Veřejností otřásá opravdu libový skandál maďarského konzervativního europoslance Józsefa Szájera, který byl shodou náhod zastižen v bruselském bytě na večírku. Večírku se účastnili jen muži, a policie, která tam dorazila, přijela právě v momentě, když gentlemani hráli v gayklubech oblíbenou společenskou hru „každej s každým“. Vyvolalo to jisté pozdvižení, protože účast ultrakonzervativce na homogrupáči vyvolává u veřejnosti zájem. Jako psycholog se ale musím zeptat: Kde jinde než na gay párty byste ho čekali?

V úterý belgická policie zveřejnila, že rozháněla párty pětadvaceti lidí. Ten mejdan totiž porušil belgická protiepidemická opatření, za lockdownu a při zákazu shromažďování se nesmějí pořádat ani gay grupáče, a nejde o diskriminaci. Jeden z účastníků se pokoušel uprchnout z místa po okapu. Když pána zadrželi, uplatnil svou diplomatickou imunitu a prohlásil se za člena Evropského parlamentu, ale nepředložil svůj průkaz totožnosti. Několik hodin poté se ale „přiznal“ v prohlášení pro veřejnost. Oním účastníkem byl maďarský europoslanec Jószef Szájer.

Pilíř rodinných hodnot

Od roku 2004 byl Szájer klíčový mluvčí pravicové maďarské strany Fidesz v Bruselu. Etabloval se tam především jako obhájce Orbánovy vlády, kterou bránil před jakoukoli kritikou. A především před kritikou, že Fidesz porušuje práva homosexuálů. Orbánova vláda, které Szájer věrně sloužil, nejenže neustále omezovala práva LGBT lidí, ale zejména v posledních letech proti nim doslova bojovala. Když se Orbán dostal ke korytu, zadal svému příteli Józsefu Szájerovi sepsat maďarskou ústavu. Jeho vláda se prezentuje jako stoupenec konzervativních hodnot a zdůrazňuje svou „prorodinnou“ politiku a význam manželství a rodiny. A ústava tomu odpovídá. Opoziční strany nebo nevládní organizace byly z procesu přípravy nové ústavy vyřazeny, a zapojili se do nich jen politici loajální k Orbánovi. Szájer se v rozhovorech pro média chlubil, že většinu textu ústavy napsal na svém iPadu.

Ústava z jeho iPadu obsahuje zcela nový článek, který uvádí, že chrání „instituci manželství jako svazku muže a ženy“. To v podstatě znemožňuje manželství homosexuálních párů. Szájer skromně označil své dílo za „ústavu 21. století“. A k perzekuci a znerovnoprávnění gayů a leseb pronesl: „Nemyslím si, že tradiční pojetí manželství se změnilo jen proto, že jsme přišli do dalšího tisíciletí.“ Před několika týdny orbánovci maďarskému parlamentu předložili nový dodatek k ústavě. Szájer na něco zapomněl. Dodatek má zakázat adopci párům stejného pohlaví. A je dobré připomenout, že Maďarsko nemá v ústavě ochranu před diskriminací na základě sexuální orientace.

Sexualita Orbánovu vládu zjevně fascinuje i uprostřed druhé vlny pandemie, kdy vinou koronaviru máme opravdu důležitější starosti. Orbán a jeho parta se vymezili proti pohádkové knížce s názvem Pohádka pro všechny.  Klasické dětské příběhy, pohádky, převyprávěné s LGBTQ postavami. Publikaci Orbánovi stoupenci začali veřejně řešit, a odsoudili ji jako homosexuální propagandu. „Existuje červená hranice, kterou nelze překročit (…) Nechte naše děti na pokoji!“ řekl na adresu knížky pohádek sám Orbán v rozhlasovém rozhovoru. Prostě – homosexualita je v Maďarsku fuj. Pan Szájer fujajal v Maďarsku nejhlasitěji, a pak taková smůla na mejdánku…

Zmiz, buzerante!

„To, co udělal náš kolega József Szájer, je neslučitelné s hodnotami naší politické komunity,“ bublal rozhořčením maďarský premiér Viktor Orbán poté, co věc praskla. A bědný Szájer musel opustit Orbánovu stranu Fidesz. Orbán jeho návštěvu oné roztomilé oslavičky označil jako „nepřijatelné a neomluvitelné chování“. A pan Szájer má v politice po p**eli. Tedy po politické kariéře ultrakonzervativního obhájce rodinných hodnot. Takového ouchyla by přece orbánovci ve svých heterosexuálních tradičně konzervativních řadách nesnesli! Veřejnost – maďarská – je ze skandálu zcela dezorientována, ale psychologové, sexuologové a psychiatři jen vědoucně kývají hlavou. Protože něco podobného se dalo čekat.

