V souvislosti s výročím 17. listopadu nastolil Katolický týdeník téma „normalizace“ a uspořádal anketu s otázkami, například jestli nám nehrozí nějaká nová podoba normalizace. Anketu uveřejní. Jsem přesvědčen, že jsme si tuto otázku měli klást už před 25 lety. Této otázce se věnuji již dlouhodobě na své webové stránce, na kterou tady šířeji k odkazu 17. listopadu upozorňuji.

Bylo by zajímavé zjišťovat u mladé generace dnešních studentů, jestli rozumějí tomuto slovu. Ale mladí lidé si vědí rady, vygooglovali by si ho. Na googlu je podrobné vysvětlení tohoto pojmu, který pochází z protokolu, podepsaného koncem srpna 1968 v Moskvě. Zde je vylíčen průběh „normalizace“.

„Zdravé jádro strany“ se pod ochranou vojsk Varšavského paktu, která k nám 21. srpna 1968 s „bratrskou pomocí“ přišla, chopilo moci, aby obnovilo „normální“ pořádek, který strana dříve po nastolení komunismu vybudovala. Jak ten „normální“ pořádek vypadal, si naši starší občané ještě trochu pamatují: Právo a spravedlnost bylo to, co sloužilo „dělnické třídě“, komunistům: zavírání odpůrců, monstrprocesy, zastrašování, pronásledování církve, přepadení klášterů, okradení církve o veškerý majetek. Takový systém oni mocí brutálně nastolili a likvidovali všechny, kteří byli proti tomuto „pořádku“.

„Pravdou“ bylo to, co stavělo komunismus v minulosti i přítomnosti do pěkného světla, případně co očerňovalo jeho nepřátele. A to bylo hlásáno všemi možnými lživými metodami ve sdělovacích prostředcích a lidi byli ohlupováni bez možnosti ověřovat si, co je ve skutečnosti pravda. Nesvoboda všeho druhu…

V šedesátých letech se tento totalitní systém trochu uvolňoval, a proto k nám přišla vojska Varšavského paktu, aby znovu nastolila „normální“ totalitní systém. Tak začala „normalizace“.

Po pádu komunismu jsme se s tímto totalitním kriminálním systémem nevypořádali. Po všech těch zločinech jsme je nechali dále „působit“. Nenazývali jsme pravým jménem to, co nám představovali jako „normální“. A ono z toho mnoho zůstalo. Například deformovat pravdu, bezostyšně lhát, nenávidět, krást atd., jak to často i dnes zakoušíme.

Touto „normalitou“ jsem se začal před řadou let zabývat na svém webu www.kardinal.cz. Uveřejnil jsem tu desítky a desítky článků k těmto tématům a ukazoval způsob myšlení a argumentace některých politiků. Po pravé straně textu je tu malé okénko, kam si lze zadat hesla a po kliknutí jsou prezentovány různé články, které ukazují silné příklady této „normality“ i v dnešní politice a ve veřejném životě. Můžeme zadat například jméno soudružky Procházkové, která v boji proti nápravě komunistických křivd na církvi líčí své „pravdy“ o majetku církve, o svatovítské katedrále; nebo jméno stalinistky Semelové. Mnoho článků je tu o „normalizovaném“ způsobu myšlení ve společnosti. Zadáme-li jméno „Hašek“, vyjde článek o způsobu myšlení a argumentace tohoto sociálně demokratického politika. Dále například i článek „Filipovy báchorky“, „Pohádky o majetkovém narovnání“ a další.

Příkladem normalizace v oblasti práva je hejtman Zimola se svým návrhem zdanit finanční náhrady církve. To je ukázka, jak v současnosti někteří politici bezostyšně komunisticky „normalizovaně“ myslí a pošlapávají ústavu i dnes, tak jako to soudruzi dělali za totality. Mnozí politici tak „normálně“ „vychovávají“ svým „příkladem“ občany této společnosti. A společnost k tomu mlčí.

Myslím, že tento nápad Katolického týdeníku není nevhodný pro dnešní dobu, abychom si uvědomili, v čem žijeme.

kardinál Miloslav Vlk

Článek vyšel na webu kardinála Miloslava Vlka.