Kateřina Konečná se stala novou předsedkyní KSČM. Novou ale jen v tom smyslu, že tu funkci zastává zase někdo jiný, nikoli snad, že by se něco v komunistických hlavách změnilo.

V Haló novinách Kateřina Konečná míní, že by „po přešlapování na místě – zejména v posledních třech letech“ – měl sjezd strany „dodat nový impuls pro budoucnost nejen této strany, ale celého hnutí“. Zklamaně konstatuje, že se věci nevyvíjejí pro komunisty dobře: „A musím se vám přiznat, že mě celkem mrzí a štve, když vidím, že naši odpůrci jsou stále silnější a komunisté se kvůli své opatrnosti nebo nečinnosti přibližují veřejnému zapomnění. Občas se zdá, že kdyby nebylo hysterických antikomunistických akcí, tak si na komunisty málokdo nevzpomene.“ (Možná chtěla napsat „vzpomene“, ale třeba to má nějaký skrytý význam.)

Dále čtěte

Nenechme se ukolébat! Oslabenou demokracii posilují svobodná média, podporujte je i dál

Deník FORUM 24 a Týdeník FORUM se od svého vzniku snaží nahradit Čechům to, co jim vzal Andrej Babiš: svobodná…

Ale nejvyšší soudružka už má plán, jak z bryndy ven: „Ale jak levici zvednout hlavu? Zahraniční i domácí zkušenost nám ukázala, co lidé od levice chtějí: 1. Alternativu 2. Akceschopnost 3. Čitelnost 4. Radikálnost.“

Z toho, co Kateřina Konečná píše, zmiňme aspoň tu požadovanou radikálnost. Autorka soudí: „Cokoli radikální, levicové či lépe radikálně-levicové se třicetileté propagandě ze strany různých samozvaných komentátorů, kulturní i mediální fronty podařilo poplivat natolik, že mnozí vnímají levici jako berličku pro neschopné, líné a nevzdělané. Možná i proto se k levici aktuálně přihlásila méně než třetina obyvatel. Přitom majetkové rozložení svědčí o tom, že by poměr měl být minimálně obrácený. Čímž bychom se dostali k tomu, co Marx s Engelsem definovali jako ‚třídu o sobě‘ a ‚třídu pro sebe‘, z nichž pouze ta druhá jmenovaná je schopna uvědomit si, jaká je její situace a poslání v širším kontextu. Jak vidno, k tomuto sebeuvědomění většina občanů zatím nedošla. V tom jí samozřejmě brání nejenom oni komentátoři, média, ale i nadnárodní korporace, chcete-li vlastníci výrobních prostředků. Ne, být radikální neznamená být zaslepeným extremistou, ale člověkem, který má zájem řešit problém u kořene.“

Hezké je, že Konečná nezapomněla na oblíbené slovo z komunistického normalizačního tisku: „samozvaný“. V tomto případě jde o „samozvané komentátory“. Tak jistě, komentovat nesmí nikdo sám od sebe, komentovat mohou jen ti, kdo jsou „pozvaní“. V dobách Gustává Husáka to tak bylo. Pozvali tě komunisté, že smíš něco komentovat? Tak komentuj. Přesněji řečeno opisuj ty samé věty, co se schválené ústředním výborem omílají celé roky kolem dokola.

Konečná ale v podstatě odhalila, že samozvaní jsou teď komunisté, protože o ně voliči ztratili zájem. Revoluční předvoj dělnické třídy skončil v takovém pomyslném útulku historie a z něj volá: „Chcete mě?“

Jsme tedy zvědaví na tu hlubokou marxisticko-leninskou analýzu současnosti a burcování mas k hlubšímu třídnímu uvědomění. Legrace není nikdy dost.