Kardinál Dominik Duka poskytl rozhovor sobotním Lidovým novinám. Jedním z témat byl i jeho pohled na prezidenta Miloše Zemana.
Duka tam říká: „Role prezidenta Zemana je daná, patří k mužům listopadu 1989. Václav Havel i Václav Klaus s ním byli vždy v přátelském postoji, pro mě to není člověk, který by tuto zemi ohrožoval. Také se domnívám, že prezidentovo vidění světa v hexagramu Washington–Moskva–Dillí–Peking–Brazílie–Jižní Afrika je reálné. Problémem naší společnosti je, že mnozí lidé pořád žijí vizí, že ve Washingtonu je pan Reagan, kterého si nesmírně vážím a vděčím mu za svobodu, a na druhé straně v Moskvě je Brežněv. Jenomže politická mapa se totálně změnila, hranice západ–východ, sever–jih už nejde podle růžice kompasu. Co je vlastně pod pojmy západ a východ, zvláště když my jsme ve středu Evropy?“
Pak připomíná Edvarda Beneše, který jel v roce 1935 do Moskvy, podle Duky ne, aby nás prodal, ale aby mobilizoval Anglii a Francii. A kardinál dodává: „V tomto kontextu pochopme politika, který v této situaci hledá opory.“
Vidění kardinála Duky je dost nepochopitelné. Každý rozumný člověk ví, co je Východ a co je Západ a kdo ho dnes jako země reprezentuje. Zeman se nechová jako Beneš v roce 1935, chová se spíš jako Beneš, který v exilu začal zemi orientovat na těsnější vztahy se SSSR a nenechal si to nikým vymluvit.
V Moskvě skutečně není Brežněv, je tam někdo horší, protože chytřejší a dynamičtější. Hybridní diktátor Putin. Ono „vidění světa v hexagramu“ je zavádějící. Budí dojem, že všechny vrcholy jsou stejné a pro nás stejně důležité. Jenže co je nám do Jižní Afriky a Brazílie. Jsme snad terčem jihoafrické propagandy? Brazílie anektovala Krym? Indické stíhačky konají přemety nad americkou vojenskou lodí?
V onom rozhovoru jsou i zajímavé momenty, když třeba přímou volbu prezidenta označil za neštěstí, které rozdělilo společnost, nebo když argumentuje ohledně uprchlické krize. Slabé je jeho vysvětlení, proč tiskové středisko tak náhle zareagovalo na televizní vystoupení Tomáše Halíka. Zvlášť poté, co se ukázalo, že se biskupové (pochopitelně už z časových důvodů) k věci nikdy nesesedli. Teď už kardinál jen mlží.
Jeho vyjádření k „hexagramu“ jako vidění světa je ale další záhada. Jak na tohle přišel? Co tím chce říct?
