Senátor J. D. Vance FOTO: United States Congress / se souhlasem
FOTO: United States Congress / se souhlasem
KOMENTÁŘ / John Adams, který byl prvním viceprezidentem v amerických dějinách, úřad, který v letech 1789 a 1797 zastával, označil za ten nejzbytečnější v celém politickém systému. Nicméně od doby, kdy si kandidáta či kandidátku na tento úřad vybírá uchazeč o Bílý dům, je jejich výběr předmětem strategických kalkulací a velkého mediálního zájmu. Donald Trump si po měsících spekulací vybral mladší verzi sebe sama, senátora za stát Ohio J. D. Vance. Z pohledu volebního zisku si mohl vybrat lépe.
O bývalém prezidentovi se říká, že mnohé ustálené zákonitosti americké politiky postavil na hlavu. Byť je to trochu nadsázka, tak je faktem, že jeho schopnost ustát skandály nikdo v dějinách nepředvedl. Už třeba jen to, že je dvakrát rozvedený, je unikát. Co se týče výběru viceprezidenta, se ale v roce 2016 držel osvědčeného klíče. Mike Pence měl doplňovat to, co Trump neměl, především křesťanské ctnosti a morálku.
Ustoupit, nebo přidat plyn
Letos se nabízela celá řada kandidátů, z nichž asi nikdo nebyl úplně ideální. Marco Rubio mohl zlepšit výsledek u Američanů latinského původu, ale zároveň by vzhledem k tomu, že je senátorem za Floridu, kde žije i Trump, nerozšířil geografický záběr. Kristi Noemová, guvernérka Jižní Dakoty, mohla přinést více hlasů od republikánských žen, které Trumpa nemusí tolik jako muži. Jenže se znemožnila svou vzpomínkovou knihou, kde popsala, jak zastřelila štěně loveckého psa, protože bylo nezvladatelné.
Nabízela se i možnost vybrat si Nikky Haileyovou, která se Trumpovi postavila v primárkách. Ta by mohla přesvědčit mnohé umírněnější republikány, kteří pro ni hlasovali i v době, kdy už kandidaturu v primárkách vzdala. Trump o ní sice řekl, že má ptačí mozek, ale ona v poslední době učinila mnohé vstřícné kroky. Rozpory z primárek mohly být zapomenuty a se sjednocenou stranou by byl Trump velkým favoritem. J. D. Vance však nemá ani jednu z výše uvedených ctností.
Stoprocentní věrnost
Vance je senátorem za stát Ohio, který nepatří mezi klíčové státy, jež volby rozhodnou. Trump by tam celkem pohodlně vyhrál i bez něj. Navíc Vance oslovuje dost podobné voliče, tedy především bílé muže z nižší střední a pracující třídy živící se rukama s maximálně středoškolským vzděláním. Působí sice sofistikovaněji než Trump, ale to je asi tak všechno.
Jeho velkou devizou je ale stoprocentní věrnost. V minulosti sice Trumpa kritizoval, ale když se ucházel o senátorské křeslo, tak se s bývalým prezidentem hodně sblížil a dá se říct, že je k němu bezvýhradně loajální. Jde tedy o jednoznačný signál, že Trump si věří, že pomoc ve volbách nepotřebuje. Zároveň zjevně preferuje lidi, kteří mu nebudou odporovat.
Sbohem Ukrajino, sbohem Evropo
J. D. Vance je také výraznou tváří nové generace republikánských izolacionistů. Jeho opozice vůči pomoci Ukrajině a americkému angažmá ve světě má daleko hlubší kořeny. Jak referoval server Politico, senátor za stát Ohio chová hlubokou nedůvěru k liberálnímu světovému uspořádání, jehož základem jsou mezinárodní instituce typu OSN.
Výchozí premisou jeho argumentace je, že mezinárodní řád založený na pravidlech je vytvořený pro obohacení elit a lidi z nižších tříd ožebračuje. Nejde tedy o kritiku, že pravidla jsou uplatňována selektivně. Vance se prostě domnívá, že globalizace a s ní spojené mezinárodní instituce od Mezinárodního měnového fondu, Světové banky přes OSN až po WHO jsou principiálně špatně.
I to je samozřejmě legitimní názor v rámci politického proudu a v americké politice není ničím novým. Podobné populistické myšlenky a nedůvěra k elitám je dokonce v jistém smyslu nedílnou součástí americké politické tradice. Trump tak svou volbou říká mnoho. Bylo by dobré, kdybychom si to uvědomili.
