Pro vrchního státního zástupce Ivo Ištvana a jeho kolegu plukovníka Roberta Šlachtu nebyl pátek zrovna šťastný den. Soudkyně Helena Králová zprostila Janu Nečasovou (dříve Nagyovou) a tři bývalé zpravodajce Milana Kovandu, Ondreje Páleníka a Jana Pohůnka viny ze zneužití Vojenského zpravodajství. Výrok soudu zatím není pravomocný, stalo se tak ale již podruhé – a znovu se ukazuje, že bombastická akce na Úřadu vlády ČR v roce 2013 byla spíše mediálním divadlem, než relevantní akcí opřenou o dostatečné důkazy.

Vzpomínáte si ještě? Vypadalo to jako odhalení skandálního zneužívání politické moci. Praha byla ochromená, ČT24 vysílala celý den mimořádné zpravodajství a už jen zbývalo, aby se ve sklepě vládní budovy našly mrtvoly umučených oponentů. Mluvilo se o tunách zlata, velkém množstvím šokujících informací a člověk si málem připadal, že tu doteď vládli zločinci a mafiáni, které hrdinní policisté konečně odhalili.

Tiskové konference pánů Šlachty a Ištvana, mrazivá prohlášení, silná slova, URNA v ulicích. Nebylo o čem pochybovat. Policie celé měsíce dokázala vyvolávat dojem, že má v rukou něco, co definitivně změní českou politiku. To se ovšem bohužel povedlo – vláda padla, prezident Miloš Zeman si jmenoval takovou, jakou si sám přál, a na podzim se do poslanecké sněmovny dostal Andrej Babiš. Policisté ještě stihli několikrát předvést Janu (tehdy ještě) Nagyovou v poutech před kamery a pro jistotu uveřejnili i video, jak v noci v pyžamu současnou Nečasovu manželku zatýkají. Hrdinské gesto, chce se říci.

Po třech letech je ale situace poněkud jiná. Kauza se smrskla na nezdaněné kabelky a už podruhé padla také možnost, že bude Nečasová spolu s dalšími účastníky sedět ve vězení za zneužití Vojenského zpravodajství. Je čas se ptát, jaké výsledky budou vyvozeny pro ty, kdo celou záležitost zinscenovali, protože to, že v demokratické zemi padne vláda, aniž by k tomu později zjevně existoval důvod, by rozhodně nemělo jen tak projít.

Snaha odvolat soudkyni

Jelikož naši stateční žalobci jsou názorem soudkyně rozhořčeni, začínají pomalu ale jistě bojovat o to, aby byla vyměněna. Takový postup by měl v právním státě varovat každého: Je to právě nezávislý soudce, kdo rozhoduje o vině či nevině; rozhodně to není ani pan Ištvan, ani jeho náměstek Komár, a už vůbec to není Útvar pro odhalování organizovaného zločinu nebo rozhořčený lid. Tomuto šokujícímu prohlášení se budou muset postavit zejména politici, protože podobně ostrá slova ohrožují právo kohokoli, nejen Jany Nečasové, na spravedlivý soud.

Důsledky celé kauzy odhalují zásadní věc: Situaci v České republice změnila nafouknutá PR akce policistů a státních žalobců. O tom, na čí objednávku, samozřejmě můžeme spekulovat. Po třech letech ale bublina postupně splaskla a justice aktérům ukázala, že nestačí vyvolat umělý humbuk, není možné vynášet informace do spřátelených novin a způsobit tak mediální lynč, aby se tímto postupem zakrylo, že nemají dostatek pádných důkazů k tak velké akci, která měla vliv na celý politický systém v České republice.

Šlachta s Ištvanem si na svou stranu v roce 2013 získali veřejnost, jak to tak ale vypadá, pravdu rozhodně ne. Je proto potřeba postarat se o to, aby alespoň justice zůstala nezávislá a zabránila tomu, aby o vině kohokoli rozhodoval lidový soud a pompézními akcemi vyvolané domněnky a emoce. Místo toho by měly být co nejdříve vyvozeny důsledky toho, že státní zastupitelství akci Nagyová zjevně naprosto nezvládlo.