Rozhodnutí soudu, které sociální demokracii ukládá zaplatit Zdeňku Altnerovi 338 miliónů korun, zapůsobilo jako blesk z čistého nebe. S ničím takovým už zřejmě nikdo v Lidovém domě nepočítal. ČSSD však šokuje znovu. Nehodlá pravomocný rozsudek respektovat. Podkopává tak důvěru v právní stát a ohrožuje i vlastní budoucnost.

[ctete]54540[/ctete]

Sobotka: Tento problém zvládneme

Konečný rozsudek síly ekrazitu byl veřejně oznámen 31. března. Altner vyhrál šestnáct let trvající spor s ČSSD, kterou jeho kancelář zastupovala v boji o Lidový dům. Soud pravomocně přiznal, že mu sociální demokracie musí zaplatit částku 18,5 miliónu korun, která vzrostla o dalších více než 318 miliónů kvůli smluvní pokutě za 5734 dní od podání žaloby do vynesení pravomocného rozsudku. Navíc musí uhradit náklady soudního řízení ve výši 816 tisíc korun.

Zpočátku to vypadalo, že ČSSD bere svoje závazky vážně. Téhož dne padala hrdá slova z úst samotného premiéra Sobotky: „Sociální demokracie se za svoji více než 130letou historii vypořádala s celou řadou vážných problémů, já jsem přesvědčený o tom, že zvládneme i tento problém,“ reagoval s tím, že strana bude postupovat s respektem k rozhodnutí soudu.

Sociální demokracie si v krátké době zajistila úvěr a operativně rozhodla o šetření výdajů ve výši až 55 miliónů korun ročně. To se citelně projeví nejen v provozu jejího aparátu, ale i v kampaních, což je sice před důležitými krajskými volbami velmi nepříjemné, ale zvládnutelné. Není první ani poslední politickou stranou, která se musela podobným způsobem vyrovnat s tíživou finanční situací.

Náhlý obrat

Najednou však došlo k obratu a ČSSD přešla do režimu, kdy se řídí pokyny zastupující advokátní kanceláře. Začala náhle couvat a prohlásila, že Altnerovi nezaplatí. Měla tak učinit v zákonné lhůtě do tří dnů od doručení rozhodnutí soudu, tedy do 14. dubna.

Zdůvodňuje to podáním dovolání k Nejvyššímu soudu a údajným rizikem, že zaplacené peníze zmizí kdesi v daňovém ráji. Vyslovuje přitom přesvědčení, že dovolání původní rozsudek zvrátí, přinejmenším sníží smluvní pokutu. Také si slibuje, že Nejvyšší soud odloží právní moc či vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Podstatné však je, že samotné podání dovolání nemá odkladný účinek.

Je poněkud žinantní, že představitelé strany, která dlouhodobě upírala Altnerovi právo na smluvní odměnu, mu dnes podsouvají ty nejhorší úmysly. Lamentování, že soudem vyměřené penále je příliš vysoké, že je „v rozporu s dobrými mravy“ a že hrozí „zcizení“ navrácených peněz přesunem do Švýcarska, je možná lidsky pochopitelné, ale z hlediska výkonu práva zcela podružné.

Za prvé platí, že Altnerova advokátní kancelář pomohla sociální demokracii k získání miliardového majetku ve složitém sporu se státem, kde situace zdaleka nebyla tak jednoznačná. A kde advokátovi hrozilo, že v případě neúspěchu ponese veškeré související výdaje sám.

Za druhé platí, že ČSSD v roce 1997 zcela dobrovolně uzavřela s Altnerem smlouvu, podle které mu měla být v případě úspěchu vyplacena smluvní odměna ve výši 10 procent z hodnoty Lidového domu. A zároveň obsahovala smluvní pokutu ve výši 0,3 procenta za každý započatý den, kdy by byla ČSSD s platbou v prodlení. Za rok to činí astronomických 110 procent, čehož si museli být ti, kdo smlouvu podepisovali (včetně tehdejšího předsedy Miloše Zemana), či o ní věděli, dobře vědomi.

