Představa, že takzvaní mladí komunisté snad přinesou nějaké změny do zatuchlé brežněvovské komunistické strany, byla zcela mimo. Ostatně jako domněnka, že když je někdo mladý, tak přinese něco nového. Může to být zcela naopak.

Kateřina Konečná teď v Haló novinách (21. listopadu) předvedla další kousek ze své série starokomunistického ukřivděného seriálu o tom, jak bylo dříve (před rokem 89) lépe.

Konečná píše: „Už v loňském roce jsem řekla, že je velmi ošemetné porovnávat zřízení před rokem 1989 a to dnešní, neboť prožitky osob žijících v obou zřízeních se velmi liší a velkou roli v hodnocení hraje fakt, stojí-li na straně vítězů roku 1989, nebo poražených (podotýkám, že nikoli z hlediska politické moci, ale kupříkladu pramenící ze socioekonomického statutu). A těch poražených po roce 1989 na rozdíl od toho, co se nám dnes snaží namluvit, bylo prostě mnohem více.“

Pak dává dlouhý seznam takzvaných vymožeností, jak tomu komunisté říkali. Namátkou hned jen první tři, protože jinak to stejně známe. Prý se zapomíná, že:

„…Ústava ČSSR garantovala právo na práci;

…odměna za práci umožňovala bezstarostné pokrytí základních životních potřeb;

…do roku 1989 se bytový fond téměř zdvojnásobil a tyto byty dnes mají takovou cenu, že někteří si na jejich pořízení musí vzít celoživotní finanční závazek“.

K věci: komunistické právo na práci znamenalo, že každý musel mít formálně nějaké zaměstnání, jinak byl stíhán pro příživnictví. A to i kdyby se mu chtělo chvíli žít z nějakých úspor, pokud by je náhodou měl. Lidé vyhození z práce z politických důvodů práci najít často nemohli, ani podřadnou, a museli si stále opatřovat potvrzení, kde všude je odmítli, aby neskončili v kriminále.

„Bezstarostné pokrytí základních potřeb“ je žvást. Konečná se zřejmě spoléhá na to, že už nejsou pamětníci, kteří se na tehdejší chudé pamatují. Pro navození atmosféry doporučuji pustit si píseň Karla Kryla „Důchodce“.

Dále čtěte

Dana Drábová: Rusové nemají dost lidí, kteří by stavbu řídili kulturně podle západních standardů

V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, v čem jsou…

Problém s bydlením komunisté nevyřešili až do samého konce svého vládnutí. Existence slavných pořadníků, ve kterých se předbíhalo podle ideologických zásluh a za úplatky, prostě soudružka neokecá. Tedy okecá, protože paměť je krátká.

Pak ovšem přidává „slovo do vlastních řad“. Soudružskou „sebekritiku“: „Je třeba si také otevřeně přiznat, že selhala i tehdejší KSČ. Minimální rotace vedoucích představitelů strany, únava, přebujelá byrokratičnost a lpění na evidentně překonaných postupech vyhnalo i celou řadu řadových členů KSČ v roce 1989 na náměstí v domnění, že strana tyto postupy opustí, očistí se a bude pokračovat dál v tom dobrém. Tvrdit cokoli jiného by bylo podle mého lhaní sobě samotným, což by rozhodně nikomu neprospělo. Komunisté prostě chybovali, a to vyústilo v restauraci kapitalismu.“

Ano, rotace kádrů, to byl jistý problém. To tak v totalitních režimech bývá. Zvlášť když jsou figurky dosazené okupační armádou. Ti pak sedí u svých koryt a nerotují a nerotují. Rotování by se zajistilo mechanismem, kterému se říká volby. Nic takového u nás čtyřicet let nebylo, když nemluvíme o frašce s jednotnou kandidátkou Národní fronty a tím, že se hlasovací lístky vhazovaly „manifestačně“.

Jen nás napadne, když byl tedy lid oklamán, proč už zase nevolí komunistickou stranu? Existuje, její představitelé si vykládají v médiích, co chtějí, a ono nic. Zřejmě vliv západních rozvratných „centrál“. Nebo nějakého spikleneckého seskupení uvnitř strany? To by se mělo vypátrat, viníky odhalit a rázně s nimi zatočit!