Kauza společnosti Oleo Chemical, projednávaná u Městského soudu v Praze, se nečekaně komplikuje. Soudkyně Kateřina Radkovská hodlá zjistit, zda Šlachtovi detektivové nespáchali trestný čin, když nabízeli peníze obžalované bývalé účetní firmy Peskim Janě Šádkové za to, že podpoří jejich vyšetřovací verzi.
[ctete]35456[/ctete]
Nabídka peněz na dvou schůzkách
Pokud by se toto podezření potvrdilo, mělo by závažné dopady nejen na průběh samotného případu, ale i na fungování Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Jelikož má podnět soudkyně prošetřovat státní zastupitelství, důkladně prověří i nestrannost orgánů činných v trestním řízení. Není totiž žádným tajemstvím, že vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, do jejíž kompetence případ spadá, nadstandardně spolupracuje právě s Robertem Šlachtou.
Jana Šádková pod soudní přísahou vypověděla, že jí policisté ÚOOZ nabízeli peníze na dvou schůzkách. Další obžalovaný a klíčový svědek obžaloby Jaroslav Kubiska, který usiluje o statut spolupracujícího obviněného, u soudu přiznal, že schůzku Šádkové s policisty zprostředkoval, ke spolupráci ji přemlouval a nabídku policistů spolupracovat za peníze potvrd,il. Šádková ji odmítla s tím, že se cítí nevinná a obvinění odmítá.
To je ovšem vážný problém. Takové praktiky zavánějí útokem na právní stát a zároveň vyvolávají pochybnosti, že podobně se může policie chovat tehdy, pokud je v důkazní nouzi.
Případ Oleo je o to citlivější kvůli skutečnosti, že o převzetí této firmy vyrábějící biopaliva druhé generace už před několika lety neúspěšně usiloval Andrej Babiš. A existuje řada dalších indicií dosvědčujících, že tato kauza neprobíhá zcela standardně.
Absurdní, zcela proti smyslu zákona
Server Hlídacípes.org oslovil s žádostí o názor uznávaného profesora trestního práva Jiřího Jelínka, vedoucího katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Uvedený příklad, tedy možnost, že by policisté motivovali spolupracujícího obviněného penězi k výpovědi, považuje profesor Jelínek za „absurdní, jde naprosto proti smyslu tohoto institutu“.
Jednání policistů by podle Jelínka „mohlo být za určitých okolností hodnoceno jako návod ke křivé výpovědi nebo návod ke křivému obvinění vždy v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby“.
Jelínek celý postup policie zpochybňuje: „Doznání obviněného a souhlas s tím, že se stane spolupracujícím obviněným, vyvolané nabídkou finanční odměny ze strany orgánů činných v trestním řízení, by nesplňovaly zákonné podmínky použití tohoto institutu. Další věcí je, že věrohodnost výpovědi tohoto obviněného by byla slabá, tedy mělo by to vliv na důkazní situaci i ostatních obviněných. A dalším samostatným problémem je, odkud by policejní orgán čerpal ony finanční prostředky.“
Zločinem se zločin neodhaluje
Proti podezření, že policie nabízela jedné z obžalovaných peníze, se důrazně ohradila i Unie obhájců. Požaduje důkladné vyšetření, „zda se nejedná o nějaký systematizovaný postup, jimiž orgány činné v trestním řízení získávají za peníze „pravdu“ od spolupracujících obviněných“.
Podle advokátů oslovených serverem Hlídacípes.org by se policie takovým jednáním dostala daleko za hranu zákona. Trestní řád totiž výplatu peněz spolupracujícím obviněným neumožňuje. Jediné, co připouští, je snížení trestu v případě úplné a pravdivé výpovědi proti spolupachatelům, která navíc musí být pro jejich usvědčení klíčová. Tím se postup liší od spolupráce policie s konfidenty, kterým může být udělena odměna ze zvláštních fondů.
Advokát Václav Vlk upozornil, že překročení zákona ze strany policie by mohlo v důsledku vést i ke zmaření celého trestního řízení. O kupování obviněných hovoří jako o cestě do pekel. „To jsou jistě běžné policejní metody totalitních zemí. Vedou jen ke splnění úkolu, nikoliv k odhalení zločinu. Neboť zločinem se zločin neodhaluje.“
Státní zástupce Adam Borgula, který případ dozoruje, tvrdí, že kriminalisté jednali v přípravném řízení před obviněním Šádkové, tedy údajně podle zákona o policii. Proto mohli využít fondy pro policejní informátory. Obhájci však namítají, že policie dala Šádkové finanční nabídku už jako obviněné, tedy pod dozorem státního zástupce. Snad nebude takový problém tyto časové souvislosti rozplést.
Lenka Bradáčová potvrdila, že státní zastupitelství se bude podnětem soudkyně zabývat. Žalobce podle ní podnět vyhodnotí a poté se rozhodne o věcné a místní příslušnosti. Není tak jasné, jestli se případem dále bude zabývat pražské vrchní státní zastupitelství. Bylo by ovšem poněkud nevěrohodné, pokud by měl mít vliv na rozhodnutí státního zastupitelství právě Borgula, mimochodem velmi úzce kooperující s Janečkovým Nadačním fondem proti korupci, který kauzu Oleo otevřel.
V sázce je mnohé
Tento pro ÚOOZ nepříjemný zádrhel ukáže, jak u nás v současné době funguje právo. Zda v určitých vybraných kauzách nedochází k jeho ohýbání, či dokonce až k porušování zákona „ve společenském zájmu“. A může poodhalit, co je pravdy na často frekventovaném spojenectví Roberta Šlachty s Lenkou Bradáčovou. Momentálně je míč na jejím hřišti.
Zajímavé bude také sledovat, jak s touto Šlachtovou lapálií naloží média. Zejména ta Babišova a v první řadě Lidové noviny, které se kauze Oleo systematicky věnují rok a půl. Jak si s ní poradí „investigativní“ novináři, několik let budující mediální kult osobnosti Roberta Šlachty a vrchních státních zástupců. Tedy ti, kteří mají na uvedené představitele tradičně výtečné vazby. Nepochybně už pečlivě studují právní podklady dodané z ÚOOZ nebo státního zastupitelství.
Pro tyto mediální apologety Nových pořádků by bylo velmi nemilé zjištění, pokud by se Šlachtův útvar dopustil tak školácké chyby. Padla by iluze o „nedotknutelných“ a „poctivých“ policistech z ÚOOZ, kteří svojí aktivitou instalovali babišistánské poměry, aniž by přitom prokázali jakoukoli korupci. Zvláště pokud by vyšlo najevo, že naopak sami porušují zákony.
[ctete]33676[/ctete]
