Karel Randák, klíčová postava Nadačního fondu proti korupci (NFPK) Karla Janečka, o sobě dal nedávno znovu slyšet. Tento samozvaný inkvizitor nových pořádků, který si vetknul do štítu boj proti těm zlořádům, na které on sám ukáže, se tentokrát zaměřil na „nepohodlné“ soudce. Těm, kteří nebudou rozhodovat podle jeho gusta, vzkázal, že po nich půjde.
Randák tak učinil tak v souvislosti s kauzou údajného zneužití Vojenského zpravodajství, kde vydal prvoinstanční soud osvobozující rozsudky. Randák na stránkách Janečkova fondu zveřejnil text, ve kterém projevil nad výsledkem značnou nelibost.
Zaměříme se na vazby soudců
„Ponechme stranou, že formou, jakou byl tento rozsudek zdůvodněn, paní soudkyně Králová mimoděk potvrdila správnost rozhodnutí NFPK zaměřit se na problémy v české justici a vazby jednotlivých soudců, paní Královou nevyjímaje, do prostředí politického a ekonomického,“ uvedl Randák. Je to jasná výhrůžka, směřující ke konkrétní soudkyni jenom proto, že pan Randák má na věc jiný názor.
Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová na dotaz, zda podobná vyjádření nemohou vést k zastrašování a difamaci cíleně vybraných soudců, odpověděla: „Soudce by se podobnými výroky neměl nechat zastrašit, měl by je unést a zůstat v dané věci zcela neutrální. Samozřejmě, pokud by taková kritika byla cíleně motivována znevážením justice či konkrétního soudce a byla zveřejněna, měla by se justice ozvat.“
Uvidíme tedy, zda se justice ozve, pokud někdy dojde k dehonestaci nezávislého soudce či soudkyně, navíc pochybnou cestou sběru kompromitujících materiálů, možná i za hranou zákona. O čem to vypovídá?
Pokročilá fáze „nových pořádků“
Nacházíme se v pokročilé fázi „nových pořádků“. K dosažení revolučních cílů jsou povoleny všechny metody. Jakobíni již uchopili moc ve státním zastupitelství a policii a dnes útočí i na nezávislé soudy. Tato tzv. „protikorupční fronta“ se rozhodla zúčtovat se „starým režimem“, aniž by ovšem ohrožovala režim nový, který pomohla stvořit.
Zpravodajec Karel Randák, v letech 2004 – 2006 ředitel Úřadu pro styky a informace (ÚZSI), se rozhodl, že si bude vyřizovat účty především s garniturou, za které musel nedobrovolně opustit službu. Ke změnám ve vedení v bezpečnostních složkách dochází běžně, nicméně Randák je jediný, kdo svých zkušeností a vazeb využívá k veřejné osobní vendetě.
Soustředil kolem sebe skupinu bývalých rozvědčíků, kterou zformoval do soukromé tajné služby V97. Zčásti je platil Janečkův fond, zčásti pracovali na zakázku, mimo jiné Agrofertu. Z veřejných zdrojů jsou známy smlouvy V97 podepsané přímo Andrejem Babišem na blíže nespecifikované konzultační práce, v paušální výši 500 tisíc korun měsíčně. Ačkoli to Randák dříve popíral.
Babišův pretorián
„Známe se a fandím mu, jeho iniciativa je mi sympatická,“ pochválil Randák Babiše v listopadu 2011. Tehdy připouštěl, že mu něco občas poradí. „Někdy se mě pan Babiš zeptá, jaký mám názor na toho či onoho člověka. Kdyby založil politickou stranu, pomohl bych mu rád. Pokud by on sám měl představu, v čem bych mu mohl být užitečný, rád do toho půjdu.“
Babiš s Randákem spolupracovali několik let po jeho odchodu z ÚZSI. V prosinci 2013, tedy krátce po parlamentních volbách, Randák prohlásil, že se kumulace moci do rukou jediného člověka, který vlastní podnikatelské impérium Agrofert, významná média i politický vliv, neobává. „Proč z toho člověka všichni děláte takového strašáka?“ divil se. „Teď se najednou strhne hysterie kolem Andreje Babiše. Mně to nedává smysl. Když to všechno zpovzdálí sleduju, zdá se mi, že je tu zakázka na to, co nejvíc Andreje Babiše dehonestovat nebo očernit.“
[ctete]17824[/ctete]
Neřízená střela, zaměřená na ČSSD
Od Randáka si kvůli jeho nevypočitatelnosti nechává odstup i velká část současné politické scény. O jeho kontroverzní pověsti vypovídá scénka, kdy jej chtěl ministr obrany Martin Stropnický přivést jako ředitele Vojenského zpravodajství. „Za Martinem chodili kolegové a ptali se ho, jestli se nezbláznil, že Randák je neřízená střela,“ vyzradil tehdy jeden z poslanců ANO. Stropnický tvrdě narazil zejména na ČSSD. Nakonec ustoupil samotný Randák a oznámil, že se do státních služeb vůbec vrátit nechce.