Za třetí platí, že inkriminovaný soudní spor o 18,5 miliónu korun byl zahájen v roce 2000 a soud žalobě v listopadu 2004 vyhověl. Kdyby tehdy ČSSD zaplatila, nebo využila jinou formu úhrady uložením částky do soudní úschovy, žádná smluvní pokuta by nemohla narůstat. Od té doby se vzájemné vztahy ještě více vyostřily. ČSSD začala Altnera kriminalizovat a naděje na smírné řešení klesaly k nule. Letos dal soud žalobě za pravdu pravomocným rozhodnutím.

Pravomocný rozsudek platí pro každého

Při poněkud pozdním přehazování viny, kdo za to může, – počínaje všemi předsedy sociální demokracie, konče až příliš dlouhým soudním řízením – by nemělo zapadnout to podstatné. Pravomocný rozsudek platí a sociální demokracie měla zaplatit, jinak se vystavuje nemalým rizikům následných právních kroků, včetně možnosti uvalení exekuce.

Běžná praxe v obdobných případech je taková, že dlužník zaplatí, a poté se třeba domáhá dovolání u Nejvyššího soudu, který může rozsudek zrušit. V takovém případě dlužník vymáhá peníze zpátky. V krajním případě po státu, který zavinil nezákonné soudní rozhodnutí.

Tímto nesnadným martýriem, kterému se ČSSD zjevně chtěla vyhnout, prochází řada lidí. Ti jsou sankcionováni, pokud své zákonné povinnosti neplní včas, a pohlíží se na ně jako na neplatiče. Proto se raději vystavují finančním až existenčním problémům a pohledávku zaplatí. ČSSD vysílá signál, že pro ni takový výklad práva neplatí.

I z tohoto důvodu je skandální, že se do kauzy vložil i ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který má být garantem dodržování pravidel právního státu. Prohlásil, že postup ČSSD chápe, i když s sebou nese určitá rizika, se kterými se musí počítat. „Ale nechápu to jako nerespektování soudní autority,“ dodává.

Riskuje ČSSD vlastní existenci?

Rizika opravdu hrozí, a nemalá. Právník a bývalý poslanec ČSSD Pavel Němec (nejde o bývalého ministra spravedlnosti) tvrdí, že sociální demokracie riskuje svoji existenci.

„Politická strana je povinna respektovat zákony a dodržovat pravomocná rozhodnutí soudu. Pokud tak nečiní, mělo by s ní být jednáno podle zákona o politických stranách. Stručně řečeno, ministerstvo vnitra by mělo podat v tomto případě návrh vládě, aby projednala návrh na pozastavení činnosti ČSSD do doby zjednání nápravy,“ tvrdí Němec. Zároveň varuje před tím, že pokud bude na ČSSD uvalena exekuce, hrozí, že může v krajním případě znovu přijít o Lidový dům.

Nelze pochybovat o tom, že ČSSD se rozhodla jít do otevřeného boje s pragmatickou snahou minimalizovat škody. Do složité situace staví i Nejvyšší soud. Chová se tak suverénně, že to až vyvolává pochybnosti, čím je tato na první pohled sebevražedná sebejistota podložena.

Pokud Nejvyšší soud rozhodne v její prospěch, vystaví se podezření z podlehnutí politickým tlakům. Pokud ovšem potvrdí rozhodnutí nižšího soudu, bude sociální demokracie ještě v horší situaci než dnes, a to i co se týče výše zaplacené částky, která se s přibývajícím časem zvyšuje.

Sociální demokracie si přitom zřejmě nepřipouští, že jí hrozí velký reputační problém. Svým přístupem bez ohledu na to, jak dovolání u Nejvyššího soudu dopadne, jen prokazuje, že pro ni platí jiné zákony, než pro obyčejné smrtelníky. Hraje vabank, a to i o vlastní důvěryhodnost.

[ctete]54727[/ctete]