Karel Schwarzenberg odešel do Boží náruče a stal se součástí historie. Není třeba ostentativně truchlit a dojímat se nad tím, jak nám bude chybět. Myslím, že sám kníže by se teatrálním gestům sarkasticky vysmál a dodal by pak něco laskavého. Dožil se totiž požehnaného věku, takřka 86 let, věděl, že se blíží čas jeho umírání, a jako křesťan se na své životní finále dobře připravoval. Vlastně bychom se měli radovat z toho, že Karel Schwarzenberg, člověk, který tolik miloval život, nás tak dlouho obdarovával humorem a nadhledem.

Byla to mimořádná osobnost. Každý, kdo se s ním i jen na chvilku setkal, to intenzivně vnímal. Karel Schwarzenberg byl zkrátka aristokrat, noblesní pán, který svou kouzelnou češtinou, občas prokládanou trefnými vulgarismy, uměl popsat nejskrytější kouty lidské duše. Znal lidi i sám sebe, věděl, jak je lidská přirozenost rozdvojená a každý člověk se dennodenně rozhoduje mezi dobrem a zlem. Neskrýval ani vlastní slabosti.

Jako příslušník starého českého šlechtického rodu byl vždy věrný své rodné zemi. Jeho předkové, původem z Frank v dnešním Bavorsku, získali v Čechách majetky už v roce 1421. Příští rok to navíc bude 370 let, co tento rod obdržel v Českém království takzvaný inkolát, čili stal se členem českého politického národa. Tradice zavazuje.

Karel Schwarzenberg se sám označoval za Středoevropana s českým a švýcarským pasem, ale byl to především Evropan – a Zápaďan! Mnohé kdysi šokoval, když řekl, že české země nikdy nebyly a nikdy nebudou součástí západní Evropy, což byla malá geopolitické provokace, kterou jen málokdo pochopil. A přitom nám kníže decentně sděloval, že ani západní Evropa netvoří celý Západ a naše západní civilizace, jež dávno překročila hranice evropského kontinentu, se živí především z různosti, k níž přispívá i naše střední Evropa.

Snad i proto Karel Schwarzenberg věděl, jak jalové jsou řeči o lásce k lidstvu, když zároveň přehlížíme konkrétní lidi, zejména chudé, opuštěné a všelijak zranitelné. Bral tudíž ohled na člověka, který se z jakýchkoli důvodů ocitl v postavení menšiny. Možná to souviselo s jeho osobní zkušeností. Letos jsem se s panem knížetem pozdravil „pouze“ dvakrát. Poprvé, když v Praze…