Mariánský sloup na Staroměstském náměstí nebude. Tedy alespoň do té doby, než na Magistrátě hlavního města Prahy usednou zase lidé zdravého rozumu a ne estébácko-levičácká smečka. Pod vedením ANO a za podpory komunistů, pirátů a zelených učinili rozhodnutí hodné ÚV KSČ: Kopii Mariánského sloupu strženého davem roku 1918, kterou po dvacetileté práci na tomto díle chce metropoli darovat sochař Petr Váňa, odmítli. Nic se obnovovat a stavět nebude. Čest práci.

Do toho zaznívají odpudivé výkřiky o symbolech útisku Habsburky a římskokatolickou církví, které mají být právem strženy, nebo dokonce naprosto demagogická srovnání zničené kulturní památky s kácením soch Lenina a odstraňováním rudých hvězd. A to ne jen od řadových blábolilů v hospodě, nýbrž i od veřejně známých publicistů, jako je například Lenka Procházková. Pak se lze těžko divit, když pár zpitomělých puberťáků zapálí kostel, jako se nedávno stalo v Třinci-Gutech…

Kde jsou ale naši křesťanští bojovníci? Ne, nemyslím skutečné křesťany, ti vystupují, podepisují petice a dělají přesně to, co by se dalo čekat. Myslím ty, kteří sami sebe s oblibou označují za vlastence a slušné Čechy (s ruskou georgijevskou stužkou a s Putinem na tričku) či přímo Boží bojovníky, ačkoli tento husitský chorál někdy poněkud paradoxně vyzpěvují v přestrojení za křižáky. Ty, kteří mají neustále plná ústa křesťanských hodnot, které musíme za pomoci našeho ateistického pana prezidenta a hasičských stříkaček na hranicích uhájit. Například před ženami a dětmi (v jejich řeči bubáky a parchanty těch čmoudů) na útěku před válkou. Kde jsou ti hrdinové? Už protestují na náměstí proti neúctě k Panně Marii, jedné z hlavních postav křesťanství? Asi ne.

Jedni si totiž myslí, že křesťanské hodnoty spočívají v navádění malých holčiček, aby si při mlácení do polštáře představovaly mrzačení lidí jiné víry nebo jiných etnik. Jako ten pán, který si natočením takového videa zavařil značný průšvih a požádal o vstupenku do nápravného zařízení.

Jiní se zase domnívají, že tyto hodnoty tkví v pojídání buřtů, nalévání se pivem a vystrkování holých zadnic. Jako náckovský docent Konvička, který v tomto školil veřejnost před mešitou.

A ještě jiní bijci, zejména ti ze sociálních sítí, jsou přesvědčeni, že křesťanské hodnoty nejlépe uhájí třeba výzvami k naházení uprchlických dětí do moře nebo k vystřílení „muslimáků“.

Zdá se, že o tom, co se píše v Bibli, nemají ponětí. Četli vůbec někdy známou větu „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe“? Zřejmě ne, a pokud ano, vykládají si ji poněkud svérázně. „Bližní“ je v jejich podání jenom ten, koho za něj sami označí a komu tu výsadu přiřknou. Ostatní jsou slimáci, negři, židáci, hnědočeši…, kterých se to netýká. Ježíš se v tom očividně nevyzná a je třeba mu to řádně objasnit, sluníčkářovi jednomu.

V absurdním dramatu, jaké by snad Havel nevymyslel, se tedy na jedné straně oprávněně rozhořčujeme nad zločinci z Islámského státu rozbíjejícími náboženské památky, abychom současně tleskali poblázněnému anarchistovi Frantovi Sauerovi, který kdysi poštval úplně stejně zfanatizovaný dav na Mariánský sloup.