Prvek očekávání byl naplněn: ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) se rozhodla podat kárnou žalobu na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Oznámila to prostřednictvím deníku Právo.
Žalobou by se zabýval Nejvyšší správní soud a v krajním případě může skončit Zemanovým odvoláním z funkce. HlídacíPes.org přináší šest důvodů, proč tento kontroverzní krok může mít i pozitivní okolnosti, když už ne přímo důsledky.
1. Faktor Zeman
Především je nastalá situace dobře pro samotného Pavla Zemana. Úvahy o jeho možném odvolání jsou staré zhruba tři roky, v posledních týdnech zesílily a vytvořily atmosféru, která nepřispívá už tak vratké pozici hlavy soustavy státního zastupitelství. Ta je prakticky nezávislá v tom smyslu, že do ní exekutiva – tedy vláda nebo ministr spravedlnosti, nemůže personálně sáhnout bez souhlasu právě nejvyššího státního zástupce.
A právě on, lépe řečeno jeho post, je jediným „ohroženým“ styčným bodem mezi soustavou a exekutivou, pokud tedy vláda chce například uplatnit změnu trestní politiky, směřování soustavy státního zastupitelství, může tak učinit výhradně výměnou nejvyššího žalobce. Druhá okolnost je, že se nejvyšší státní zástupce ocitne v podezření, že výkon jeho funkce není úplně v pořádku, kulantně řečeno.
To se Pavlu Zemanovi stalo. Oba Benešovou uváděné důvody, tedy údajně neoprávněné informování o kauze Vrbětice, kterou nedozoruje, i jeho trable s angažmá v restitučním sporu kolem majetku šlechtického rodu Czerninů, jsou reputační riziko.
Zda se dopustil porušení zákona, přezkoumá soud, což je v právním státě jediná přijatelná cesta. Pokud by vláda k jeho odvolání sáhla bez udání důvodu, jen by to rozčeřilo už tak neurotickou atmosféru kolem státních zástupců a kroků Babišovy vlády. O čemž blíže též v bodu Faktor Milion chvilek.
Jinými slovy je dobře a v jeho zájmu, že Pavel Zeman dostane příležitost svou pozici obhájit.
2. Faktor Benešová
Marie Benešová nemá za sebou příliš úspěšné angažmá ve funkci ministryně spravedlnosti. Odpískala zákon o státním zastupitelství, stále není rekodifikovaný trestní řád pocházející z roku 1961, reforma soudní soustavy, tedy například ohlášené rušením vrchních soudů nebo naopak těch nejmenších, se nepohnula z místa, chybí kariérní řád soudců, financování asistentů a nižšího personálu je tristní, nemluvě o dlouhodobých neřešených investicích, jako je stavba justičního areálu v Ústí nad Labem a podobně.
Místo toho značnou porci energie věnovala sporům se státními zástupci, jmenovitě zejména právě s Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou. Má to své historické důvody, i Marie Benešová byla nejvyšší státní zástupkyní a její hořký konec ve funkci ji předurčil k úloze věčné kritičky kroků jejích nástupců. Stručně řečeno se Benešová stala nikoli ministryní spravedlnosti nebo justice, ale jakousi samozvanou ministryní státního zastupitelství.
I ona má právo a znovu je v jejím i našem zájmu, aby byla s touto svou fikcí konfrontována rozhodnutím nezávislého soudu.
3. Faktor Milion chvilek
Možná už si na to málokdo vzpomene a je to pro nás stále jeden z paradoxů naší divoké doby, ale vzestup hnutí Milion chvilek byl ve svém počátku na jaře roku 2019 vystavěn na odporu proti jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti. Nejčastěji zaznívaly dva argumenty: že přišla zamést vyšetřování Čapího hnízda a vyměnit nejvyššího státního zástupce.
Údiv Marie Benešové, proč právě ona, byl nelíčený: „Včera jsem viděla na náměstí mladé lidi a troufám si odhadnout, že kolikrát ani nerozeznají rozdíl mezi státním zástupcem a soudcem…,“ říkala tehdy a mohla mít do jisté míry pravdu. Stala se symbolem a doba bývá k symbolům nespravedlivá.
