Dnešním dnem se u Městského soudu v Praze rozeběhl ostře sledovaný proces, který má v řeči účelově se chovajících Babišových médií nálepku „kauza Rittig“. Ve skutečnosti jde o naprostou manipulaci. Andreji Babišovi, který stojí za celým tímto zvráceným divadlem, nejde o Rittiga, nýbrž o libereckou firmu Oleo Chemical, kterou chce vlastnit proto, že vyrábí biopaliva druhé generace. Ta mají na rozdíl od jeho bionafty z řepky olejné mnohem zajímavější budoucnost.
Rittigova role v dnešním soudním případu je jednoduchá. Ivo Rittig se sám svými aktivitami nominoval do pozice symbolu klientelismu a korupce a jeho účast ve sporu má marketingový smysl. Pány Jirounka a Urbánka, kteří založili unikátní firmu na výrobu bionafty z odpadu z jatek, totiž nikdo pořádně nezná, a ještě tudíž v Babišově divadelním způsobu boje s ekonomickou kriminalitou nemohou hrát veřejnou roli nepřátel státu.
O co v kostce jde? Andrej Babiš se v roce 2011 rozhodl, že si vezme firmu Oleo Chemical. Nabídl odkoupení firmy při osobním jednání a následně nechal rovnou poslat e-mailem zakladatelům a majitelům Olea písemné potvrzení svého zájmu o odkup firmy se žádostí, aby byl zahájen proces due dilligence. Jenže narazil na jejich neposlušnost. Jirounek s Urbánkem Oleo odmítli prodat. A tak si Andrej Babiš, jak to obvykle dělá při dobývání lákavých firem, našel jejich slabiny. Těmi byly financování výstavby technologicky náročných a drahých provozů. Snažil se o to, aby banka Oleu omezila financování, a pak se zjevil jeho kamarád z komunistického zahraničního obchodu a také z StB pan Vařeka z Příbrami. Jeho syn je příbramským starostou za hnutí ANO. Pan Vařeka vystupoval nejprve jako hodný strýček, který půjčil na dostavbu Olea mnoho desítek milionů korun. Díky této půjčce se pak na základě opce stal minoritním akcionářem Olea. A pánům Jirounkovi a Urbánkovi začalo peklo na zemi. Pan Vařeka začal majoritní akcionáře šikanovat prostřednictvím rozsáhlé série udání na všechno možné a zároveň tvrdě tlačil na odkoupení celé firmy. Zjevně s úmyslem předat ji Andreji Babišovi, který se nechal slyšet, že chce mít Oleo pod střechou Agroferetu nejpozději v roce 2016.
Veřejné propírání kauzy Oleo Chemical pro Andreje Babiše otevřel generál Karel Randák, a to přímo v televizních Otázkách Václava Moravce, kde před čtyřmi lety náhle a bez přímé souvislosti s probíranými tématy prohlásil, že firma Oleo dodávala pražskému Dopravními podniku bionaftu a odváděla provizi firmě Cokeville Assets, o níž se předpokládá, že je napojená na Ivo Rittiga. Mělo se jednat o důkaz prohnilosti pražského podnikatelského prostředí. Tato kauza se již dávno neprobírá jako kauza korupční, protože dodávky pro Dopravní podnik Oleo prokazatelně vysoutěžilo nejnižší cenou, a korupční chování je tudíž neprokazatelné. A tak se kauza přetransformovala ve vyvádění peněz z Olea Ivo Rittigovi.
A toto údajné „vyvádění peněz“ nyní probírá soud. Jde o to, že majitelé Olea měli vlastně okrádat sami sebe a své vlastní peníze předávat firmě Cokeville Assets bez náležitého protiplnění. Znamená to, že když se člověk rozhodne dávat peníze ze svého majetku někomu jinému na základě oficiální smlouvy, tak je podezřelý, že své vlastní peníze „vyvádí“. To je opravdu kostrbatá konstrukce. Vynalezli ji tito lidé: Státní zástupce Adam Borgula, který dříve působil v Babišově oblíbené organizaci Transparency Interantional, což je v Česku jeho kádrová líheň (pochází odtud třeba pražská primátorka za ANO Adriana Krnáčová) a zároveň úzce spolupracující instituce. Dále se na „výrobě“ stíhání lidí z Olea a vytvoření konstrukce propojení s Ivo Rittigem podílel Babišův přítel a úzce spolupracující policista Marek Foglar. Mediální výstupy na základě permanentního zveřejňování informací z otevřeného vyšetřovacího spisu zajišťuje osobní přítel Andreje Babiše a šéfredaktor jeho Lidových novin Ištván Léko, který tuto špinavou práci zadal novináři Ondřeji Koutníkovi, který se v celé kauze chová již více než rok jako pilný a nedůstojný otrok oligarchy a jeho zájmů.
A teď pointa: Zakladatelé Olea, pánové Jirounek a Urbánek, se s Ivo Rittigem vůbec neznají! Neměli s ním nikdy žádné kontakty a tvrdí, že ho nikdy k ničemu nepotřebovali. Jejich poradenská smlouva s Cokeville Assets se měla podle nich týkat průchodnosti jejich produktů hustou sítí českých a evropských norem v oblasti výroby a prodeje biopaliv neboli zabezpečení toho, že budou moci prodávat na trhu produkty, které před úřady obstojí. K tomu nepotřebovali Ivo Rittiga, nýbrž právníka Petra Kmetě. Jeho minulost je sice rovněž zatížená styky s StB , ale je to také odborník na evropské právo.
Lidé z Oleo Chemical mají za sebou rozsáhlou soudní a úřední šikanu. Zvláště se na ně zaměřují úřady, jež přímo podléhají Andreji Babišovi. Mají za sebou insolvenční řízení a několik soudů. Jindřich Vařeka zatím dosáhl toho, že soudkyně zatím nepravomocně „přišila“ Jirounkovi úvěrový podvod. Jde přitom přesně o ty peníze, za které panu Vařekovi spadl do klína minoritní podíl v Oleu. O tom, jakému asi nátlaku musí paní soudkyně Kateřina Radkovská čelit, se můžeme jen dohadovat. Ale nátlaku čelí téměř jistě. Zájem Andreje Babiše na odsouzení lidí z Olea je zcela nepokrytý a a pracuje na něm celý jeho štáb: Vařeka, Borgula, Foglar, Léko, Koutník. A za policii věc podporují „kluci v kuklách“ plukovníka Šlachty, kteří před rokem zakladatele Olea na tři dny zatkli, než je soudce přikázal propustit.
My nevíme, zda jsou lidé z Olea ve všem všudy čistí jako lilie. O to tu ale nejde. Jde o to, že vybudovali firmu, kterou Andrej Babiš chce, protože se mu líbí, její produkty si otestoval a výslovně o ně projevil zájem. Když zjistil, že firmu jen tak nedostane, tak se najednou spustilo naprosté peklo, na němž se podílejí vedle jeho kamarádů z StB a „pézetek“ také státní zástupci, policejní vyšetřovatelé a novináři. Nyní jsou tedy na řadě soudci.
Ta věc je v hrubých rysech celkem jasná, třebaže v detailech je značně zamotaná a nepřehledná. Novinář, který referuje o tomto případu bez přihlédnutí k Babišově dobyvatelské chuti, musí být buď naprostý ignorant, anebo musí být zcela zkorumpovaný Babišovou mocí. Jedině tak může dosáhnout toho, aby se na tento případ nedíval kritickou optikou a nestavěl se na stranu napadených obětí, nýbrž na stranu hlavního mocenského predátora v této zemi.
