Karel Janeček FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Karel Janeček vysvětluje, proč se v sobotu vyskytl na Václavském náměstí, kde se konala demonstrace pořádaná proruskými silami. Jeho vysvětlování budí dojem, že to hraje trochu na všechny strany. Z reakcí je patrné, že neuspokojil nikoho. To by tak nevadilo, to se stávalo i onačejším osobnostem. Problém je, že podstatu celého podniku zřejmě moc nepochopil. Nebo se tak tváří.
Na facebooku Janeček píše: „Včera jsem byl společně s mnoha tisíci občany České republiky na Václavském náměstí. Šel jsem tam jako kandidát na prezidenta. Prezidenta, který chce spojovat národ, a proto musí být v důležitých momentech připraven aktivně naslouchat všem bez rozdílu.“
Tak dobře. Každý, nejen kandidáti na funkce, si může chodit, kdy chce a kam chce, a bavit se, s kým chce. Pak to ale pokračuje:
„Viděl jsem své nespokojené spoluobčany, kteří potřebují projevit své výhrady a říct nahlas, že i oni mají právo být vyslyšeni a respektováni. Neviděl jsem dav ustrašenců a kverulantů, nýbrž lidi s odvahou projevit svůj názor a schopností se spojit, i přes značné názorové rozdíly.“
Ne, o ustrašencích se snad v této souvislosti ani nehovoří. Účastníci budili dojem spíš jakéhosi uměle vybuzeného dočasného sebevědomí. Že by konečně mohli někomu šlápnout na krk a pomstít se. Tak trošku si zadefenestrovat. Odvahu „projevit svůj názor“ ale v této zemi mít velkou nemusí. Pokud nebudou hajlovat a někoho fyzicky napadat, schvalovat genocidu a provozovat podobné věci, nikdo jim to nezakáže a nevyhodí je z práce. Že je za jejich názory budou jiní lidé kritizovat, s tím se tak nějak v životě musí počítat. Pokud jde ale o to spojení lidí se značnými „názorovými rozdíly“, tak o nic takového nejde. Pokud chtějí svrhávat vládu a měnit systém, tak jsou na jedné lodi a je celkem jedno, pod jakou značkou to provozují.
Pak Karel Janeček píše něco, co by měl vysvětlit blíže: „Nesouhlasím s některými řečníky a s částí toho, co bylo na podiu řečeno. Nicméně místo paušálního odsouzení všech přibližně 73 tisíc demonstrantů jsem si raději přišel vyslechnout své odhodlané, ač zklamané spoluobčany.“
Měl by spíš říct, v čem s řečníky souhlasil. V tom přívalu výlevů se dá sotva něco konkrétního najít. Také by bylo zajímavé vědět, v čem jsou demonstrující „odhodlaní“.
Potom Karel Janeček volí mírnější tón a konstatuje: „Je nutné si uvědomit, že současná vláda nemůže za válku na Ukrajině, globální covidovou hysterii, ani za špatné a populistické finanční hospodaření vlády předchozí. Nese ovšem plnou zodpovědnost za přílišnou pasivitu a nezacílenost při řešení současné energetické krize. Kritiku si současná vláda zaslouží i za to, že nevyvíjí větší úsilí pro sjednocení společnosti a není ochotna kritizovat manipulativní mainstreamová média.“
Zastavme se u té poslední věty. On si myslí, že vláda má kritizovat takzvaná „manipulativní mainstreamová média“. To jsme podle něj třeba my, FORUM 24. Konkrétně má na mysli článek „Fašistická spodina Putinových přívrženců zaplnila polovinu Václavského náměstí“. Komentuje to: „Lež, manipulaci a extremismus tohoto titulku musíme jednoznačně odmítnout.“
Kdo MY? S kým tvoří Janeček MY? Extremisté pořádali tu demonstraci, ne média. Tedy ne ta, kterým se dnes pohrdavě říká „mainstreamová“. A pokud jde o publikum, je třeba do úmoru opakovat:
1. Pokud někdo tleská prokremelské propagandě a sprostotám, nejspíš se mu to líbí. 2. Pokud většina lidí, byť by přišli kvůli sociálním problémům, okamžitě z akce po tom přívalu řečnického hnoje neodešla, nemají s tím asi problém. Jak se říká po staletí, „kdo mlčí, zdá se, že souhlasí“. Oni ale nemlčeli, oni tleskali, oni poslouchali dál, oni tam zůstali. Zjevně prakticky všichni. Sami sebe tak charakterizovali.
Pak ještě poslední Janečkovy fráze: „Všichni, kdo byli na Václavském náměstí, jsou naši spoluobčané, kteří uplatňovali své ústavní právo demonstrovat a zaslouží si být vyslyšeni. Naslouchat lidem je jedna z primárních povinností prezidenta. Jsem připraven přijmout svůj díl odpovědnosti a pomoci sjednocení v naší zemi.“
Na dialog musí být dvě strany a bylo by žádoucí, aby myšlenky, které hájí, byly jejich vlastní. Svrhávání vlády, změna společenského systému (organizátor Ladislav Vrabel: „Systém se začíná hroutit. Je třeba držet směr a stupňovat sílu!“), kapitulace před krvavým kremelským režimem nejsou nic, o čem se dá diskutovat. Tohle ať si jdou realizovat na nějaký pustý ostrov v Tichém oceánu.
Karel Janeček se prostě bojí nazvat věci pravými jmény. Tohle nebyl žádný sociální protest. Tahle vláda není asociální a vzešla z řádných voleb. To, co na místě dav konzumoval, nejsou jejich vlastní myšlenky. Nejsou to to ani vlastní myšlenky organizátorů. Jsou to teze vyrobené v Rusku a předávané ovcím, kterým někdo namluvil, že nejsou ovce. Opravdu si někdo myslí, že vláda sedí na ukrytém balíku peněz a nechce z něj dát lidem, protože nenávidí spoluobčany a chtějí je nechat hladovět a mrznout? Nebo že všechny peníze jdou Ukrajincům? Nebo že ty figury na podiu by byly schopné něco řídit a vyřešit? Rajchl? Majerová? Skála? Volný?
Sklánět se k moudrosti prostého lidu by bylo na místě, kdyby něco takového existovalo. Téhle bolševické mystice nevěřil ani Lenin, protože to sice byl lump, ale dost mazaný na to, aby se romantickým pohádkám vyhnul. Za téhle situace pobíhat po náměstích a hledat, komu se ještě podbízet kvůli hlasům, je nízké. Není to ani moc inteligentní.
