Ruský opoziční politik a někdejší šachový velmistr Garri Kasparov se ostře vyjadřuje nejen k poměrům v Rusku, ale je také drsným kritikem západního přístupu k Putinově diktatuře. Podle něj je celé roky zřejmé, co je Vladimir Putin zač a jaké jsou jeho plány. Zbabělí a líní politici na Západě to ale stále ignorovali a do poslední chvíle si mysleli, že se konfrontaci vyhnou. Dokonce ještě první dny po vpádu Ruska na Ukrajinu.
Garri Kasparov (uvádění jeho křestního jména kolísá mezi Garri a Garry, první verze je ruská, druhou používá jako přepis do latinky) v rozhovoru s Michailem Sokolovem na stanici Radio Svoboda popisuje vývoj vztahu Západu a současného Ruska podrobně a můžeme z toho vyjmout jen malou část. Hned na začátku mluví o tom, nakolik jsou myšlenkou spolupráce s putinismem západní země nakaženy.
Na to odpovídá: „Tento virus se rozšířil po celé Evropě a bohužel pronikl i do Ameriky. V Evropě, od Rigy po Londýn, od Osla po Madrid, byl však Putin po léta vnímán jako zcela normální partner pro jednání. Myslím legitimní, ani dnes nechtějí jeho legitimitu popřít. Ano, nějaké náznaky tam samozřejmě byly, ale Evropa se ke všemu stavěla velmi klidně.“
Kasparov popisuje, že Putinova historie byla „plná vražd, agresivity a nejrůznějších zločinů“, které sahají „až k samému počátku jeho vlády“. Zmiňuje bombardování obytných domů v Čečensku: „Obrázky Grozného v roce 2000 se nijak neliší od obrázků Aleppa v roce 2016 nebo samozřejmě od obrázků Mariupolu dnes.
Putin měl tedy historii, kterou Evropa raději ignorovala. Nyní se však, jak se mi zdá, situace dramaticky změnila. Myslím, že válka, kterou Putin rozpoutal doslova v centru Evropy, udělala za tímto kolaborantstvím tlustou čáru. Velmi dobře chápeme, že Scholz by rád pokračoval v politice Schrödera a Angely Merkelové, ale nemůže tak učinit, i když všemožně zpomaluje transfer zbraní na Ukrajinu a dělá vše pro to, aby minimalizoval zapojení Německa do této války, která by měla, jak všichni chápeme, skončit ukrajinským vítězstvím, aby se udělala čára za nekonečným seznamem Putinových zločinů.“
Vůči některým zemím má Kasparov zvláště ostré výhrady. Francie spolu s Německem prodávaly Rusku zbraně i po roce 2014. Divnou roli hraje i Rakousko: „Po cestě rakouského kancléře do Moskvy Rakousko náhle oznámilo, že je proti vstupu Ukrajiny do EU. Zvolil bych kardinální cestu – vykopnout Rakousko z Evropské unie, přijmout Ukrajinu. Lidé musí být zodpovědní za svá slova. Je pro mě nepřijatelné mluvit s některými evropskými politiky, kteří se snaží předstírat, že se jich to netýká.“
Putinův plán na ovládnutí Ukrajiny je podle Kasparova výsledkem dlouholetého spolčování některých zemí s Putinem:
„Putin by nikdy nezaútočil na Ukrajinu, kdyby si byl jistý, že dostane příslušnou odpověď. Dnešní válka je však důsledkem Putinovy víry ve vlastní beztrestnost, která se hromadila po celá léta. Skutečnost, že Západ, zejména Evropa, spolkl anexi Krymu, byla pro Putina signálem, že si může dovolit téměř cokoli. Myslím, že dnešní válka, cena, kterou Ukrajina platí, strašná cena za tento kolaborantismus, by měla Evropany přimět podívat se do zrcadla a pochopit svou vlastní roli v tom, jak toto fašistické monstrum v Rusku vyrostlo. Přestaňte tedy mluvit o tom, že Evropa bude muset zaplatit vysokou cenu, že se zvýší ceny plynu a že nastanou hospodářské problémy. To však neznamená, že budou zabíjeni lidé. Ano, budete muset platit více peněz, protože jste mnoho let chtěli žít pohodlně, mnoho let jste se nestarali o to, co dělá Putin.“
Garri Kasparov nejmenuje jen státy, ale také konkrétní politiky:
„Myslím, že bychom dnes měli co nejtvrdším způsobem požadovat odpovědi od evropských politiků. Chci například vědět, proč nebylo zahájeno trestní řízení proti nacistickému kolaborantovi Gerhardu Schröderovi. Rád bych věděl, zda německý prezident Steinmeier, další Putinův komplic, jedná se Schröderem a kancléřem Scholzem. Rád bych viděl přepisy těchto rozhovorů, o čem jsou, proč Scholz brání dodávkám zbraní na Ukrajinu, všechny klame, dokonce blokuje německý Spolkový svaz německých podniků obranného průmyslu, který byl ochoten tak učinit. Seznam těchto politiků je dost dlouhý. Naštěstí, opakuji, dnes už o všem nerozhodují.“
Doba je podle Kasparova už jinde, ale to podle něj neznamená, že by se mělo zapomenout na to, kdo nese za smutný konec sbližování s Ruskem odpovědnost: „Ať si Scholz říká, co chce, situace se změnila: Anglie, Amerika, samozřejmě Polsko, pobaltské země, severské země, Švédsko, Finsko, Norsko – ti všichni se aktivně podílejí na vyzbrojování Ukrajiny, na pomoci Ukrajině. Proces změny geopolitické a strategické situace na východě Evropy se tedy ubírá správným směrem a je nevyhnutelný. Nicméně tyto příběhy nebude možné pohřbít, nebude možné ignorovat skutečnost, že Putinův fašismus nevyrostl ze vzduchu. A je to výsledek více než dvacetiletého otevřeného kupčení a kolaborantství v Evropě.“