Pro pochopení Andreje Babiše je třeba si uvědomit, že jde o osobnostně narušenou osobu, která je hnána pouze jedinou emocí, a tou je nezřízená chuť po získání absolutní moci, a neovladatelným nutkáním likvidovat jakékoli personální i institucionální překážky, které by mu v tom mohly bránit. K získání absolutní moci je touto největší překážkou institucionální nezávislá a sebevědomá justice, personální pak osoby, které jsou v jeho paranoickém chápání světa součástí jakéhosi všeobsáhlého spiknutí vůči jako osobě či zájmům. Z tohoto úhlu pohledu je třeba vidět i tažení jeho prodloužené ruky, nového ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, proti funkcionářům pražského vrchního soudu. Zatímco o Heleně Válkové se dá říci, že šlo o žalostnou postavu užitečného idiota protikorupčního tažení, o tak naivních motivech jejího nástupce se dá úspěšně pochybovat. Podivnou roli sehrál Pelikán ještě jako náměstek ve výběrové komisi při kandidatuře Jana Sváčka na post místopředsedy Vrchního soudu v Praze, kdy nepoložil ani jednu otázku, a přesto mu dal nula bodů. Dnes postoupil o další level, kdy zvažuje podání kárné žaloby na Sváčkova nadřízeného Jaroslava Bureše.
Celá kauza je typickou směsicí té nejpokleslejší žurnalistiky bez jakéhokoli reálného sdělení, hrající pouze na nejtemnější pudy a předsudky, svatouškovského pokrytectví ověnčeného přitroublou pseudomorálkou a konečně brutálního, cynického mocenského kalkulu. Případ vznikl na základě toho, že „novináři“ ze serveru Neovlivni.cz neměli nic jiného na práci, než že kontrolovali a zapisovali si hosty, kteří se účastnili společenského večírku advokátní kanceláře, jejímž jedním společníkem je i bývalý ministr spravedlnosti Pavel Němec. Na základě toho pak vytvořili pavouka skutečných či jen domnělých vztahů v české justici, aby tím dospěli k pochybnému závěru, že je ohrožena nezávislost rozhodování soudu, protože „Burešův“ soud může rozhodovat v případech, kde figurují jako obžalovaní či jejich obhájci někteří z účastníků večírku. Jaroslav Kojzar či redaktoři estébáckého časopisu Signál museli chrochtat blahem. Přesně v těchto intencích popisovali večírky tehdejších disidentů. Je vidět, že mají učenlivé žáčky. Dlužno dodat, že nejde o první případ tohoto druhu. Stejnou ostrakizaci provedla již před léty Česká televize a následně některá další média v rámci kauzy Jiřího Čunka, kdy na základě toho, že „novináři“ dali dohromady některé osoby z české justice, které se spolu rovněž stýkaly při nejrůznějších příležitostech, vytvořily legendu o zasahování do případu. Marie Benešová tyto osoby později bez jakýchkoli důkazů nazvala „justiční mafií“. Senzační odhalení serveru Neovlivni.cz cílevědomě navazuje na tuto absurdní konstrukci, protože i na inkriminovaném večírku se nacházeli někteří z těch, kteří byli zahrnuti i pod pojem „justiční mafie“. Snaží se tak navodit dojem, že tato mafie skutečně existuje a že má sílu ještě dnes ovlivňovat některé kauzy. Pomiňme nyní fakt, že některé osoby, které se akce zúčastnily, a označené jako problémové, protože jsou trestně stíhány, jsou spíše oběťmi řádění olomouckých prokurátorů a jejich psychopatických konstrukcí. Jako tři bývalí poslanci, kteří se právě v té době domlouvali s Ministerstvem spravedlnosti na odškodnění a omluvě za nezákonné stíhání a vazbu.
Skutečnost je přitom jasná. Jeden bývalý ministr spravedlnosti šel navštívit jiného bývalého ministra spravedlnosti. Logicky na tomto večírku byly i další osoby, které se s Němcem znaly z doby jeho působení v politice. A ano, stejně tak je přirozené, že se tam sešli ti, kteří jsou znechuceni současnými poměry, jež jsou výsledkem ne virtuálního, ale reálného spiknutí. Ti, se kterými osnovatelé dnešní normalizace zametli – ať už na základě účelové kriminalizace, či mediální štvanice. Pokud se někdo domnívá, že účast na takové akci může zakládat pro vysokého soudního funkcionáře jakoukoli podjatost, respektive pro soud, který jako jeho nejvyšší funkcionář řídí, buď vědomě lže, anebo je mdlého rozumu. Podjatost vzniká úplně jinak, a především případ od případu. Dohodnout se s nějakým soudcem na cinknutém případu se dá kdykoli a kdekoli, proč by k tomu měla sloužit nějaká společenská akce? Bureš sám je civilním soudcem, takže žádnou trestní kauzu by ani nesoudil. Navíc případy, které by připadaly v úvahu a o nichž server píše, by jako nalézací soud soudil Obvodní soud pro Prahu 1 a jako odvolací soud Městský soud v Praze. Podjatost rovněž, tak jak je právně definována, a rovněž judikována Ústavním soudem, je něco jiného než chození na nějaké večírky, na něž chodí estébáckou hantýrkou řečeno i „závadové osoby“. Dopředu se tak zde vytváří v rozporu s legislativou a judikaturou atmosféra, kdy jakýkoli rozsudek, který nebude po chuti samozvaným mediálním moralistům, bude rovnou označen za produkt nějakých tajemných pletich vzniklých na společenských akcích. Toto je ten skutečný nátlak na nezávislost justice.
Není-li tohle jasné „novinářům“ či spíše aktivistům ze serveru Neovlivni.cz, musí tohle vědět ministr spravedlnosti. Jeho úvahy o případné kárné žalobě mají jiný důvod. Zastrašit nezávislé soudce, ukázat, jak bude justice fungovat v nových babišovských poměrech a že výkonná moc má své páky, jak s nimi zatočit. To je to pravé poselství. Pelikán nemusí nakonec ani žádnou žalobu podávat. Úplně stačí, když jejím podáním bude soudcovský stav strašit. Němcův večírek se také může kdykoli vytáhnout na slunce, až se začne zřetelněji diskutovat o zrušení obou vrchních soudů. K této obecné úvaze je pak třeba dodat ještě jeden, čistě osobní motiv. Byl to právě Bureš, kdo navrhl do funkce Sváčka, kvůli kterému se angažoval sám Babiš, aby se jím nestal. Předseda vrchního soudu se tak zařadil mezi ty, které je třeba zlikvidovat. Celá kauza „Němcův večírek“ by se tak měla spíše jmenovat kauza „Bureš“ kontra Bureš.
