Zdá se, že v Rusku přituhuje kvůli náboženství. Paradoxem dějin je, že tentokrát nejdou v ruské říši po věřících, jak to bylo za komunistických časů, ale pro změnu jsou na tom hůře ateisté. Referuje o tom ruský internetový deník The Moscow Times.

Ruský videobloger Ruslan Sokolovský byl tento měsíc odsouzen u soudu v Jekatěrinburgu ke tříletému podmíněnému trestu. Vzbuzuje to otázku, zda bude ještě v Rusku zákonné nevěřit v Boha.

Soudce Ústavního soudu Gadis Gadžijev na to odpovídal v jednom rozhovoru, kde sice řekl, že ateismus není podle ruské ústavy protiprávním činem, ale „záleží na tom, k čemu došlo. A je třeba se dívat na každý jednotlivý případ“.

Po dobu tři čtvrtě století byl v rámci sovětského systému státní politikou ateismus. V sedmdesátých a osmdesátých letech byli ti, kteří bojovali za práva věřících, na tom jako disidenti a sovětský režim se s nimi zacházel přesně stejným způsobem.
Pak 5. září 1991 schválil Kongres zástupců lidu SSSR Deklaraci lidských práv a svobod. Každý měl právo vyznávat víru, šířit náboženské nebo ateistické názory a zapojit se do náboženské nebo ateistické výchovy a výchovy dětí.

Toto bylo první a poslední období, kdy byla v Rusku potvrzena práva ateistů. Nyní – o čtvrt století později  a sto let od bolševické revoluce – se ruská pravoslavná církev za pomoci státu zaměřuje na ateisty a pravoslaví se stalo státní politikou a protežovanou národní ideologií.

Klerikalizace Ruska nepřichází až teď. Jako první nové poměry zaznamenali umělci a reagovali na to prostřednictvím moderního umění.

První trestní případ podle „politického“ článku 282 trestního zákona (boj proti extremismu) postihl malíře Avdeje Ter-Oganjanova. Jeho skupina v Moskvě v roce 1998 uskutečnila akci, na které si lidé mohli koupit reprodukci ikony a zaplatit za to, že byla na místě poškozena.
V roce 2000 se Oleg Mavromatti přibil k dřevěnému kříži naproti katedrále Krista Spasitele v Moskvě a záda si napsal: „Já nejsem syn Boží“. Taky na něj byl uplatněn článek 282. Oba, Ter-Oganjan i Mavromatti, nakonec Rusko opustili.

V roce 2003 ředitel Centra Andreje Sacharova Jurij Samodurov uspořádal „skandální“ výstavu nazvanou „Pozor, náboženství!“. Ortodoxní aktivisté zaútočili na muzeum a poničili expozici, ale policisté nepovažovali jejich čin za trestný.
Organizátoři výstavy byli obviněni podle článku 282 a soud je shledal vinnými.

V roce byl 2012 aktivista za lidská práva Maxim Jefimov ze severoruské oblasti Karelia vyšetřen za extremismus kvůli příspěvku s názvem „Karelie je unavená z kněží“. Málem skončil v psychiatrické léčebně. To připomíná doby brežněvovského SSSR, kdy byli za blázny považováni odpůrci režimu, protože přece nikdo normální nemůže být proti němu.

Pak v katedrále Krista Spasitele provedla skupina Pussy Riot své známé rouhavé vystoupení, které kritizovalo spojení pravoslavné církve a státu. Naděžda Tolokonniková a Maša Aljechina se staly prvními ruskými občany, kteří byli uvězněni za kritiku církve.

Případ Pussy Riot přiměl Kreml k zavedení nového samostatného článku do trestního zákona – článek 148 o zraňování citů věřících. Od té doby byly útoky na církev vyjmuty z případů obecného extremismu. Podle tohoto paragrafu se pak postupovalo v případě Viktora Krasnova, který zveřejnil příspěvek o tom, že žádný Bůh není a nazval Bibli „sbírkou židovských pohádek“. Případ sice skončil do ztracena, ale ukázalo se, že paragraf je míněn proti ateistům a že církev se bude vymezovat nejen proti umělcům, ale zkusí to v případě pouhých vyjádření na internetu.
Vrcholem je zatím případ blogera Ruslana Sokolovského, který na youtube umístil video, jak hraje v kostele hru Pokémon Go. Sokolovský byl zatčen a držen ve vazbě osm měsíců, než ho soud propustil. Dostal podmíněný trest. Pozoruhodné je, že na místě samém jeho jednání nevzbudilo žádnou pozornost, to nastalo až po zveřejnění videa. Jedním z obvinění vůči němu bylo právě veřejné popírání Boží existence.

Došlo i na některá jiná náboženství a vyznání. Nedávno byla zakázána činnost svědků Jehovových, pod tlakem je Ruská pravoslavná autonomní církev a křesťané letničního hnutí, stoupenci Hare Krišna, a dokonce i ti, kdo vyučují jógu. Jsou zadržováni, souzeni a trestáni. Šikanováni jsou občané, kteří v Moskvě demonstrují proti stavbě nových kostelů. Církev má silnou lobby v ruské politické elitě a vyžívá toho, ačkoliv ruské obyvatelstvo zas tak moc nábožensky aktivní není. Díky státní moci teď mají navrch superarchaické hodnoty.

A komu se to nelíbí, tak uvidí.