Státní zastupitelství v Olomouci vyloučilo k samostatnému projednání další část kauzy Nagyová – tu, která se týká uplácení tří poslanců a krácení daně za dary, jež paní Nečasová dostala. Napsali to v pondělním Právu. Obvinění podali proti tomu stížnost na Nejvyšší státní zastupitelství, předpokládá se, že jim to nebude nic platné.
V průběhu podzimu by pak mohla být hotova obžaloba. Jde zjevně o to vykousnout z případu, který začíná být nepřehledný a hrozí mu, že v té nepřehlednosti utone, klíčovou část celé kauzy, kvůli které padla Nečasova vláda (přitom krácení daně za dary je tam jen přilepeno, aby dokreslilo problematičnost obviněné; ta bude taky pod tlakem a mohla by být vstřícnější, pokud jde o výpovědi). Tím se taky věc urychlí.
Obviněni mohli být jen expremiér Nečas, bývalý náměstek ministerstva dopravy a zemědělství Boček a paní Nečasová. Trestní stíhání bývalých poslanců Tluchoře, Šnajdra a Fuchsy (klíčových účastníků kauzy) za to, že za funkce ve státem řízených společnostech se vzdali poslaneckých mandátů, zastavil Nejvyšší soud. Vznikla tak absurdní situace, kterou se budou představitelé Nových pořádků snažit svést na prohnilou justici Starých pořádků: Část delikventů její vinou ujde spravedlivému trestu.
Takže protikorupční revoluce (včetně účtování s poraženým politickým nepřítelem v soudních síních) víceméně samospádem pokračuje: Jsou k tomu hnáni ti, co případ bezprostředně rozjeli, státní zástupci (kdyby neuspěli, měli by veliký problém). Mimochodem je zvláštní, že zrovna jim nikdo neříká „justiční mafie“. A je k tomu hnán i nekorunovaný vítěz revoluce, oligarcha Babiš (oligarcha vítězem protikorupčního tažení, to tu snad ještě nebylo). Musí živit revoluční nadšení, pokud to jde, jinak mu budou logicky klesat preference (například jeho úspěšnost jako ministra financí ve vybírání daní není nijak oslnivá, a to má ještě kliku, že start Nových pořádků se odehrál v kulise celosvětové hospodářské rekonvalescence).
Jde ovšem o zcela zásadní věc: Pokud budou Nečas a spol. za tohle odsouzení, znamená to jednak překroucení věcné podstaty toho, co se stalo. Nešlo primárně o to, že by Nečas uplácel poslance, ale že poslanci ho politicky vydírali; dále, Nečas jim nenabídl úplatek, ale jakousi kompenzaci za utrpěnou ztrátu (ztráta mandátu a politického vlivu, která je nesrovnatelně větší než to, co by nabyli případnými funkcemi ve státní správě, ostatně pokud se dobře pamatuji, u jednoho se argumentovalo tím, že funkci neměl nabýt on, ale jeho známý, což považuji skoro za drzost); a konečně, podstata obvinění byla, že poslanci byli vedeni k tomu, aby nejednali v souladu s vlastním svědomím, což není právní argument, ale populistická demagogie.
V okamžiku, kdy bude někdo odsouzen za tohle, vyvstane otázka, nakolik je ještě Česká republika právním státem a nakolik se justice stává jen nástrojem pro účtování s poraženými politiky. A jsem moc zvědav, jak se v té situaci zachovají jakobínští fanatici z iniciativ, jako jsou Vraťte nám stát, Rekonstrukce státu, Transparency International, nebo novinářští svatoušci z potápějícího se bakalovského Titaniku, kteří dělají Babišovi štafáž nezávislé, neutrální žurnalistiky a svého někdejšího dobrodince se „pragmaticky“ zřekli.
Převzato z Událostí, politického zápisníku Bohumila Doležala: http://www.bohumildolezal.cz/
