil ve volbách do Evropského parlamentu na čtvrtém místě kandidátky FOTO: Adam Trunečka / se souhlasem
FOTO: Adam Trunečka / se souhlasem
ROZHOVOR / Adam Trunečka kandiduje za hnutí STAN do Evropského parlamentu, kde se chce zaměřit kromě celoevropské dopravy a klimatické změny také na reformu EU. „Za mě je to o tom bavit se, jestli nepřejít na hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech. Spoustě Čechů to zní hodně radikálně, ale už dnes se v asi 80 procentech případů rozhoduje právě kvalifikovanou většinou,“ říká v rozhovoru pro FORUM 24. Mluví například také o tom, jaká je pozice mladých lidí v politice.
Proč kandidujete do Evropského parlamentu?
Já se o Evropskou unii zajímám asi pět nebo šest let, vidím ji jako zcela zásadní pro naši budoucnost. Svět je teď čím dál nebezpečnější, vidíme ruskou invazi na Ukrajinu, potenciální čínskou invazi na Tchaj-wan, klimatické změny a spoustu dalších hrozeb. A podle mě tyto hrozby dokáže EU řešit jenom společně. Takže proto se o ni tak dlouho zajímám a proto bych ji chtěl i spoluutvářet.
Ve videu na Instagramu jste řekl, že by měl být slyšet hlas všech generací, i té mladé. Je podle vás pro mladé lidi těžké prosadit se v politice?
Určitě je to těžší než pro ostatní, protože vůči mladým lidem jsou velké předsudky. Lidi vám nejdřív říkají, že jste mladý, a už neřeší to, jaké máte reálné zkušenosti. Zatímco u těch starších generací se to tolik neřeší. A zároveň jsme třeba v politických stranách kratší dobu, takže je pro nás i logicky těžší se prosadit. A tím neříkám, že by všichni v politice měli být mladí, a neříkám, že by automaticky z člověka byl dobrý politik, protože je mladý. Ale prostě ta startovací pozice je pro nás o něco těžší.
Jak jste se vy dostal k politice?
Já jsem se o politiku zajímal už docela dlouho, ale po posledních sněmovních volbách jsem nastoupil do poslanecké sněmovny jako asistent poslance. Následně jsem zjistil, jaké je hnutí STAN zevnitř, a líbilo se mi tam, takže jsem se nakonec po dlouhé úvaze rozhodl do něj vstoupit. Pro mě bylo hlavní, že je proevropské, že je liberální a že dává prostor mladým lidem.
Co by se mělo změnit, aby byla politika víc přístupná mladým?
Ty předsudky je trošku těžké měnit. Ale myslím si, že hodně můžou dělat politické strany. Můžou se snažit dostávat na kandidátky mladé lidi, ideálně na nějaké vyšší, volitelné pozice. Samozřejmě ne vždycky to jde, protože lidí v české politice je obecně málo, takže někdy se tam kvalitní mladý člověk prostě nenajde. A nemůže tam být jenom proto, že je mladý. Ale minimálně by se strany měly snažit jim dávat prostor.
My ve STANu dáváme velký prostor mladým třeba při psaní volebního programu, mladí lidé jsou také zvaní na sjezdy, i když třeba nejsou ani delegáti. Takže u nás už nějaká snaha je, ale myslím si, že v každé straně v Česku se dá dělat víc.
V programu má STAN i volební právo od 16 let. Myslíte, že potom by mladé lidi zajímala politika víc?
Myslím si, že by to trošku pomohlo, neříkám, že by to nějak radikálně změnilo situaci. Já to hlavně vidím tak, že mladí se začínají o politiku zajímat v průměru od mladšího věku. Když jsem se já o politiku začal v 16 letech zajímat, tak to všem kolem mě připadalo strašně divné. A když to vidím teď u lidí, kterým je 15, 16, tak už jich tam je spousta. Určitě ne všichni 16letí jsou skvěle vybavení politickými znalostmi, ale to vlastně platí o všech věkových skupinách. Takže za mě je to spíš logický krok, že se ta společnost nějak posunula.
Minulé eurovolby v roce 2019 rozhodli podle tehdejších průzkumů mladí voliči, mezi kterými výrazně vzrostla volební účast. Dá se tedy očekávat, že v letošních červnových volbách budou hlasy mladých opět důležité. Cílí na ně hnutí STAN i z tohohle důvodu?
Jeden z důvodů to možná bude, popravdě já jsem u těch strategických jednání nebyl. Ale je to určitě něco, co vnímáme a o čem se ve STANu často mluví.
Jaká jsou vaše hlavní témata, se kterými jdete do europarlamentu?
Pro mě je důležitá celoevropská doprava, hlavně železniční, to znamená peníze na vysokorychlostní vlaky, snadnější nákup přeshraničních jízdenek, ale i další dílčí kroky.
Pak mě hodně zajímá klimatická změna, protože přece jenom hodně ovlivní naši generaci, a zároveň se zajímám taky o reformu EU.
Zeptám se tedy na Green Deal, kolem něhož se objevuje hodně negativních konotací. Co vy si o té dohodě myslíte?
Green Deal určitě není hotová věc. Je to něco, co se postupně vyvíjí, a teď už máme i signály, třeba od von der Leyenové nebo dalších vysoce postavených evropských politiků, že se začínají víc zaměřovat na konkurenceschopnost Evropy.
Já v jádru nevnímám Green Deal jako ohrožení konkurenceschopnosti, protože na zelených technologiích bude stát ekonomika druhé poloviny tohohle století, takže bude výhoda v nich mít náskok. Ale Green Deal se musí udělat opatrně, šetrně. Zatím se staví víc na zákazech a trochu méně na investicích, které podle mě nejsou odpovídající. Takže já jsem za zvýšení investiční části a případně snížení té regulační části.
