Zdá se, že ve věcech neviditelných je kardinál Dominik Duka větším znalcem, než když jde o hmatatelné statky. Pražské arcibiskupství se kvůli nereálným plánům dostalo do ekonomických problémů. Ani ne moc skrytě mezi řádky můžeme z Dukova vyjadřování a také ze slov dalších hodnostářů vycítit jistou zoufalost.
Kardinál Duka napsal 25. 6. dopis svým kněžím, kde píše: „V poslední době asi opakovaně z mnoha míst slyšíte, že hospodářská situace církve, a naší arcidiecéze, není dobrá. A že hospodářská činnost arcidiecéze by musela z náhrad za nevydaný majetek generovat nerealistické zisky, aby dokázala ufinancovat hlavní duchovenskou činnost, aby naše hlavní poslání mohlo být s Boží pomocí naplněno v takovém rozměru, jak si každý na nám svěřené vinici přejeme… Nejsem ekonom ani odborník na čísla nebo obchod. Nemohu ale zastírat, že ekonomická situace diecéze není optimální a je třeba rychle reagovat na rychle se měnící okolnosti mající vliv na financování církve, jako je kůrovcová kalamita, pandemie koronaviru a další. Nebudu ani obhajovat některé ne příliš povedené investice několika posledních let, jež nepřinášejí takové výnosy, v jaké jsme doufali a o nichž jsem byl ujišťován.“
Bez spolupráce arcibiskupství a farností prý „bude hospodářská situace stěží zvladatelná“. A pak nakonec přichází výzva, aby duchovní lidem doporučovali arcibiskupský penzion Panský dvůr v Rožmitále pod Třemšínem. Je tam prý kaple a v kraji pod Brdy žil Jan Jakub Ryba. To jsou skutečně lákadla. Leták je přiložen.
„Hotelnictví se ale ukázalo jako velice problematické,“ řekl pro Právo generální vikář pražského arcibiskupství Jan Balík. „Jednak proto, že jsme se velice často snažili hodnotné historické budovy přebudovat na hotely, což je nákladné a drahé. Navíc se ukázalo, že nemáme potřebné know-how, které dnes hoteliérství vyžaduje.“ Ekonomická rada arcidiecéze podle něj rozhodla o prodeji hotelu v Mostově u Chebu. „Provoz toho hotelu není úplně snadný, protože Mostov leží u Chebu a není jednoduché zde získávat klientelu. Proto jsme se rozhodli ho prodat. Na jaře jsme rozvázali spolupráci s provozovatelem. Přicházejí různé nabídky, teď budeme ale nějakou dobu přemýšlet o tom, jakou cestou se dále vydat.“
Jenže prodat v dohledné době a za přiměřenou cenu hotel, to bude asi nyní problém. Podle ekonoma České biskupské konference Karla Matysky je lepší vsadit na nájemní bydlení. Některé diecéze to ostatně udělaly.
Cožpak o to, ekonomické problémy bude mít ledaskdo. Kdyby ale podobná slova pronesl šéf nějaké firmy, zaměstnanci by zřejmě propadli panice, že se bude propouštět. A měli by nejspíš správný odhad. Také by se ptali, jestli budou za mizerné plány a investice (hotel někde u Chebu!) padat hlavy. Jenže jak by mohla církev propouštět kněze? A komu by měli šéfové skládat odpovědnost, když se v církvi všechno řídí pyramidovým způsobem shora dolů? Apoštolský stolec v Římě s tím nemá nic společného, národní církve jsou finančně samostatné. Nikdo je tak nebude ani zachraňovat, Vatikán má sám celé roky finanční problémy.
Teď se tedy z duchovních mají stát navíc dealeři hotelových služeb. Není žádné tajemství, že se s nimi nezachází z vyšších církevních míst zrovna ohleduplně. Laici neznamenají prakticky vůbec nic. Církev má obstarožní způsob práce, který prostě stále častěji dojíždí na mělčinu. Ztrácejí se lidé a teď už nějak neplatí ani to, že „zdroje tu jsou“. Jenže světit na kněze muže, kteří se jinak živí něčím jiným, to ne. To by byl modernismus. Tak dobře, když nebude modernismus, nebude nic. Aspoň nic trochu funkčního. Bůh kvůli tomu existovat nepřestane, ten je tu zadarmo, stejně jako celý vesmír. Škoda bude těch charitativních a vzdělávacích podniků a jiných aktivit. Na ty to dolehne pravděpodobně nejdřív, protože nikdo nebude chtít nechat kněze bez platu a kostely bez střechy.
Takzvané církevní restituce ale byly dobrá věc. Ukazuje se, jak někdo sice přesně ví, jak to probíhá na onom světě, co chce Bůh, jakou divadelní hru zakázat, kdy prchnout ze studia, když je hodnostář vystaven nějakým jemu nepříjemným výrokům, ale jak dojde na sčítání a odčítání, nastává bezradnost. A svou katolickou ekonomku Hanu Lipovskou poslal Duka hlídat finance a hodnoty do Rady České televize. Bylo by to legrační, kdyby to nebylo vážné.