Homosexualita je totiž jev, který se – snad kromě kriminálů – týká jen a jen homosexuálů. Je mi 56 let, a dosud mě ještě nikdy žádný homosexuál neobtěžoval. Jednou, na vysoké škole, když jsme z mladistvé zvědavosti vyrazili s partou včetně děvčat do jediného tehdejšího gay klubu nedaleko pražského Anděla, tak tam na mě jeden koukal – ale nic víc. A bylo to na místě k seznamování homosexuálů určeném, kde jsem v podstatě neměl co pohledávat. V „civilním“ životě jsem nikdy žádnou nabídku od homosexuála nedostal, a to i přesto, že jsem jich pár měl a mám mezi přáteli. Ano, můžete oponovat, že je to tím, že jsem hnusnej. Ale já o nějakém „obtěžování homosexuálem“ nikdy ani od nikoho z blízkého okolí neslyšel. Ani od hezkých mužů.

Kromě Prague Pride, kdy popravdě nechodím do centra Prahy, protože se mi průvody nelíbí, ani když jde o průvod za legalizaci marihuany, nemá homosexualita v mém životě žádný význam. Nezabírá žádný prostor v mé mysli, a já si na ni, omlouvám se gayům i lesbám, nevzpomenu, jak je rok dlouhej. A – opět s omluvou homosexuálním spoluobčanům – i chobotnicím věnuji v našem vnitrozemském státě více pozornosti než problematice homosexuality. Prostě mě to nezajímá. A ani v mé sociální bublině neznám nikoho kromě gayů a leseb, kdo by nad existencí homosexuality a homosexuálů nějak mudroval. Podobně jako třeba veverky, které zajímají jen lesníky a zoology, homosexualita pro heterosexuální jedince není téma. Ano, jistě, znám onen argument „když si to představím, tak je mi na zvracení“. Vždy, když mi jej nějaký homofobní konzervativec sdělí, kladu otázku: A jak často na sex s mužem myslíte, pane?

V podstatě má takový konzervativec pravdu, když si představím své spoluobčany, jak spolu souloží, tak na tom nic hezkého nevidím. A to bez ohledu na pohlaví. Nejsem uživatel porna. Ale – z estetického hlediska pro mě není žádný rozdíl mezi představou homosexuálního aktu mezi dvěma gayi a představou heterosexuálního páru v akci. Ano, lidé i zvířata vypadají při sexu legračně a trochu nechutně. Ale nezáleží na tom, jakého jsou pohlaví, ale na tom, jak jsou esteticky přijatelní. Takže, popravdě řečeno, představa homosexu dvou mladých, vysportovaných a šlechtěných gayů mi přijde méně odporná než představa heterosexu morbidně obézních jedinců opačného pohlaví.

A proč na to myslíte?

Proto, že považuji homosexualitu za téma zajímající jen homosexuály, tak se vždy, když slyším nějaký homofobní proslov, tak trochu pousměji. A říkám si: Jakpak by asi u toho homosexualitu odmítajícího gentlemana dopadly výsledky falografie? To je vyšetření medicínským přístrojem, který si navlékne vyšetřovaný na penis, a který měří i sebenepatrnější reakce penisu na promítané obrázky. Tímto přístrojem lze odhalit skrytou homosexualitu, pedofilii i zoofilii. A já jsem celý život hluboce přesvědčen, že by u homofobů toto vyšetření odhalilo homosexuální vlohu vždy.

Lidská psychika je mnohovrstevnatá a iracionální. Takže narodí-li se muž s homosexuální vlohou do prostředí odmítajícího homosexualitu, samozřejmě nemůže svou homosexualitu přiznat. Ale myslí na ni tak často, že proti ní chudák musí alespoň bojovat. A činí tak každou vteřinou svého bytí. Navíc může u takového jedince, který si své vnitřní homosexuální puzení zakázal, hrát roli i podvědomé „když nesmím já, tak nikdo“. Takže, omlouvám se všem zúčastněným, mám tendenci hledat homosexuální vlohu u každého homofoba. Ostatně když se podíváte na nejhlasitější české homofoby, zjistíte, že se někdy nechávají fotografovat v růžovém outfitu. Bez té vlohy by je homosexualita prostě nezajímala. Ani v pozitivním, ani v negativním smyslu, prostě by nebyla součástí jejich světa stejně, jako není součástí jejich vnitřního světa sexuální život mrožů.

V případě pana Szájera se můj předpoklad potvrdil v úplnosti. Musel chudák bojovat proti homosexualitě ze všech sil, protože málokdy myslel na něco jiného než na sex s chlapem. Ale nesměl to díky svému ultrakonzervativnímu backgroundu přiznat, tak proti tomu alespoň bojoval. No – a pak to kvůli nějakýmu blbýmu viru praskne! To je život! Jde však podle mého soudu jen o první vlaštovku. Maďarské vedení země je v současnosti ultrakonzervativní a homofobní jako celek, a pan Orbán označoval pana Szájera za svého přítele. Takže možná budeme ještě koukat, co pro ultrakonzervativní homofobní muže znamená slovo přítel.