Karel Gott byl nesporně osobou, která provázela život Čechů a Čechoslováků půl století. Vnímali ho jeho obdivovatelé, ti, kteří nepatřili k jeho fanouškům i kritici. Ti nekritizovali jeho umění, ale jeho loajální přítomnost ve všech obdobích našeho života. V podstatě jde hlavně o o to, že se stal jednou z ikon normalizačního období.
Popírat význam Gotta jako symbolu nemá význam. Na konci 80. let Michael Kocáb v jednom rozhovoru řekl, že je u nás jediná superstar a to je Gott. Hvězda se pozná podle toho, že nikdo nemusí vysvětlovat, „kdo to je“. Vědí to všichni. Je to člověk, který vstoupí do místnosti plné lidí, a najednou se změní atmosféra.
Gottův životní příběh byl rozebírán mnohokrát. Psala o něm i naše další hvězda, spisovatel Milan Kundera, který ho označil za „idiota hudby“. Ne kvůli té hudbě. V dalších vydáních knihy bylo toto označení vynecháno. Na druhou stranu je zřejmé, že ho politika patrně vůbec nezajímala. Měl, jak potom vyšlo najevo, svůj vlastní vnitřní svět, ve kterém se na všechno dění díval jako na neprůhlednou hru, kde se angažují různí ilumináti a podobné síly.
Viděno střízlivě, jeho skvrnou na pověsti bylo v podstatě především vystoupení s projevem na shromáždění, kde soudružka Švorcová tepala zaprodance z Charty 77. Pak přijímal tituly z rukou kremelského místodržícího Gustáva Husáka. Požíval také privilegia, na jaké jiní občané nedosáhli, pravidelně jezdil koncertovat do (západního) Německa i jinam. Jenže, upřímně řečeno, pokud šlo o nějakou kolaboraci, byly tu jiné figury, které se „vyznamenaly“ mnohem hůř.
Jisté je, že Karel Gott nebyl režimem stvořen, jako tomu bylo v jiných případech dávno zapomenutých osob. Prosadil by se i bez něj a nepotřeboval ho. Spíše komunisté potřebovali Gotta: jako určité narkotikum v mizerné době (za tu mizérii mohli oni) a jako vývozní artikl. Mohl se ovšem prosadit i vedle něj, kdyby třeba zemi opustil, jako to udělaly některé naše tenisové hvězdy, herci, režiséři a vědci. Je ovšem těžké někomu radit, aby opustil domov jen proto, že tu vládnou zločinci. Ale je to marné, ta Anticharta byla za čárou, to se nedá okecat. Pokud někdo mohl odmítnout, tak právě on.
V každém případě skončila jedna éra a z trojice Alžběta II., císař Hirohito a Karel Gott, která nás provázela od dětství do dalších let, už je tu jen anglická královna.
