Kolik je doopravdy těch mladíků nabušených testosterony, kteří přijeli nás jednou odpálit do vzduchu a mezitím žít na sociálních dávkách a brát nám práci?
Nejdřív je potřeba trochu ujasnit pojmy. Nebudeme mluvit o počtu uprchlíků, ale o počtu žadatelů o azyl. Tam totiž máme výhodu, že tato čísla jsou přesná do jednoho, zatímco u uprchlíků může panovat zmatek, jestli jsou podchyceni všichni, nebo někdo chybí, či zda v tom zmatku nebyl někdo registrován dvakrát. Žadatelé o azyl jsou ale konkrétní přesně zachycení lidé, takže i když nám to číslo nedává přesný obraz o uprchlících, dává nám ho o azylantech.
Protiuprchlická mytologie říká, že se jedná o mladé svalnaté muže se značkovými mobily, kterým v domovských zemích nic nehrozí. Odpůrci takového obrazu zase sdílejí fotografie utrápených žen a malých dětí. Přesný není ani jeden takový výjev. Pravda je kdesi mezi a zajímavé je, kde se to „mezi“ nachází.
O počtu žadatelů o azyl si Němci vedou přesné statistiky, které se publikují a každý si je může přečíst a zjistit, jak tomu bylo v konkrétním měsíci. V tuto chvíli máme už čísla za duben, respektive souhrnná za období od ledna do dubna 2016 včetně. Najdete je na stránkách Bundesamt für Migration und Flüchtlinge.
Nejdříve tedy odkud ti lidé přicházejí. To je klíčové kvůli tomu, zda jde o uprchlíky z válečných oblastí, nebo odjinud. V dubnu 2016 bylo pořadí zemí toto: Sýrie (25 791 žadatelů), Irák (9 505 žadatelů) a Afghánistán (8 458 žadatelů). Celkem bylo žadatelů 59 680. Z toho nám vychází, že asi 16 tisíc lidí bylo z dalších zemí. Pokud uznáme, že trojice jmenovaných zemí jsou země buď ve válce, nebo se jedná o státy, kde jsou lidé ohroženi na životě, musí odpověď znít kladně, jde o válečné uprchlíky, nebo uprchlíky, kteří jsou ohroženi a mohli by naplňovat požadavky na udělení azylu nebo aspoň doplňkové ochrany.
Pokud někdo vyjde z toho, že tyto země na tom tak zle nejsou, je to hodnotový soud, který se dá od zeleného stolu těžko posoudit, protože situace v těchto zemích je složitá a mají tam samozřejmě různě riskantní zóny a podobně. Můžeme tu pro orientaci použít pomocný argument, že většina lidí, kteří třeba v Sýrii opustili své domovy, k tomu měla vážný důvod a přitom vůbec nezamířili do Evropy. To by mohlo odpovědět na tvrzení, že jde o uprchlíky ekonomické, nebo převážně ekonomické, kteří chtějí těžit ze sociálních výhod na Západě. Je to nepravděpodobné.
Další číslo říká, kolik žádostí o azyl bylo v Německu pozitivně vyřízeno. Zatím to letos bylo 62,1 procenta. Někteří žadatelé kritéria pro udělení azylu nesplňují, především je to tím, že přicházejí ze zemí, které Německo považuje za bezpečné, třeba Albánie, Kosovo, Černá hora, Alžírsko, Tunis, Maroko. (Je to důležité i kvůli možné repatriaci. Podle policejního vyšetřování byli sexuální útočníci z loňského roku převážně Maročané a Alžířané.)
Jak je to u žadatelů o azyl se zastoupením mužů a žen? Když vezmeme všechny věkové kategorie, je to poměr 66,3 procenta mužů ku 33, 7 žen. Osob mužského pohlaví je tedy skutečně více, tvoří dvě třetiny uchazečů. Když se na to podíváme z hlediska věku, z celkového počtu osob mužského pohlaví je to v období leden – duben 2016 přibližně 26, 8 procenta ve věku do 18 let. Největší skupinu představují muži od 18 do 40 let, kteří ze všech mužů od kojenců po starce tvoří 57, 2 procenta. Muži azylanti jsou tedy převážně mladí a středního věku.
Pro srovnání – ze všech žen spadne do kategorie 18 – 40 let 46, 2 procenta, není to tedy tak velký rozdíl oproti mužům. Do 18 let věku je jich 41,3 procenta. Ta čísla znamenají, že mezi žadateli o azyl je procentně víc malých holčiček a dívek, než chlapečků a mladíků. Muži to pak výrazně „doženou a předeženou“ s vyšším věkem.
Každého samozřejmě napadne, kdybychom parafrázovali jednu známou píseň, „kde všechny ty ženy jsou?“ Měla by jich být přece asi tak polovina. Odpověď asi nebude moc složitá. Buď zůstaly v zemích původu, nebo uvízly někde v Turecku, na Balkáně, nebo jsou na Západě, ale neví se o nich. Jiná možnost prakticky není.
Jedním z podrobnějších vysvětlení může být, že – pokud jde o Syřany – nepocházejí přímo ze Sýrie, ale z uprchlických táborů z okolí Sýrie, kam muži své ženy a děti dostali nejdřív do relativního bezpečí, než se někteří z nich vydali na cestu bez nich. Je pravděpodobné, že tito rodinní příslušníci budou tento předvoj následovat. Die Welt uvedl 2. 2. 2016, že dosavadní trend se možná už začíná obracet. Na řecko-makedonské hranici počet žen a dětí stoupl a tvoří tam už 60 procent.
Kdybychom to shrnuli, uprchlíci pocházejí většinou ze zemí postižených válečnými konflikty a jsou to ze dvou třetin muži a mírně nadpoloviční většina těchto mužů jsou lidé ve věku 18 až 40 let. Zda jsou svalnatí, jaké mají mobily a kolik je mezi nimi naverbovaných potenciálních teroristů a lidí náchylných k trestní činnosti, není předmětem tohoto článku.
Trestnou činnost jsme tu už rozebírali jindy a jen pro připomenutí je potřeba poznamenat, že na každé číslo se musíme podívat blíž. Třeba podle policejních statistik došlo v některých oblastech Německa ke zvýšení počtu výjezdů policie kvůli uprchlíkům, ale při bližším ohledání zjistíme, že většinou šlo o to, že se uprchlíci poprali mezi sebou v táboře, nebo jde o drobnou kriminalitu, jako jsou krádeže v obchodech. Vzhledem k tomu, že během roku přišel celý milion lidí, je spíš zázrak, že situace vypadá jen takto. To už jsou ale hodnotové soudy, které sem teď nepatří a pozorovatelé na to mohou mít podle svého úhlu pohledu jiný názor.
Pokud jde o samotný poměr pohlaví, jeho příčinou je nejspíš to, že ženy jsou ještě na cestě a pokud jim v tom nezabrání nějaké okolnosti, třeba opuštění zásady o spojování rodin učiněné z politických důvodů, poměr pohlaví se změní směrem k většímu zastoupení žen a přiblíží se normálu.
Všechny odhady dalšího vývoje jsou komplikované, protože je tam příliš mnoho neznámých. Především co se stane v zemích, odkud lidé prchají a také jak se zachová Turecko, které chce vyměnit spolupráci při zvládání problému za různé výhody. Na to nám žádná čísla neodpoví.
