Pružná – byť prachem své životní dráhy poněkud zaprášená – politická chameleonka Jana Bobošíková má momentálně zase jednou pravicové období. Přeje exprezidentu Klausovi za svůj institut k narozeninám, líčí Klausovy zásluhy o kříšení demokracie a vyslovuje obavu z toho, že naše země míří do otroctví.
V rámci svého úkonu klanění Klausovi píše: „Hodně zdraví, pane prezidente! Den po dni ubývá svobody. Demokracii se dávají přívlastky, pojmy trh a kapitalismus se vytěsňují. Je to cesta: od svobody do otroctví, od trhu k plánu, od kapitalismu k socialismu.“
A připomíná, co ji najednou inspirovalo k tomuto výlevu a výlovu myšlenek: „Dnes slaví 79. narozeniny Václav Klaus. Blahopřejeme! Vděčíme mu za obnovení základů pluralitní demokracie, za obnovení systému politických stran a za navrácení pojmů trh a kapitalismus do života naší země. Položil základy svobody, demokracie a prosperity ČR. Děkujeme.“
Z toho by měl člověk pocit, že by tady demokracie nebyla, kdyby Klaus neexistoval. Žádný Havel, žádná Charta 77, kdepak, to byli levičáci a neomarxisté a ve skutečnosti nepřátelé svobody. Proto se taky nechávali zavírat, snášeli výslechy, domovní prohlídky, zabavování věcí a vyhrůžky, a proto je hnali do exilu, zatímco Klaus tu statečně jako socialistický bankovní úředník trpělivě nahlodával režim. Proto se tady „zhaslo“, aby si různí komunisté mohli rychle nakrást a vytvořili novou podnikatelskou vrstvu, načež to mělo jít samo. Proto jsme se na minulost měli dívat malým „zpětným zrcátkem“ a hrdě hledět do budoucnosti velkým čelním sklem. Pak tedy došlo k tomu, že soudruzi a bývalí soudruzi šlápli na plyn a předjeli nás a vidíme je najednou před sebou v celé „kráse“.
Zřejmě v rámci této demokracie bez přívlastků pozval Klaus jako první komunisty do Lán a legitimoval je tak. Nejspíš i proto podpořil s celou famílií Miloše Zemana při prezidentské volbě. O represích v Rusku a Číně Klaus mluví nerad, vlastně vůbec, jen tak něco zamumlá, že to tam jistě není „standardní“, a pak si vezme od V. V. Putina Puškinovu cenu. Z rukou osoby, která má na rukou krev a měla by být souzena před soudem pro lidská práva za válečné zločiny stejně jako Slobodan Miloševič.
Všechno v pohodě. „On nám to pan profesor vysvětlí,“ jak řekla politoložka Lucie Bílá v době opoziční smlouvy. Právě tehdy jsme mohli zakusit, o co v opoziční smlouvě šlo. O zabetonování společnosti, klid na vládnutí (říkalo se tomu klid na práci) a v rámci toho o ovládnutí České televize. To už je skoro nekonečný seriál.
Teď ale Bobošíková zrovna bojuje za konzervativní hodnoty, což spočívá v boji proti Evropské unii a občasném vymetání kostelů. V rámci boje za svobodu je funkcionářkou Svazu bojovníků za svobodu, který vede Jaroslav Vodička, který do KSČ vstoupil dokonce dvakrát a byl informátorem Veřejné bezpečnosti. To je svaz, co ocenil komunistického poslance Zdeňka Ondráčka pamětní medailí s nápisem „Za vlast a za svobodu“. Ondráček (přezdívaný Obušek) v roce 1989 jako příslušník SNB násilně potlačoval demonstrace na Václavském náměstí.
Jak se někde objeví Bobošíková, je to nadějný příslib, že uvidíme nebývalou frašku. Jako v posledních dnech, kdy se dost nevábným politickým silám povedlo do Rady České televize transportovat její spoluthinktankistku Hanu Lipovskou.
Přejeme tedy většině výše jmenovaných hodně zdraví do dalších let a sílu k budování demokracie bez přívlastků. Také to, aby jim na tento experiment někdo vyhradil místečko na nějaké nepoužívané jaderné střelnici v poušti, kde takové pokusy nenapáchají už žádné významné škody.