Českou politikou otřásá fakt, že vláda Andreje Babiše ztratila důvěru v poslanecké sněmovně, ale zdá se, že ani přesto nepadne. Proč? Piráti a STAN nechtějí hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě a deklarovali, že nepodpoří návrh opoziční koalice SPOLU. Zvedla se celá řada údajně rozumných hlasů, které chtějí zlepšit svět tím, že prý nedopustí „vládu Miloše Zemana“. Ze strachu z něčeho, co už tady dávno máme, přestáváme ctít základní principy parlamentní demokracie. A to je ten skutečný skandál.
Parlamentní demokracie stojí na tom, že vláda je odpovědná poslanecké sněmovně a vládne z její vůle. Co to znamená? Jakmile vláda ztratí ve sněmovně většinu, měla by požádat o důvěru. Pokud to neudělá, je povinností opozice vyvolat hlasování o nedůvěře. Takhle jednoduché to je a každý, kdo tvrdí něco jiného, umožňuje, aby zde byla vláda podobně nelegitimní jako například kabinet Jiřího Rusnoka. Ten totiž také neměl důvěru.
Vláda Andreje Babiše navíc nemá legitimitu z mnoha dalších důvodů. Zbytečně zemřelo třicet tisíc našich spoluobčanů, protože kabinet nebyl schopen řídit boj proti pandemii nemoci covid-19 jinak než podle průzkumů veřejného mínění. Třicet tisíc, všimli jste si toho, vystrašení komentátoři?
Evropská komise před několika dny zveřejnila definitivní závěry svých auditů, které konstatují, že Babiš je ve střetu zájmů. Česká republika vyplatila desítky milionů korun holdingu Agrofert a nepožádala o jejich proplacení Evropskou unii, protože věděla, že problém střetu zájmů existuje. To znamená, že peníze daňových poplatníků putovaly neprávem do firmy předsedy vlády. Jen zlomek takovýchto informací v normální zemi vede k okamžitému pádu vlády, ne k vágní debatě o tom, pro co hlasovat či nehlasovat.
Všimněme si navíc toho, jak najednou začali někteří lidé „taktizovat“. Prezident Miloš Zeman řekl, že nechá dovládnout vládu Andreje Babiše v demisi. To se dalo čekat a všichni to víme. Jenže zásadní je přece to, jak se kdo k hlasování postaví. Každý, kdo nezvedne ruku a jasně neřekne, že současná vláda jeho důvěru nemá, drží Andreje Babiše, dotačního podvodníka a viníka selhání v boji proti pandemii, u moci. A podle toho by se také měli rozhodovat voliči.
Úkolem opozice je kontrolovat vládu. Pokud je člověk zvolen poslancem, má povinnosti vůči těm, kteří ho zvolili, a právě kontrola je součástí těchto povinností. Je nutné vyvodit důsledky z dění posledních měsíců i let. Kdo to neudělá, ukazuje, že mu zjevně zase tolik nevadí, co všechno se stalo.
Pokud někdo, kdo deklaruje, že je v opozici, nechá v klidu dovládnout vládu s tolika skandály, stává se za tyto skandály spoluzodpovědným. A pokud se někdo bojí prezidenta, který si už dávno Andreje Babiše vodí jako loutku, pak by asi raději neměl být ve veřejném životě, protože strachem toho moc nezískáme. Miloše Zemana není třeba se bát, je třeba se mu postavit. A pokud někdy chceme mít v naší zemi zase normální politickou kulturu, musíme respektovat pravidla parlamentní demokracie a bránit je za každou cenu. Opozice má jedinečnou šanci ukázat, kde stojí a co chce. Další už nepřijde.