Řada lidí včetně autorky tohoto textu už je za poslední čtyři roky unavená vším, co na Pražském hradě předvedl Miloš Zeman. Fakt, že je ostudný hulvát, který naprosto ignoruje dosavadní prozápadní směřování České republiky, má až příliš pozitivní vztah k autoritativním režimům, podezřelým figurkám bez ohledu na jejich minulost či k alkoholu, to také není třeba připomínat. Nyní ale pro nadcházející prezidentské volby svitla jistá naděje − profesor Jiří Drahoš, člověk, který by mohl zdánlivě předem jasným výsledkem zamávat.

Skutečnost, že Drahošova kandidatura současné osazenstvo Pražského hradu příliš nepotěšila, se projevila značnou hysterií místního mluvčího Jiřího Ovčáčka, který tweetuje jako o život, jen bohužel nemá vůbec nic, čím by Drahoše mohl urazit nebo poškodit. Není pochyb o tom, že rusko-čínská klika, která se bude starat o prezidentovu volební kampaň, nějakou špínu vytáhne, ale nebude to mít jednoduché.

Na tiskové konferenci se Drahoš navíc přihlásil k několika zásadním věcem: Ke členství v Evropské unii, v NATO a k tomu, že by nejmenoval vládu, v níž by měli zasedat komunisté, protože se mnoho z nich i dnes hlásí ke Stalinovu odkazu. Ano, téměř kdokoli, koho si člověk představí, bude lepším prezidentem než Zeman, ovšem Drahošovo dosavadní vystupování je velmi pozitivní.

Od nového prezidentského kandidáta by se navíc mohl učit i Michal Horáček, který se hned po oznámení Drahošovy snahy dostat se na Pražský hrad vymezil proti tomu, že se k profesorovi přihlásily politické strany. Jenže právě to potřebujeme − širokou veřejnou i politickou shodu nad kandidátem, který konečně nebude dělat České republice ostudu a nebude ji ničit ještě víc, než se duu Zeman-Babiš do dnešních dnů podařilo.

Doufejme tedy, že jistá naděje na slušného prezidenta nám v naší zemi ještě zbyla. Zdá se, že ano.