KOMENTÁŘ / Na půdě Parlamentu ČR se rozbíhá další kolo studené občanské války, která po volbě do poslanecké sněmovny na podzim roku 2021 a po prezidentské volbě v lednu 2022 zmítá naší politickou scénou. Poté, co Andrej Babiš přesvědčivě prohrál zápas o prezidentskou funkci, bojuje se teď docela logicky o složení Ústavního soudu (ÚS).

Ústavní soud totiž může vyřadit ze hry zákon, který už prošel exekutivou i legislativou. Jde to ztuha, ale jde to. Jako zbraň ve studené občanské válce to není zbraň k zahození. Je významné, kdo teď, při volbě chybějících soudců, dostane příležitost, a zároveň i to, na koho případné problémy v choulostivých volebních kauzách kandidátů svést.

Jde o Ústavní soud

První volební střetnutí o účast v ÚS skončilo nerozhodně: prezidentův kandidát JUDr. Robert Fremr sice nakonec v senátu prošel, ale tak těsně a s takovým ohlasem, že nakonec ze svého rozhodnutí na funkci sám rezignoval. Jeho rozhodnutí považuji za rozumné, jen si myslím, že si celý ten rumrajch mohl ušetřit. Zároveň se ukázalo, že volby do Ústavního soudu jako bojiště studené občanské války jsou nosným prostorem pro další destrukci zbytků české demokracie a že Senát ČR, který má při volbě kandidátů právo veta, poskytuje v tomto směru mj. spoustu odhodlaných a lecčeho schopných bojovníků.

Případ Simon

Ve druhém střetnutí teď jde o soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona. Zatím mezi 11. a 15. zářím proběhlo pouze první, zahřívací kolo na půdě médií. K útoku vyrazily zejména babišovské listy (Lidové noviny, Mladá fronta Dnes). Téma je novinářsky přitažlivé, takže se do vřavy hned zapojili i žurnalisté z Českých novin, Práva, Seznam Zpráv, deníku FORUM 24 a další. A neodolám ani já, i když nejsem profesí právník (a nebudu v tom reji jediný). Zajímá mne především politický aspekt věci, to je moje parketa a je to taky v nynější studené občanské válce krajně významné.

Už v předchozím sporu o kandidáta na členství v ÚS JUDr. Fremra nešlo nakonec jen o samotného kandidáta, ale mimo jiné, či především o toho, kdo jej navrhl, totiž o prezidenta Pavla. Kdekdo z těch, co v prezidentské volbě neobstáli, si teď o něj s chutí opucoval boty. Nepříjemné přitom je, že poté, co se opozici v čele s Andrejem Babišem a médiím ze všech stran podařilo Fialově vládě pořádně pocuchat brka, je prezident jediný významný politický exponent, kdo si v našem politickém cirkuse pořád ještě drží jakž takž solidní popularitu; tomu je třeba učinit konec. Aby např. Andrej Babiš mohl žít v iluzi, že poté, co se prezident důkladně znemožní, otevře se jemu samotnému do budoucna znovu cesta k uvolněnému berlusconiovskému trůnu. (Naděje pana Babiše je podle mne velmi předčasná, protože tam nakonec může daleko spíš zasednout někdo ještě o dost horší než on.)

Dále čtěte

Jsem naštvaný a zklamaný. Nechápu tu víru, že překousneme úplně všechno, rozzuřil Kalouska ministr Blažek

Jako volič koalice SPOLU jsem naštvaný a zklamaný, oznámil na sociální síti bývalý šéf státní kasy Miroslav Kalousek (TOP 09).

Dalším prezidentovým nominantem na soudce ÚS je teď soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon. Dostal kdysi do kolébky především jednu obrovskou výhodu: narodil se v roce 1975, takže se nemohl za „totáče“ nijak výrazně zkompromitovat. S tím si moc neporadí nejspíš ani senátorka Marvanová (samozřejmě ji nechci podceňovat, jen s ním bude mít víc práce).

V předběžném mediálním kádrování nového kandidáta přišla na talíř především tři témata.

H-Systém

Za prvé: někdejší účast kandidáta na právním řešení „kauzy H-Systém“ (problém vnesla do nynější debaty mj. právě senátorka JUDr. Hana Kordová Marvanová, která se kdysi jako advokátka podílela na rozplétání případu).

Problém zkrachovaného stavebního projektu se v soudní rovině vleče někdy od konce devadesátých let, tedy od doby, kdy už starý režim vzal zasvé. A rozhodovalo se ještě před pěti lety. Spor je vlastně v zásadě o tom, že JUDr. Simon, který o případu jako kompetentní soudce Nejvyššího soudu spolurozhodoval (nebyl sám), narazil nakonec na Ústavní soud, který s definitivní platností stanovisko Nejvyššího soudu odmítl. Podle interpretace paní JUDr. Marvanové se tak stalo s tím, že ÚS označil rozhodnutí NS nejen za „chybné“, ale přímo za neústavní. Zbývá rozhodnout, zda tedy má být nyní JUDr. Simon (a opakuji, není v tom sám) exemplárně potrestán tím, že se nestane ústavním soudcem vzhledem k tomu, že zhřešil vůči Ústavnímu soudu (formálně to tak nelze pojmout, ale pro JUDr. Marvanovou a další to tak nejspíš vypadá). Není však náhodou to, že nadřízený soudní orgán změní rozhodnutí toho podřízeného, něco, co se v denním provozu soudů běžně stává a nemusí to znamenat odvetné akce nebo něco, co připomíná předlistopadová politická tažení proti tomu, kdo se „pomýlil“?

