Alena Schillerová (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Ministryně financí Alena Schillerová prohlašuje, že vláda napumpovala do ekonomiky 1,2 bilionu korun. Jsou to jen namalovaná čísla, která nemají s reálnou pomocí firmám postiženým krizí nic společného. Připomínají neúspěšnou loterii Účtenkovku: Oč větší humbuk, o to menší šance na výhru a skutečnou pomoc.
Vláda se ohání astronomickými ciframi a slibuje masivní pomoc firmám poškozeným vládními zásahy do ekonomiky. Vytváří marketingový přelud, že nikoho nenechá padnout, peněz je napumpováno dost, a proto je kritika její neschopnosti účelová a neopodstatněná.
Vedle premiéra Andreje Babiše a ministra vládní propagandy Karla Havlíčka v tomto směru vyniká Alena Schillerová. Její dílna až příliš často působí jako generátor náhodných čísel, neustále měněných podle aktuální podoby marketingového scénáře. Naposledy se takto projevila v České televizi (21. dubna).
216 miliard přímé pomoci?
„Nechala jsem si spočítat veškerou pomoc, kterou vláda napumpovala do ekonomiky, a je to 1,2 bilionu korun. Řadí nás to mezi země, které nejvíc podporují ekonomiku z pohledu jednotlivých zemí Evropské unie,“ reagovala Schillerová na výhrady, že vláda téměř nepomáhá nejvíce ohroženým malým a středním firmám.
Rozvedla, že vláda vynaložila na přímou pomoc podnikatelům 216 miliard korun a na státní záruky za úvěry u komerčních bank vyhradila 951 miliard. Je to jen virtuální realita, skutečná praxe je přesně opačná.
Ministryně financí nebyla schopna reagovat na přímé dotazy, kde ty „napumpované“ stovky miliard jsou. Následně zveřejnila přehršel čísel dokládajících pomoc podnikatelskému sektoru. Zamíchala přitom jablka s hruškami, nepřinášejícími žádnou finanční injekci.
Mezi nimi například odklady splátek odvodů, které musí firmy zaplatit o několik měsíců později, pokud přežijí. Dále bankovní záruky za úvěry, které rozhodně nejsou pro každého, zvýšení plateb do zdravotního systému za státní pojištěnce a dokonce i nákupy ochranných pomůcek v zahraničí, zejména v Číně.
Chybí však to podstatné: kolik peněz do této chvíle dorazilo firmám a živnostníkům na účty. To číslo Schillerová nezná, nebo ho raději tají, protože je nepatrným zlomkem avizovaného bilionu. Hraje se přitom o čas. Každý týden či měsíc bez tržeb a finanční hotovosti se mnohé firmy propadají do druhotné platební neschopnosti a hrozí masivní propouštění.
„Jsou to úplně fantasmagorická čísla. Podpůrné programy nefungují, zejména malí podnikatelé si stěžují, že jejich žádosti jsou zamítány,“ reagoval předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. „Máme tu velké tiskové konference, kde se házejí miliardy sem a tam, ale nic se k lidem nedostane,“ doplnil.
Premiant ve slibech
Nesouladu proklamací vlády s realitou si povšimli i nezávislí ekonomové. Upozorňují, že v porovnání přímé pomoci ekonomice Česká republika zaostává nejen ve skutečném objemu, ale co je ještě podstatnější, v rychlosti a jednoduchosti přístupu k penězům. Rakousko, Německo, Švýcarsko, Slovensko a další země poskytují přímou a okamžitou pomoc ve větším rozsahu.
„Programy, které skutečně pomáhají, jsou v porovnání se zahraničím absolutně nedostatečné a podhodnocené. Je třeba plošnost a rychlost, nikoli selektivnost a formulářový armageddon,“ říká analytik společnosti Natland Petr Bartoň.
„Česká vláda exceluje, je premiantem ve slibech. Programy garance úvěrů jsou zatím fiaskem. Do přímé podpory jsou zahrnuty i částky určené k investicím, které ale v minulosti nebyly často využity, protože nebyly připravené projekty,“ uvedla Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank. Čísla představená Schillerovou jsou podle ní jen „hausnumera a předvolební guláš“.
Havlíčkovo fiasko
Úvěrové programy COVID, vlajková loď ministra Havlíčka, jsou zatím odstrašujícím příkladem, jak se to nemá dělat. Žádosti o úvěry administruje Českomoravská záruční a rozvojová banka, spadající pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Tato banka nemá dostatečnou kapacitu a nastavila tak přísné podmínky, že mnohé zájemce odradila předem.
Program bezúročných úvěrů COVID I skončil blamáží. Podnikatelé čekají na reakci i měsíc. Za tu dobu banka stihla vyhodnotit jen polovinu z 3200 žádostí a drtivou většinu, 88 procent, bez odůvodnění zamítla. Zatím jich schválila jen 200 za jednu miliardu korun, což působí v kontextu odhadovaných škod v řádu stovek miliard jako provokace.
Podobně strnulá a byrokratická je i druhá fáze, program COVID II. Zpočátku do něj bylo vyčleněno jen 1,5 miliardy korun, které byly vyčerpány za tři hodiny. Teprve poté byl program navýšen na pět miliard. Banka obdržela 5900 žádostí o státem zaručené úvěry a dodnes byla zpracována pouhá čtyři procenta žádostí s nejasným výsledkem.
Ještě hůře dopadl program COVID Praha, do něhož je vyčleněno směšných 600 milionů korun. Vyčerpán byl za deset minut. Vzhledem k jeho přísnému nastavení, kdy mohly požádat jen firmy s předem schválenými úvěry, vyvstávají otazníky, zda nebyl konstruován pro některé dobře informované žadatele.
Jen mediální humbuk
Váznou ale i další vládní programy. Je sice chvályhodné, že vláda rozšířila ošetřovné i na živnostníky, ale s jakým výsledkem? Z celkového počtu 55 tisíc žádostí za březen bylo dodnes rozhodnuto o pouhé desetině.
O příspěvky z programu ANTIVIRUS, určené na částečnou náhradu mzdy zaměstnancům, kteří jsou kvůli nedostatku práce ohroženi propouštěním, mohou požádat jen firmy, které nemají žádné závazky vůči státu a vyplatí mzdy předem. To není případ tisíců malých firem, které přišly o veškeré tržby. Do dnešního dne z něj bylo proplaceno pouhých 253 milionů korun pro 77 tisíc zaměstnanců.
V porovnání s avizovaným 1,2 bilionu korun jsou to všechno jen drobné, navíc pozdě a příliš složitě. Vládní podpora podnikatelů zatím připomíná zrušenou a podvodnou státní loterii Účtenkovku. Velký mediální humbuk a malá šance na účinnou pomoc. Žádné ohromující sumy vržené do éteru na tom nic nezmění.
