Když se dnešní člověk setká s extrémním terorismem, jako jsou poslední útoky ve Francii, má sklon kritizovat fanatismus a brojit proti ideologiím. Zapomíná však, že to nejsme my, kdo poroučí větru a dešti. Buď budeme přírodní zákony respektovat, nebo nás tyto převálcují.

Prostě ideologie jsou návody na použití světa a fanatismus vzniká přirozeně u několika procent populace. Tedy otázka nestojí: ‚Fanatismus ano, či ne?‘ ale spíš: K jaké ideologii se přihlásit, aby fanatici, které zákonitě produkuje, nebyli až tak destruktivní?

Kdy zfanatizovaní mladíci pocítí, že chtějí bojovat za islám?

Toto období nastává záhy po adolescenci a probíhá celou mladší dospělost, tzn. jedná se o léta 14 až 30. Tomuto období pro sebe říkám ideologicko-válečnické, nebo jednoduše testosteronové. Odborně se nazývá složitě: „Individuačně reflektivní víra“.

Nemůžeme zabránit fanatismu, protože je vývojově a psychopatologicky podmíněný

Poruchy osobnosti čili psychopatie obecně odhadujeme na zhruba 5 procent populace, tzn. v každé školní třídě se pančelka musí rvát s jedním dítětem směřujícím k psychopatii a dvěma rodiči s nějakou již rozkvetlou poruchou osobnosti. Samozřejmě ne každý z nich je náboženský fanatik. Ti se v rámci psychopatologie řadí mezi paranoidní poruchu osobnosti, popřípadě mezi antisociální. Každá z nich se odhaduje okolo procenta populace. Tedy každá ideologie, když má mladé v tomto věku, zákonitě produkuje okolo procenta fanatiků, takže v absolutních číslech je to dost velké číslo. Pro připomenutí, z miliónu lidí je jedno procento 10 000 lidí. Muslimů je jen ve Francii šest miliónů. Ale některé ideologie jsou více útočné, některé méně. Vzniku fanatismu zabránit nemůžeme, můžeme ale děti navést na mírnější ideologie.

Není dobré vychovávat děti bez jakékoli ideologie

Když děti necháme vyrůstat bez ideologie (ať si samy v dospělosti vyberou), bývá toto popsané jedno procento velmi chytlavé na první ideologii, na kterou narazí a kterou ve svém věku pochopí. Bohužel to bývají ideologie hodně primitivní a radikální. Vzpomeňme, jak před pár lety rasisté ve Vítkově házeli zápalné lahve do oken Romům.

Když jsou děti očkované nějakou mírnější ideologií, bývají vůči těmto extrémním ideologiím více imunní – prostě otázky, které tyto ideologie řeší, už s někým z dospělých dříve probíraly, už na ně mají názor.

Například myšlenka: „Vezmu meč či Molotovův koktejl a udělám Hospodinovi pořádek ve světě,” naráží třeba u křesťanů na podobenství o pšenici a koukoli, kde Ježíš říká: „Takto ne, plevel si vytrhám na konci světa sám se svými anděly. To mi nedělejte.” Každé křesťanské dítě slyší toto podobenství od dětství mnohokrát (Mt 13, 24–30; 36–43). Když přijde mladší dospělost, tak právě toto podobenství ho brzdí, aby vzalo spravedlnost do vlastních rukou. U muslimů přerostlé dítě zjevně takovou záklopku nemá, u rasistů se zápalnými lahvemi zjevně také ne.

Každopádně stejně jako nemůžeme zabránit fanatismu, nemůžeme zabránit, aby se ve společnosti šířily ideologie, protože to jsou návody na použití světa. Tedy každá ideologie musí řešit otázku – co dělat se škůdci ve společnosti? Rozumné ideologie říkají – nechat je být do soudného dne, ostřejší říkají – vezmi meč, zvolej Allahu Akbar a jeď! Každá ideologie se ale k této otázce musí dříve nebo později vyjádřit, takže budoucnost nemůže zůstat bez ideologií.

Například liberalismus se k této otázce musel vyslovit nyní ve Francii. Už nemohl dále dělat, že se jedná o pomatení mysli pár bezvýznamných jednotlivců. Připomeňme, že jedno procento ze šesti miliónů muslimů ve Francii je asi 60 000 fanatiků – to není malá armáda. I kdyby z nich pouhé jedno promile začalo vraždit, tak je to přesto 60 teroristických útoků na Francii.

Ideologie jsou zdroj neuvěřitelné energie

Občas na školení firem zmiňuji, že co se týká motivování lidí, jsou manažeři naprostí cucáci ve srovnání s ideologiemi. Například nenajdete manažera, který by přesvědčil své zaměstnance, aby se naučili firemní letáky zpaměti, nebo že střední a vyšší management firmy má setrvat v celibátu, o lítání skrz paneláky ani nemluvě…

Najdete mnoho odkazů, jak se řada židů i křesťanů učí bibli zpaměti slovo od slova (přibližně čtyři milióny písmen). Motivaci k tomu získali ze svého náboženství. Tuto energii totiž nezískáte za žádné peníze, proto také úspěšné ideologie nikdy neřešily problémy s penězi. Ani dnes v ČR rychle vymírající křesťanství nemá nedostatek peněz.

Z toho dále vyplývá, že pokud Evropa po druhé světové válce bojuje plošně proti ideologiím, tak jako systém bez nich má minimální výkonnost, a tudíž i obranyschopnost. Nejde nemít ideologie, je třeba mít tu správnou ideologii – a úkolem každého člověka je najít tu, která se mu jeví jako ta nejlepší, neboť vysoká motivace je možná, jak vidno, jen přes identitu, a to specificky jen přes nějakou ideologii.

Blíží se střet ideologií

Poválečné období, které bylo relativně bez extrémních ideologií, už asi definitivně končí a svět se začíná polarizovat do extrémů, a to vše za působení babylónského jevu, to znamená za naprostého zmatení jazyků. Všichni sice mluví česky, ale nikdo si s nikým nerozumí, přesněji řečeno raději se ani nebaví.

Na obrátkách zřejmě tento proces získá po zhroucení západní ekonomiky. To s Covidem půjde zřejmě o dost rychleji, než jsem dříve čekal. Covidové prázdniny nás letos možná přišly na 700 miliard, tedy 70 000 Kč na každého obyvatele. Samozřejmě každé jaro a podzim se to nemůže v následujících letech neopakovat. Vždyť Covid může dostat každý opakovaně co tři měsíce. Takže je na místě obava, že pravidelná covidová branná cvičení do pár let položí nejen naši, ale celou evropskou ekonomiku i měnu. Ekonomický chaos jistě nenapomůže smíru už tak rozhádaných hlavních ideologií (liberalismus, křesťanství, islám). Blízká budoucnost nejen ve Francii se už nyní jeví jako hodně divoká.

Pro čtenáře neznalé bible zde celé Ježíšovo podobenství zmíněné výše:

Ježíš jim předložil jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel [jílek mámivý]. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘

On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘

Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘

On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'“

Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!“

On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“ (Mt 13, 24 – 30; 36-43)