V poslanecké sněmovně se ve středu konala mezinárodní konference Pomoc pro dětské oběti pod jednou střechou, kterou pořádalo centrum Locika. Odborníci na ní vystoupili se svými zkušenostmi a doporučeními, jak zlepšit pomoc a legislativní zázemí pro děti, které se stanou oběťmi nebo svědky násilí v rodině. Z dat vychází, že je to asi 22 procent dětí v Česku. Nedostatečná je podle odborníků spolupráce mezi jednotlivými obory.
Akce se konala pod záštitou poslankyně Pavly Golasowské (KDU-ČSL), zúčastnila se jí také vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková Šimáčková, zakladatel sítě dětských advokačních center Bragi Gudbrandsson a zástupci dalších evropských center s mnohaletými zkušenostmi ze Švédska, Velké Británie a Německa.
Zmocněnkyně Klára Laurenčíková Šimáčková na tiskové konferenci před akcí připomněla, že Česko se už v roce 1991 zavázalo dodržovat Úmluvu o právech dětí. Je podle ní ale třeba zlepšit záruky bezpečí dětských obětí a také prevenci.
„Velká část dětí, které si řeknou o pomoc, skončí například v ústavní péči, nebo se k pomoci tyto děti nedostanou vůbec a končí například v psychiatrických léčebnách, ve výchovných ústavech a podobně,“ řekla ředitelka centra Petra Wünschová. Upozornila na to, že v Česku je velká tolerance k násilí v blízkých vztazích a velmi nízký počet odhalených případů. „Není divu, že si děti tak málo říkají o pomoc,“ dodala.
V Praze už Locika více než rok provozuje první advokační centrum pro děti, které se staly obětí domácího násilí. Zařízení nabízí na jednom místě prostory pro výslech, vyšetření či terapii. Na pomoci spolupracují různí profesionálové, především sociální pracovníci, lékaři, policisté, psychologové, státní zástupci či terapeuti, kteří případ dětské oběti řeší.
Ministerstvo práce a sociálních věcí podle zástupců Lociky sice nyní pracuje na novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kde navrhuje vznik specializovaného typu pověření, v rámci kterého by služby pro dětské oběti násilí mohly vznikat, návrh se ale mezioborové spolupráci nevěnuje.
„O úzké mezirezortní spolupráci v zájmu dětských obětí násilí v rodině se v Česku mluví už léta a já doufám, že jsme na počátku období, kdy se ta slova stanou žitou realitou,“ řekla Wünschová s tím, že máme odborníky a specialisty na tuto problematiku, ale systém není propojený.
„V Čechách je násilí v blízkých vztazích žitou normou. 22 procent českých dětí je svědky násilí v rodinách, to znamená každé čtvrté dítě,“ upozornila s tím, že preventivní služby nejsou u nás příliš rozšířené, a má to i takové následky.
„Toto jsou čísla, která vypovídají o tom, jak vypadá situace dětské oběti násilí v okamžiku, kdy se jeho situace začne řešit. Mluví nejméně s 29 odborníky na 15 různých místech. Zpravidla se dostane do kontaktu nepřímo až se 47 odborníky a k odborné psychologické pomoci se dostává po měsících až letech,“ řekla. Situaci se Locika snaží dítěti usnadnit v advokačním centru, kde místo toho, aby muselo chodit k odborníkům a například podávalo výpověď několikrát, může zůstat na jednom místě, kde je poskytovaná multioborově koordinovaná a na zájem dítěte zaměřená péče.