Komunistka Kateřina Konečná v akci. FOTO: Jan Šibík / FORUM 24
FOTO: Jan Šibík / FORUM 24
NÁZOR / Kateřina Konečná je nesporně politický talent, který ovšem dokáže lidem namluvit, že jistě zvládne vyrobit zlato ze švestek a že neustále myslí na dobro pracujících. Dcera rodné komunistické strany by nás chtěla přesvědčit, že tentokrát už recepty soudruhů na blahobyt budou skutečně působit. Bylo by lepší neověřovat si ještě jednou, co víme. Ani komunismus, ani obstarožní socialistické postupy žádný rozkvět nepřinesou.
„Také jste si toho všimli? Titulky, jak tankujeme levně, že máme nejlevnější benzín z téměř celé Evropské unie. Proč nás zase vodí za nos? Ano, v absolutních cenách se mohou naše pohonné hmoty zdát levné, když se ale podíváme na reálnou kupní sílu, tak například abychom si mohli koupit stejné množství benzinu za průměrnou mzdu jako Němci, musel by u nás stát Natural 18 korun 50 haléřů za litr, protože zatímco náš občan za svou průměrnou mzdu, které mimochodem dvě třetiny lidí vůbec nedosáhne, koupí 1255 litrů benzínu, Němec za svou průměrnou mzdu 2401 a Rakušan dokonce přes tři tisíce,“ deklamovala Konečná jako školačka, která v šesté třídě poprvé hraje na školní besídce revolucionářku.
Pak pochopitelně slíbila, kdo ožebračený národ může zachránit. Ona, kdo jiný. A její narudlí souputníci, které (velmi dovedně, nutno uznat) teď slepila dohromady.
„Proč našimi občany média včetně těch veřejnoprávních tak manipulují a neřeknou, že sice máme levný benzín a naftu, ale s ohledem na nízké mzdy a platy jsou pro naše občany výrazně dražší než v západních zemích? Ostatně tam nás Fialova vláda chtěla vést, ne? Řekněme tomuhle všemu už konečně ‚stačilo‘,“ zve nás Kateřina Konečná do svého pozemského ráje.
Šéfka komunistů a přidružených sil používá běžný trik, který méně zorientovaní spoluobčané neprokouknou. Smíchá několik věcí dohromady. Protože nemůže popřít, že na stojanech benzinových pump lidé už nevidí tak vysoká čísla jako před nějakou dobou, a samozřejmě už vůbec ne taková, jaká věštil Jindřich Rajchl, musí začít mluvit o kupní síle obyvatelstva.
Nástupkyně Klementa Gottwalda používá vyšší level demagogie, protože hloupá ona není. Netřeba lhát, klidně stačí, když uvedete čísla, která s tématem nesouvisí, ale navodí příslušnou atmosféru. V útvaru SPD Tomia Okamury takhle například použili argumentaci o vysokých částkách, které odcházejí z naší země pryč na dividendách, přičemž naznačují, že za to může Evropská unie. Evropská unie s tím sice nemá nic společného, je to jenom věc naší šikovnosti, toho si ovšem tento segment voličů nevšimne.
Řešení záhady, proč jsme takto dopadli, není složité. Stačí se podívat na mapu, kde jsou vyznačené údaje o HDP na hlavu v Evropě v roce 1989. Hranice mezi chudými a bohatými zeměmi vedla přesně podél takzvané železné opony.
Po druhé světové válce a během studené války prošly (západní) Německo, Rakousko a Československo odlišnými ekonomickými cestami. Německo se rychleji industrializovalo a modernizovalo, zatímco Československo bylo součástí východního bloku s centrálně plánovanou ekonomikou. V roce 1989 byl rozdíl v HDP na hlavu mezi Československem a Rakouskem značný. Rakousko mělo HDP na hlavu přibližně 17 548 dolarů, zatímco Československo 8142 dolarů. Přitom v roce 1960 byl ten poměr zhruba 10 tisíc ku osmi tisícům, takže jsme na tom byli jen trochu hůř než Rakušané.
My jsme po válce odmítli na nátlak stalinistického sovětského svazu Marshallův plán, který přispěl k poválečnému rozvoji Evropy. Pak jsme si tu zavedli plánované hospodářství sovětského typu s důrazem na těžký průmysl, zlikvidovali jsme soukromé vlastníky takzvaných „výrobních prostředků“, a to velmi důkladně až po ty, kteří měli jen svůj vlastní šicí stroj a vydělávali si na chleba jako živnostníci. Moderní projekty jsme rušili, protože to nebo ono, často horší, vyráběl někdo jiný v rámci RVHP a my to museli odebrat. Talentovaní lidé po celá desetiletí utíkali ze země, nebo nesměli vykonávat svou práci. Po invazi v srpnu 1968 komunisté odstranili z funkcí ty spolusoudruhy, kterým aspoň vrtalo hlavou, proč tu nic pořádně nefunguje.
Naším problémem není to, že by Češi byli línější než lidé západněji od nás, ale že jsme pozadu s modernizací a prostě neumíme vytvářet takovou přidanou hodnotu, jakou umějí tam. Nejsme na tom jistě tak zle jako třeba v Rusku, ale při pohledu na ambiciózní Polsko, kterému se u nás mnozí celé roky smáli, se můžeme docela stydět. Komunisté pod novou značkou a ve spojení s ANO Andreje Babiše a SPD Tomia Okamury ale žádnou modernizaci Česka nepřinesou.
Můžeme mít sice dojem, že současná vláda postupuje kupředu rychlostí hlemýždě, ale tahle parta, která se dere k moci, by nás přilepila na místo, nebo spíše hodila zpět. Věřit komunistům, že tentokrát už jim ty lepší zítřky konečně vyjdou, by bylo dost naivní.
