Blížíme se k dalšímu bodu pohromy, ale sebereflexe vládnoucí garnitury není patrná. Nastoupila zřejmě nová taktika. Protože označit konkrétního viníka by mohlo narazit na argumenty, volí se zamlžování. Nemůže za to prý nikdo.

Tak jsme se dozvěděli nové zprávy: „Kapacita lůžek intenzivní péče v nemocnicích se podle náměstka ministra zdravotnictví Vladimíra Černého blíží absolutnímu vyčerpání. Volných je nyní zhruba 15 procent. Vyčerpaná, tedy pod pět procent volných, by mohla být za dva až tři týdny. Důvodem je i nedostatek kvalifikovaného personálu, řekl dnes Černý novinářům. V nemocnicích bylo v pondělí podle zveřejněných dat více než 6500 nakažených novým koronavirem, z nich přes 1300 potřebovalo intenzivní péči a 660 umělou plicní ventilaci.“ (ČTK)

Pak přichází „vysvětlení“, proč na tom tak jsme: „Černý zdůraznil, že Česká republika ve své novodobé historii v takové situaci jako nyní v době epidemie koronaviru ještě nikdy nebyla. »Současná situace není nikoho vina – ani opozice, ani koalice, ani lékařů, ani pana ministra (zdravotnictví). Je nutno tuto situaci vnímat stejně jako jiné přírodní katastrofy či pandemie, které v minulosti lidstvo postihly,« prohlásil náměstek.“

To je ale trochu mimo. Ani ty přírodní katastrofy nejsou stejné. Zemětřesení se předvídá špatně. Výbuch vulkánu snad jen o něco lépe a s nějakým malým předstihem, zabránit se mu ale nedá. Jenže tady se dá provést docela jednoduchý test. Koronavirus postihuje mnoho zemí na světě. Některé jsou na tom ale v přepočtu nakažených a obětí na počet obyvatel výrazně hůře než jiné. A za to už někdo může, zvlášť když jde o země podobné, ležící vedle sebe a ve stejné kulturní oblasti.

Za normálních okolností by se řeklo, že za stav země může ten, kdo ji aktuálně (a jinak už několik let) řídí. Že jsou to ti samí lidé, co se hrdě hlásili k tomu, jak situaci zvládli, když počty nakažených klesaly. To se nemluvilo o katastrofách, které tu byly vždy, to jsme byli „best in covid“. Jak to jde ale ke dnu, mohou za to lidé, opozice, nepředvídané okolnosti a počasí. Jako by v jiných zemích nežili lidé, nebyla opozice (nemluvíme samozřejmě o Rusku, Bělorusku a Číně), nepředvídané okolnosti a počasí.

Málo testování, mizivé trasování, systém, který se zdeformoval nepřehlednými výjimkami, zmatená opatření, která diskreditují i ta nezmatená, tři ministři zdravotnictví v jednom měsíci, to je plod vládnutí populistického útvaru ANO, přisluhující sociální demokracie a komunistů, kteří byli faktickou součástí vládní koalice. Opatření se zaváděla pozdě a podle toho, co premiér a spol. vyčetli z názorů lidí na sociálních sítích. Expertům se naslouchá a nenaslouchá, jak se to zrovna hodí. Politicky hodí.

Spoléhá se vládnoucí vrstva na to, že paměť voliče je krátká a přes léto se pohroma nějak zvládne? Tak to jsme zvědaví. Kdyby náhodou voliči zapomněli, mohou si další „nečekané“ katastrofy pak zase zopakovat.