Zneužívání vojenské rozvědky Janou Nagyovou měl být jeden z hlavních důvodů, proč právě před dvěma lety protikorupční policie vtrhla na Úřad vlády. Následovala dramatická tisková konference státního zástupce Iva Ištvana a šéfa policejní jednotky Roberta Šlachty. Předestřeli před šokovanou veřejností odhalení zločinecké chobotnice, mluvili o zlatu, o propojení nejvyšších míst politiky na šéfy mafie. Nyní soudkyně Helena Králová zprostila Janu Nagyovou viny. Trestný čin zneužívání vojenské rozvědky nebyl prokázán.
Člověk si může domýšlet, jak asi skončí další „větve“ té „největší korupční aféry“ polistopadové historie. Kdyby si v nich žalobci byli jisti alespoň tak, jako si byli jisti zneužíváním rozvědky, tak by o tom v rámci své komunikační strategie rozhodně nějak informovali. Vypadá to, že další rozplétání té „zločinecké chobotnice“ skončí jen trapným přetahováním se o to, zda měla Jana Nečasová-Nagyová zdanit luxusní kabelky, které dostávala jako dárky od bohatých podnikatelů. A pak tu budeme dokola řešit, jestli poslanecké trafiky byly v rozporu se zákonem nebo jenom s dobrými mravy.
Amatéři v akci
Šlachta s Ištvanem jsou zcela neuvěřitelní amatéři, kteří podlehli dobové atmosféře lidového vzteku, na jehož vzedmutí už tehdy intenzivně pracovali Andrej Babiš, Karel Janeček a protikorupční aktivisté. Tito pánové by si měli otevřít spíše nějakou diskusní kavárnu, kde by se vedla teoretická debata o tom, co je a co není trestný čin. Jejich hlavní vinou je nepřiměřenost a snaha napravovat morálku společnosti policejními a kriminalizačními prostředky. V tom se ukázali jako následovníci někdejších jakobínů a jejich Výboru pro veřejné blaho.
Je ale také na místě ukázat druhou stránku věci. Od počátku mezi publicisty a komentátory existuje menšina, která upozorňovala na nepřiměřenost policejního postupu a na divadelní provedení celého vyšetřování, jež masivně nahrálo změně mocenských poměrů. S tím se nelze smířit. Ale také je nutné dodat, že chování Jany Nagyové bylo chybné a nepřijatelné a politická zodpovědnost Petra Nečase se nedá oddiskutovat. Bylo naprosto na místě, aby za zaměstnávání své svérázné milenky nesl důsledky. Ale celé to mělo proběhnout civilizovaně a umírněně. Nikoli dramaticky, a tím, ať už to Šlachta s Ištvanem věděli, nebo ne, zcela účelově. (Autor těchto řádků tuto policejní akci tehdy nazval na titulní straně Reflexu „svatým pučem“.)
[ctete]9110[/ctete]
Není tady ale moc důvodů k radosti. Protikorupční revoluce už slavně zvítězila, vynesla k moci Andreje Babiše a životy mnoha lidí jsou zničené. Celé to byla hnusná komedie. Původní trestní příkaz, kterým chtěla soudkyně Helena Králová zrychlit řízení a udělila Janě Nečasové minimální trest, měl jistou logiku v tom, že chování ředitelky sekretariátu premiéra nebylo v pořádku. Jenže vyvolání soudního řízení, na němž trvali žalobci, jim přineslo absolutní propadák. V normálních podmínkách by nemohlo celkové chování Jany Nagyové projít, ale skončilo by asi výpovědí z práce a nanejvýše nějakým přestupkem. Protože se prostě nic vážného nestalo.
Kabelky si brát neměla, ale…
A s těmi kabelkami je to stejné. Žádnou kulturu v těch dárcích hledat nesmíme. Nikdy si neměla vzít ani jednu. Ale kriminalizace tohoto chování je nesmyslná a nebezpečná. Protikorupční revoluce se obrací ve frašku. Je to proto, že se státní zástupci, policie a značná část novinářů nechali unést myšlenkou na očistu společnosti. Jenže v právním státě se k vině dospívá přes uvážlivé zhodnocení faktů, a nikoli honem na čarodějnice. Ten se hodil do krámu Zemanovi a ještě více Babišovi. Jana Nečasová-Nagyová měla dostat plácnutí přes prsty a místo toho ji vozili po zemi v řetězech a chtěli ji zavřít na dlouhé roky. Je to hnusné a absurdní. Jana Nečasová-Nagyová byla celým trapným a otřesným průběhem vyšetřování již potrestána vrchovatě. Buďme si jisti, že si už více nezaslouží. Její chování správné nebylo už proto, že poskytlo jednu z významných záminek k nehoráznému tažení proti celé české pravici a nakonec i tradičním politickým stranám. Což bylo v důsledku tažení proti liberálnímu systému. Jediné, z čeho je třeba mít skutečnou radost, je to, že soud může rozhodovat v rozporu s tužbami představitelů současné moci. To je jediný skutečně dobrý výsledek celé této chmurné příhody.
