Dva české katastrální úřady odmítly s odstupem více než sedmi desítek let respektovat vůli poválečných Benešových dekretů. Nepřepsaly proto na Českou republiku nemovitosti, které zůstaly až do současnosti zapsané na někdejšího lichtenštejnského knížete Franze Josefa II., respektive na jeho dědice – Nadaci knížete z Lichtenštejna.
Konkrétně jde o pozemky u obce Plumlov na Hané a pozemky v katastru Praha-východ. Katastrální úřady odmítly pozemky přepsat s tím, že konfiskační dekret „nesplňuje žádné znaky žádné z listin, na základě nichž lze provést zápis do katastru a proto nelze vklad povolit“.
Zamítavé stanovisko katastru v případě orné půdy u Plumlova padlo vloni v listopadu, od té doby trvá spor s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Dokumenty ke sporu nyní HlídacíPes.org získal.
Totožně jako úřad v Prostějově argumentovali již dříve, v říjnu 2016, i úředníci katastrálního pracoviště Praha-východ v případě pozemků v Nehvizdech.
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) namítá, že se Česká republika (respektive tehdejší Československo) stala vlastníkem už v červnu 1945 na základě konfiskace dle dekretu prezidenta republiky 12/1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“ a dodává, že „František Josef Liechtenstein byl označen za osobu německé národnosti“.
„Lichtenštejnové celou dobu od roku 1945 tvrdí, že právně Benešovým dekretům nepodléhají. Nejsou proti nim jako takovým, jen opakují, že na ně neměly být aplikované, protože oni nebyli Němci ani kolaboranti,“ argumentuje ale právník lichtenštejnské nadace Aleš Linhart.
ÚZSVM v žalobě vyjadřuje přesvědčení, že konfiskační vyhláška je závazná pro všechny orgány, tedy i pro katastrální úřad a že „nelze dost dobře u listin ze 40. let minulého století vyžadovat podobu s ohledem na znění současných právních předpisů“.
Žádá proto soud, aby vydal rozsudek, kterým povolí v katastru nemovitostí vklad vlastnického práva na ČR.
„Česká republika, za níž vystupuje Úřad, podala žalobu o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu (uvedeného katastrálního úřadu),“ potvrdil mluvčí ÚZSVM Radek Ležatka.
Stát v tomto případě volí jiný postup než v případě rozhodnutí z roku 2016 na Praze-východ. Zde ve sporu o zhruba 600 hektarů lesa na Říčansku volil cestu přímé žaloby na Nadaci knížete z Lichtenštejna. Soudy daly za pravdu zástupcům státu, případ po sérii odvolání doputoval až k Ústavnímu soudu.
Nadace knížete z Lichtenštejna je účastníkem řízení i v případě současného sporu státu s katastrálním pracovištěm v Prostějově. Upozorňuje mimo jiné, že v katastru byl desítky let zapsaný kníže Franz Josef II. a snaha přepsat nyní majetek na Českou republiku podle ní „odporuje principu právní jistoty“.
Česká republika podle zástupců nadace pokračuje v křivdě, kterou v 50. letech 20. století završilo komunistické Československo. Snahu přepsat i po sedmdesáti letech konfiskovaný majetek na stát označují za novou aplikaci Benešových dekretů.
„Tzv. Benešovy dekrety jsou platnou součástí českého právního řádu a logicky se tedy lze dovolávat účinků, které podle nich již nastaly. Nejde tedy o žádnou ,novou aplikaci‘ Benešových dekretů,“ odmítá ale podobnou argumentaci mluvčí ÚZSVM Radek Ležatka.
Lichtenštejnové se konfiskaci začali bránit soudní cestou ihned v roce 1945, definitivní verdikt vynesl až komunistický Nejvyšší správní soud v roce 1951.
Mezi lichtenštejnským knížectvím a Českou republikou kvůli probíhajícím soudním sporům v posledních letech vzniklo značné diplomatické napětí. Diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi se přitom podařilo navázat až v roce 2009.
Do té doby Lichtenštejnsko existenci samostatné České republiky neuznávalo právě kvůli nevyřešeným nárokům na rozsáhlé pozemky a kvůli nevyřešenému odškodnění za majetek, které Československo zabavilo v rámci Benešových dekretů.
Podle lichtenštejnské strany je český postup „v příkrém rozporu se společnými deklaracemi z let 2009 a 2014“.