Kdyby se Green Deal zrušil, jak navrhují někteří politici, co by to znamenalo?
Já myslím, že by to bylo likvidační pro planetu a dlouhodobě i pro naši ekonomiku. Pro planetu, protože musíme snižovat emise. A odpůrci Green Dealu by sice řekli: „No dobře, ale Evropa produkuje jenom zhruba osm procent emisí.“ Jenže problém je v tom, že emise musíme snižovat na planetě všichni, a když Evropa zruší Green Deal, tak v ten moment to bude pro ostatní výrazně demotivační.
A za druhé, co se týče té ekonomiky, tak jak jsem už říkal, naše ekonomika v budoucnosti bude stát na zelených technologiích. A kdo v nich bude mít v globálním trhu náskok, tak ten v tom bude jednou vítězit.
Tím samozřejmě neříkám, že Evropa má být jediný kontinent, který něco dělá s klimatickými změnami, ale je mýtus, že ostatní s tím vůbec nic nedělají. Právě když mluvím o té ekonomice, tak u investic nás zaskočily Spojené státy, které schválily takzvaný Inflation Reduction Act a pomocí něj nalily neskutečné množství investic nebo daňových incentiv do své ekonomiky. Což vede i k tomu, že spousta evropských podniků v Evropě se najednou přesouvá do USA.
Takže je opravdu mýtus, že nikdo jiný s tím nic nedělá. Čína taky masivně investuje do těchto technologií. Vidíme, jak nás teď začíná předhánět v elektroautech, která dokáže vyrábět masově a levně. Takže já to vnímám i z tohohle hlediska.
Zrušení Green Dealu by bylo likvidační pro planetu a dlouhodobě i pro naši ekonomiku.
Zmínil jste i reformu EU, co tím přesně myslíte?
Nejdřív možná k těm důvodům, proč by se EU měla reformovat. Za prvé, svět je čím dál nebezpečnější. Viděli jsme to na covidu, vidíme to na ruské invazi na Ukrajinu. A za druhé, EU by se měla v následujících zhruba 10–15 letech rozšiřovat. A rozhodovat ve 27 státech je něco jiného než rozhodovat třeba ve 36 státech.
Takže je potřeba, aby EU zůstala tak akceschopná, jak je dneska. A ideálně aby byla ještě akceschopnější. Za mě je to o tom bavit se, jestli v některých oblastech nepřejít na hlasování kvalifikovanou většinou. Spoustě Čechů to zní hodně radikálně, ale už dnes se v asi 80 procentech případů rozhoduje právě kvalifikovanou většinou. A veto je spíš výjimkou.
Neříkám, že bychom měli zrušit veto úplně, to tady nikdo nenavrhuje. Málokdo v Bruselu to navrhuje. Ale měli bychom se pobavit o těch konkrétních oblastech, za mě je to hlavně zahraniční politika.
„EU musí rozhodovat blíže k lidem. Voliči by měli mít v eurovolbách větší vliv, především na sestavování Evropské komise.“ To píšete na stránkách STANu. Znamená to, že chcete, aby o komisaři rozhodovali lidé přímo ve volbách?
Přímá volba komisařů za mě určitě ne, protože komisař pak musí zastupovat zájmy Evropy jako celku. Ona by ta komise jinak ani nemohla fungovat. Ale za nás není úplně špatný nápad, aby komisař nebo komisařka procházeli testem voleb předtím, než jim vláda dá nominaci.
A co se týče třeba předsedy nebo předsedkyně komise, tam se používá takový experiment, kterému se říká procedura Spitzenkandidaten, kdy evropské politické strany nominují své vlastní kandidáty na předsedy komise. Za mě je to o tom, zlepšovat tenhle mechanismus, jen je zatím problém, že o něm široká populace vlastně vůbec neví. Přitom už dneska je snaha, aby předsedové komise vycházeli z voleb stejně, jako u nás vycházejí premiéři. Jen se prostě úplně nedaří ten proces dostat k lidem.
Potom si dlouhodobě myslím, že by i Evropský parlament měl mít zákonodárnou iniciativu. Takže za mě jsou to tyhle kroky. Neříkám, že se tím okamžitě vyřeší celý demokratický deficit, ale je to o tom, hledat ty jednotlivé cesty.
Podle průzkumu Českého rozhlasu ale lidé moc Evropské unii nerozumí. Víc než polovina lidí přímo řekla, že jejímu fungování nerozumí. Není tedy potřeba nejdřív lidi víc vzdělávat v tomhle ohledu?
Já jsem předtím, než jsem šel do politiky, objížděl školy s přednáškami o tom, jak funguje Evropská unie, takže si tenhle problém moc dobře uvědomuji. Na druhou stranu ale není nezbytně nutné, aby všichni Češi věděli úplně přesně, jak fungují jednotlivé instituce, protože přiznejme si, že ne všichni mají stoprocentní přehled o tom, co konkrétně dělá sněmovna, co konkrétně dělá senát, co konkrétně dělá vláda.
Ano, za sebe tam vnímám nějaký deficit, jenže vnímám tam i to, že lidi mají často na EU negativní pohled, protože je jim vzdálená. Mají pocit, že velké otázky, jako je třeba Green Deal, se rozhodují bez jejich souhlasu. A v momentě, kdy EU přiblížíme lidem a dáme jim větší slovo, tak věřím, že se hlavně posune tahle skepse. Ale neříkám, že se to dá udělat mávnutím zázračného proutku, je to opravdu proces na desítky let dopředu.
