Ministryně financí Alena Schillerová FOTO: FB Alena Schillerová
FOTO: FB Alena Schillerová
Kdyby Andrej Babiš kradl v televizi v přímém přenosu, tak to velkému množství Čechů vůbec nebude vadit. Jak totiž tvrdí sociologové a psychologové, podařilo se mu navázat se svými voliči citový vztah. Když se ale ministryně Alena Schillerová usadí ve státním bytě na jednom z nejluxusnějších míst starobylé části Prahy, dokonce přímo u slavné a supersnobské obchodní Pařížské ulice, tak to vzbudí u lidí bouři hněvu.
Lidi uráží papalášské chování nepříliš charismatické ministryně, která navázala citový vztah tak leda se svými vládními požitky. Ale neuráží je, když někdo dotuje svůj byznys z veřejných peněz a zároveň vykonává jednu z nejvyšších státních funkcí.
Je v tom nějaká logika? Ano je. Ale není to moc povznášející zjištění pravdy o českém národě.
Většina lidí v zemi dobře ví, že Babiš neoprávněně čerpá dotace, že má stále pod kontrolou holding Agrofert a že dva klíčové české deníky jsou jeho. Část lidí přitom také ví, že to všechno není správné, ale zároveň je pro ně příliš abstraktní, zda je tím ohrožena demokracie či právní stát. Druhá část lidí ví, že se to, co dělá Babiš, nesmí, ale protože vyznávají vládu pevné ruky a respektují sílu, tak to všechno u Babiše bez mrknutí oka berou. Když je tak silný a má tak širokou podporu, tak je to všechno v pořádku. A hlavně přece proti němu nejsou hlavní média.
U Aleny Schillerové je to jinak. Tato paní, která má image tety, na sebe nepoutá lásku voličů. Ve skutečnosti není žádnou političkou, protože žádnou reálnou politiku nedělá. Je to úřednice, kterou si umíme představit na poště nebo v bance.
Když má taková jedna teta ráda pozlátko, hezké toaletní stolky a nový účes si umí zařídit i v době karantény, tak to žádnou lásku lidu nevzbuzuje. To spíše závist anebo jen škodolibý úsměv. Zatímco Babišovi jeho miliardy hodně lidí ze srdce přeje, tak Aleně Schillerové téměř nikdo nepřeje její služební byt na pražském Starém Městě. Lidi se dělí na ty, co jim Alena Schillerová svým služebním bytem pije krev, a na ty, kterým je to srdečně jedno.
Z hlediska politického marketingu má hnutí ANO velký problém. Luxusní služební byt ministryně financí je naprostou a školáckou chybou. Z hlediska morálky a závažnosti tu nejde opravdu o moc. Je to jen jakási ilustrace jiných vlastností současné vlády, ale samo o sobě to faktický problém není. Je tragikomické, jestliže Češi nevidí destrukci právního státu a demokracie ve fungování Andreje Babiše, ale pitoreskní zájem o luxusní pozlátko u Aleny Schillerové jim tak zásadně vadí.
Na komunistech lidem ovšem také vadilo buranské papalášství, a přitom dlouho bezmocně přehlíželi, že celá podstata systému je amorální a zločinná. Toto zaměňování podstatného s povrchním je chronickou nemocí této společnosti.