Přisadil si i Jiří Paroubek, který v souvislosti s kauzou „složky“ Ladislava Šincla vyzval Andreje Babiše, aby objasnil, jak v nedávné minulosti probíhala jeho spolupráce právě s Karlem Randákem. „Praktiky, jako je soukromé provozování policejních složek, by neměly být tolerované, a to jak ze strany opozice, tak ze strany prezidenta a koaličních stran.“
Randák je v podezření, že kromě pokračování ve starších kauzách zaměřuje svoje úsilí právě na ČSSD. Advokáta Radka Pokorného nedávno označil za Sobotkova „Dalíka“. Je jasné, komu jeho aktivity nejvíce slouží i v současnosti. Randák se zatím žádnou kauzou hnutí ANO nezabýval, a ne že by nebylo čím.
Randákova noční můra Unipetrol
Randák si v rozhovoru pro Respekt (5. 5. 2008) postěžoval, že se vláda často neřídila závěry tajných služeb. „Například – a to je moje černá můra – kauza Unipetrol,“ přiznal Randák. „Vláda rozhodla, že výherce soutěže o Unipetrol, polský PKN Orlen, je nejlepší a ostatní zájemci jsou nedůvěryhodní, protože to údajně říká rozvědka. Byla to absolutní fabulace.“
Na dotaz, proč politici nedůvěřují tajným službám, Randák odpověděl: „Protože nechtějí, aby jim někdo viděl pod prsty. Oni nám informace nedají, protože mají v jednotlivých případech svoje zájmy. Kauza Unipetrol je modelový příklad. Informace, kterými jsme disponovali, naznačovaly, že PKN Orlen nebyl nejvhodnější partner. Závěry služby však bohužel nekorespondovaly se záměry vlády. To, že vláda opřela své rozhodnutí o neexistující vyjádření tajné zpravodajské služby, považuji za skandální.“
[ctete]25019[/ctete]
Vliv Agrofertu musel být obrovský
K této „noční můře“ lze dodat, že v době druhé privatizace Unipetrolu v roce 2004 bylo známo, že jeho prodej polské společnosti PKN Orlen tlačili především Stanislav Gross a Andrej Babiš. Unipetrol byl tehdy plný Babišových lidí. Podle předběžné dohody, kterou Babiš s polskou firmou předtím uzavřel, měl Agrofert získat minimálně část Chemopetrolu Litvínov a Kaučuk Kralupy z holdingu Unipetrol.
Privatizace Unipetrolu se následně stala předmětem vyšetřování krakovské prokuratury kvůli podezření ze stomilionových úplatků. Podle vyšetřovací komise polského parlamentu tehdejší Špidlova vláda rozhodovala pod Babišovým tlakem. „Vliv Agrofertu musel být obrovský, když dokázal přimět českou vládu, aby odmítla nabídku, která byla o 40 procent vyšší než nabídka PKN Orlen.“
Ještě na podzim 2013 Randák zmínil Unipetrol mezi strategickými podniky, jejichž privatizaci doporučoval prověřit. Dnes se tomu nehlásí. Přitom jde o skvělé téma pro Nadační fond proti korupci. Proč už dávno nekoná, zvláště pokud rozvědčík o této transakci nepochybně hodně ví?
Specialista na Rittiga
Podobné je to s kauzami kolem lobbisty Ivo Rittiga, na kterých se Karel Randák a Janečkův fond stále mediálně profilují. Otevřeli kauzu pražského dopravního podniku a výrobce biopaliv Oleo Chemical. Mediální klima vytvořené kolem těchto případů v podstatě společensky znemožňuje každého, kdo přišel s tímto lobbistou do kontaktu.
Ne však Babiše, který zná Rittiga dlouhodobě. Loni vyšlo najevo, že si dokonce tykají. Babiš jejich známost tehdy potvrdil: „S panem Rittigem se znám dlouho, je to nějakých patnáct let určitě.“ Na otázku, zda se s Rittigem v průběhu let scházeli, odpověděl, že neví, že by se potkávali v poslední době. Napadne Randáka, specialistu na Rittigovy obchody, rozkrýt jeho vazby na Babiše?
Nedůvěryhodný český Robespierre
Karel Randák se sám pasoval do role Robespierra z české mutace „Výboru pro veřejné blaho“. Proto se spojil s Janečkovým fondem. Proto spolupracoval s Andrejem Babišem, jehož aktivity opakovaně veřejně podpořil. Proti jeho zájmům nikdy nepůjde, i když o něm jistě leccos ví. Jeho inkvizitorské metody jsou proto krajně nevěrohodné.
[ctete]20542[/ctete]
Randák nemá zábrany selektivně sbírat materiály likvidující politicky či ekonomicky „nepohodlné“ osoby. Ty přes spřízněné novináře distribuuje do médií. Nevytváří tak úhledný boj proti starým pořádkům, ale pouze účelově zasahuje do vnitropolitických mocenských bojů.
