Kardinál Dominik Duka FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Kardinál Dominik Duka chce pokračovat ve svém právním tažení a dožaduje se omluvy od brněnských divadel. Ta prý uvedením kontroverzních děl zasáhla do jeho osobnostních práv. Jenomže žádná práva Dominika Duky zasažena nebyla. Spíše překvapuje, že kardinálovi nedochází, jak snadno by se případné vítězství mohlo obrátit proti němu.
„Kardinál Dominik Duka a jeho advokát Ronald Němec se budou dál dožadovat omluvy od brněnských divadel za uvedení dvou provokativních her. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, který nárok na omluvu zamítl, podají ústavní stížnost. České televizi to potvrdil Němec. Uvedení her bylo podle Duky a Němce zásahem do jejich osobnostních práv.
Divadelní hry Prokletí a Naše násilí a vaše násilí režiséra Olivera Frljiče, za jejichž uvedení žádají Duka a Němec omluvu, byly uvedeny na festivalu Divadelní svět Brno v květnu 2018.
První z nich tematizuje zneužívání dětí kněžími a zahrnuje například náznak orálního sexu na soše papeže Jana Pavla II. Hra vyvolala pobouření také při uvádění v Polsku a Chorvatsku. Druhá hra kriticky hodnotí vztah západní společnosti k muslimskému světu a obsahuje například scénu, kdy herec sestoupí z kříže a předstírá znásilnění muslimské ženy.“ (ct24.ceskatelevize.cz)
V tomto případě vůbec nejde o to, jestli ty hry byly dobré nebo špatné. Nejde ani o to, jestli byly rouhavé. Není známo, že by kardinál Duka některé z těch představení navštívil. Jak tedy mohlo dojít k porušení nějakých jeho práv? Jakých? Pražský arcibiskup může jako držitel funkce i jako soukromá osoba stále vyznávat svou víru a není mu v tom nijak bráněno. Užívá si svobody slova a může dávat najevo svůj nesouhlas. Církev má nezávislost, jakou tu za tisíc let existence českého státu nikdy neměla. Je možné, že měl kardinál poté, co mu tlumočili, co se na divadle předvádělo, nějaké špatné pocity. Ty nemůžeme změřit, nevíme, jestli je skutečně měl, ale hlavně je to jeho věc. Někteří lidé mají zase špatné pocity z jeho slov a činů.
Některé protestanty uráželo obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Pokud by Dominik Duka vyhrál spor a divadla by se mu musela omluvit za uvedení hry (na které kardinál ani nebyl) a vlastně při uvedení každé nové hry zvažovat, jestli kardinál zase nebude mít nějaké pocity, mohl by nakonec primas splakat na výdělkem. Někoho uráží Mariánský sloup, nějaké radikální věřící zase to, že jsou v katolických kostelích sochy a je to modloslužba.
Něco jiného by bylo, kdyby byl Ježíš pouhá vymyšlená literární postava a Dominik Duka měl na ni copyright. Církev si ale nemyslí, že Ježíš je vymyšlený (nemyslí si to ostatně ani historici), takže si ho nemůže monopolizovat. To by ortodoxní a protestanti a židé a muslimové také museli Ježíše interpretovat přesně stejně, jak to odpovídá pocitům Dominika Duky. Na to se tyto skupiny nejspíš vykašlou, lidově řečeno, protože k tomu nemají žádný důvod.
Práva Dominika Duky by byla omezena, kdyby se nesměl k celé záležitosti vyjádřit. Nic takového se, jak je patrné, ale nestalo. Nikdo u nás neomezuje svobodu slova komunistů, okamurovců, Miloše Zemana, náboženských fundamentalistů, stoupenců Vesmírných lidí, popíračů covidu. Tam přitom škody různého druhu hrozí. Ale co naděláme, oni si melou svoje, tak jim to můžeme leda oplatit tím, že taky mluvíme. Něco jiného je přímá lež, ale dospělý člověk ví, že divadlo je divadlo.
Trochu to připomíná techniku různých radikálních imámů, kteří radostně ukazují svým věřícím západní karikatury proroka Mohameda, aby se věřící mohli naštvat. Kdyby jim to imám nestrčil pod nos, nikdy by se o nějakých rouhavých obrázcích nedozvěděli a jejich duše by byla klidnější. Co si produkují nevěřící ve svých časopisech tisíce kilometrů daleko, by jim mohlo být celkem jedno.
Ať si to samozřejmě kardinál Duka se svým právníkem dělají, jak uznají za vhodné. Když mají pocity. Proti pocitům se moc bojovat nedá, ani proti vlastním. Je to jejich životní energie a za to, kam ji v krátkém lidském životě směřují, si nesou odpovědnost sami. Ostatní si o té dětinské křížové výpravě ale také mohou myslet svoje. Dokonce to mohou i říkat, byť hrozí, že by se tím někdo mohl cítit omezen ve svých právech.