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM konstatuje, že se Rusko topí v potížích

Nový Týdeník FORUM shrnuje poslední dny války na Ukrajině, které se pro Rusy nevyvíjejí dobře. Ale vyhráno rozhodně není, a…

Podotýkám ještě, že z kádrového hlediska má JUDr. Simon čistý štít, soudcem je od roku 2001 a v NS sedí od roku 2010. Předpokládám, že pokud jde o členství v KSČ, bude taky v pořádku.

Odškodnění disidenta Hanzlíka

Druhý případ, který v minulém týdnu přišel v médiích na přetřes, je kauza disidenta Petra Hanzlíka. Ten už v sedmdesátých letech aktivně vystupoval proti komunistickému režimu, v roce 1981 podepsal Chartu 77 a v následujícím roce byl také proto i s rodinou brutálně vystěhován z ČSSR a připraven o veškerý majetek. Vrátil se po pádu bolševismu a začal se domáhat náhrady škod, které utrpěl. Jeho první žaloba z roku 2001 byla zamítnuta. Stejně dopadly žaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 v roce 2017 a k Městskému soudu v Praze v roce 2018. Poté podal dovolání k Nejvyššímu soudu (roku 2019), teprve v tuto chvíli vstoupil do hry i JUDr. Simon. Ten (zase nikoli sám) rozhodl, že nárok pana Hanzlíka byl už promlčen. Ústavní soud pak v následujícím roce toto rozhodnutí zrušil, pan Hanzlík však mezitím začátkem toho roku zemřel (od rozhodnutí NS uplynul necelý rok). Různé náznaky toho typu, jako že JUDr. Simon přispěl k uštvání pana Hanzlíka k smrti, mi připadají mírně řečeno nadsazené. A např. také přikládat tomu, co se odehrávalo na soudech a na policii v letech 2019⁠–2020, politický podtext podobný tomu, co se dělo v letech 1987–1991, v době, kdy se „řešil“ např. případ Olšanské hřbitovy, a připisovat zodpovědnost za to panu Simonovi, má, je mi líto, taky politický podtext a taky v tom nejhorším smyslu.

Problém ejakulace

A konečně za třetí: „vedlejší úvazky“ doktora Simona. Kolem toho bylo v diskuzní mele v týdnu od 12. do 17. září velké veselo. Předpokládám, že i tyto věci by se měly pořádně vyjasnit. Především jde o jeho činnost jako „hlavního učitele Čchi-kung (vyzkoušený soubor fyzických cvičení, relaxačních technik, technik práce s energií a práce s myslí původem z Číny)“. Přečetl jsem si v Lidových novinách od prezidenta Soudcovské unie ČR Libora Vávry např. to, že soudce může přednášet, vyučovat a psát odborné články, a zrovna v této věci mu věřím. Taky naprosto nechápu, jak se může promítnout různost v názoru na škodlivost častější ejakulace ve věku nad čtyřicítku do kompetence dotyčného v oblasti právní praxe (v tomto konkrétním problému sice s panem doktorem dosti zásadně nesouhlasím, ale nehodlám se přít, protože vím, že bych mluvil od věci, stejně jako diskutéři v týdnu 11.–17. září). Nabuzené mediální veselí totiž záměrně odvádí pozornost k politické propagandě a demagogii a cílí jen na dehonestaci kritizovaného. Je to poměrně laciný způsob kritiky.

Mluvme k věci

Protože nejsem odborník ve věcech práva, velmi bych proto přivítal, kdyby se účastníci veřejné debaty věnovali tomu, v čem, kdy a kde porušil JUDr. Simon povinnosti dané zákonem, pokud jde o jeho pracovní úvazky (on o tom ostatně už mluvil, jen ho v té veselé hospodské vřavě nad škodlivostí ejakulace nebylo pořádně slyšet; to se v hospodských vřavách stává často). Můj názor laika je, že se v této věci nestalo nic a nebylo by nutné o tom vést tak vášnivě hovory, kdyby tu zároveň nebyla naléhavá politická potřeba dát (opětně) zahulit prezidentovi. Takže vraťme se napříště k věci: Hic Rhodus, hic salta.

A obecně vzato, jako laik v právní oblasti (a značná část novinářů, kteří se na té vášnivé debatě z počátku září podíleli, jsou na tom podobně jako já) nepochybuji, že je třeba zabránit tomu, aby právní problémy a obecně řečeno nezávislost soudní moci byly obětovány mediální demagogii a politickému dryáčnictví ve studené občanské válce, která u nás probíhá už dobrých pár let. A to není záležitost právní, nýbrž politická.