Marie Benešová o protestech ve 105 obcích po celé ČR:
"Včera jsem viděla na náměstí mladé lidi a troufám si odhadnout, že kolikrát ani nerozeznají rozdíl mezi státním zástupcem a soudcem…"
NEJSME DĚTI! 😠Žádáme odvolání Marie Benešové z funkce! https://t.co/AsUCaQj5kJ pic.twitter.com/mYlxn26P1Y
— Milion chvilek pro demokracii (@milionchvilek) May 1, 2019
Polarizace na ose „hodný Pavel Zeman vs. zlá Marie Benešová“ je do značné míry zkratka. Působení soustavy státního zastupitelství pod vedením Pavla Zemana vyžaduje kritický pohled, zejména s ohledem na divoké kauzy, ať už šlo o zásah na Úřadu vlády nebo třeba letité stíhání bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové.
Jsou zde i soudní fiaska, která státní zástupci v posledních letech utrpěli se svými hodně kreativními výklady pravidel, týkajících se například odposlechů. Když v roce 2016 vyšlo najevo, že si státní zástupci léta dělali z trestního řádu holubník a vybírali si soudce k povolení odposlechů, domovních prohlídek nebo vazby podle libosti, Ústavní soud tuto praxi zakázal. Ovšem jen do budoucna. Už tehdy byla na místě debata, zda by z toho měla hlava soustavy nebo vláda vyvodit i personální odpovědnost.
I lidé z Milionu chvilek si zaslouží, aby se jejich podezření potvrdilo, nebo bylo vyvráceno.
4. Faktor čas
Pavel Zeman je ve funkci o parník déle než kterýkoli z jeho předchůdců. Ve funkci je od 1. ledna 2011, tedy víc než deset let.
Pro srovnání: Bohumíra Kopečná byla nejvyšší žalobkyní tři roky, její nástupce Vít Veselý (kdo si na něho dnes vzpomene?) dva. Následovala Marie Benešová, která soustavě vládla od roku 1999 do roku 2005, tedy šest let, její nástupkyně Renata Vesecká roků pět. Pak už přišel Pavel Zeman.
V souvislosti s navrhovanou změnou zákona o státním zastupitelství, o kterém ještě bude řeč, se dokonce objevovaly úvahy o možném znovuobnovení Zemanova mandátu, tentokrát už na omezenou dobu.
Tyto myšlenky jistě přijdou v novém volebním období znovu do úvahy, není ovšem od věci, aby veřejnost prostřednictvím vlády (ať už je jakákoli, protože jiná cesta není), zvážila, zda právě na takovémto postu chce mít jednu osobu dejme tomu dvacet let.
5. Faktor legislativa
Doba, po níž je Pavel Zeman ve funkci, se prakticky kryje s obdobím, v němž státní zastupitelství požaduje větší emancipaci. Charakterizováno je to soubojem o větší nezávislost na straně jedné (požadují žalobci) a větší míru kontroly na straně druhé, což většinou požadují střídající se ministři spravedlnosti.
Tento souboj, který zatím nikdy neměl vítěze, je hlavním důvodem, proč byl zatím v každém volebním období návrh zákona o státním zastupitelství uložen do šuplíku.
Možná je na čase, aby se se svou představou o reformě státního zastupitelství, která je bezesporu potřebná, ucházel u legislativců někdo, kdo není tímto neúspěchem zatížen.
6. Faktor Vrbětice
Faktická poznámka na závěr. Marie Benešová svou kárnou žalobu opírá o postup Pavla Zemana v kauze Vrbětice. Dopustit se provinění měl tím, že lidově řečeno vlezl svým podřízeným „do zelí“.
Kauzu dozoruje Krajské státní zastupitelství v Brně, dohled pak vykonává Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Pavel Zeman tedy podle Benešové nemá případ nijak řešit. „On vlastně předstírá, že to dozoruje,“ řekla Benešová k Zemanovu vystoupení na tiskové konferenci vlády, kde o kauze vrbětických výbuchů informoval.
Zeman to odmítá. „V tzv. kauze Vrbětice se primárně postupovalo při podávání informací jako v každé jiné kauze, totiž hodnotilo se, zda je dán veřejný zájem na informování veřejnosti. Dozorový státní zástupce dospěl k závěru, že tento zájem je dán,“ řekl Právu. Tedy tvrdí, že nemohl vlézt „do zelí“ někomu, kdo mu pravomoc informovat sám předal.
Jsou tu ještě související detaily, například fakt, že dozorující státní zástupce smí vidět do živého spisu, zatímco nejvyšší nikoli. To bylo možné pouze v dobách prokuratury. Další věc je případná mlčenlivost – dozorujícího státního zástupce smí zprostit nejvyšší, kdežto nejvyššího ministr spravedlnosti.
Toto jsou ovšem odborné věci, které nejlépe posoudí právě kárný senát Nejvyššího správního soudu. I proto je dobře, že budou tyto záležitosti vyjasněny.