Robertovi Šlachtovi vadí, že se o něm vyjadřuje člověk, kterého vyšetřoval jeho policejní útvar. Problém tedy podle něj nespočívá v tom, že tento člověk byl zatčen, aniž by byl z něčeho obviněn, ale v tom, že se o ÚOOZ a o jejím bývalém šéfovi vůbec veřejně vyjadřuje. Poddaní se totiž o vrchnosti vyjadřovat nesmějí. Své by o tom mohl vyprávět hostinský Palivec, píše v glose pro web HlídacíPes.org advokát Aleš Rozehnal.
Muž, který vystupuje pod pseudonymem Tomáš Zelený, dostal pokutu za to, že oslovoval policii Zdar útvare!, o bývalém šéfovi Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu hovořil jako „ušatém traktoristovi“ a odbor terorismu a extremismu nazýval „odborem teroristů a extremistů“.
Zelený byl loni zatčen během zátahu proti levicovým extremistům, ale nebyl obviněn z žádného trestného činu. Samotného Šlachtu vyjadřování Zeleného uráží a pokutu považuje za oprávněnou. Vadí mu, že jeho tvrzení není pravdivé, protože „nikdy nejezdil s traktorem, ale s kombajnem“, a že se o něm a o celém útvaru vyjadřoval člověk, který byl vyšetřován ÚOOZ.
O oprávněnosti pokuty bude rozhodovat soud, a to na základě podání státního zástupce, který se ztotožňuje s názorem policie, protože „je to úřední orgán a není možné si neustále nechat snášet ataky“ (citováno doslova).
Božský původ vrchnosti
Pro toho, kdo se blíže zabýval historií práva, nejsou kroky a vyjádření policie a státního zastupitelství nic nového. Již robotními patenty z let 1717 a 1738 bylo poddaným určeno, jak mají postupovat při styku s vrchností.
Hlavní povinností bylo, že museli svou žádost přednést skromně a uctivě. Vrchnost byla polonábožensky vnímána jako světský odraz Ježíše Krista, věčného a jediného krále. Gloriola spravedlivé a moudré vrchnosti byla vydatně přiživována státní propagandou (která však byla ničím ve srovnání s velebením ÚOOZ a jeho představitelů některými českými médii).
Postavení vrchnosti bylo založeno na přesvědčení, že moc vrchnosti je od Boha a je Božím přikázáním vrchnost poslouchat. Každý odboj proti vrchnosti byl tedy zároveň odbojem proti Bohu.
Nespokojenost poddaných s kroky vrchnosti, byť by i byla oprávněná, nebyla dostatečným důvodem neposlušnosti poddaných. Stížnosti určené vrchnosti proto musely mít podobu pokorných suplik, žádajících vrchnost o laskavé svolení.
Každý poddaný, který se dostal do křížku s vrchností, musel stylizovat svoji vlastní roli v případu do podoby, kterou vrchnost očekávala. Potom mohl poddaný doufat v milost nebo alespoň v mírnější trest. Pouze vrchnostenská represe mohla zajistit odsunutí konkrétního jedince na okraj společnosti.
Na začátku 18. století existovali i advokáti, kteří mohli poddané ve stížnostech na vrchnost zastupovat. Jsou ale známy případy, že pokud advokát vybízel další poddané, aby se ve svém odporu spojili, protože jako jednotlivci nic nezmůžou, byla to na vrchnost už příliš silná káva a nechala ho, advokát neadvokát, zavřít do šatlavy.
Mlč, nejsi-li tázán!
Pokud však odpadne přesvědčení o božském původu vrchnostenské moci, není zcela jasné, co je na těchto institucích hodné zvláštní trestněprávní ochrany.
Spočívá-li správa státu pouze na vrchnostenské moci a na ní založeném byrokratismu, nemůže zároveň spočívat na demokracii, protože to jsou dva cizorodé instituty, které se nedají sloučit.
Robertovi Šlachtovi dokonce vadí i to, že se o něm a o ÚOOZ vyjadřuje člověk, který byl tímto útvarem vyšetřován. Problém tedy podle něj nespočívá v tom, že tento člověk byl zatčen, aniž by byl z něčeho obviněn, ale v tom, že se o ÚOOZ a jejím bývalém šéfovi má vůbec tu drzost vyjadřovat.
Poddaní se totiž o vrchnosti vyjadřovat nesmějí. Pouze vrchnost se může vyjadřovat o poddaných. Ani to ale není nic nového. Své by o tom mohl vyprávět hostinský Palivec, který byl zatčen za svoji poznámku, že sundal obraz císaře pána, protože na něj kálely mouchy.
Zdá se, že Karel Marx měl pravdu, když tvrdil, že historie se opakuje, nejdříve jako tragédie, pak jako fraška.
Autor je advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a dalších vysokých školách.
Glosa vyšla na webu HlídacíPes.org.