To bylo řečí, jak nám migranti (v jakémkoli počtu od jednoho výše) rozvrátí stát, tradiční hodnoty, budou znásilňovat vlastenky, pobírat jako nezaměstnaní sociální dávky a současně nám brát práci a odpalovat se jako sebevražední atentátníci. Ani jednoho nepřijmeme! A byly to všechno jen takové řečičky. Oni totiž někteří Češi nechtějí ani jiné Čechy.

Z pražských domovů pro seniory bylo prvních sedm lidí s onemocněním COVID-19 převezeno do Slatinných lázní v Lázních Toušeň. Jenže to vyvolalo odpor vedení města i místních občanů, píše se v reportáži na iDnes.cz.

Starosta Lázní Toušeň Luboš Valehrach kvůli tomu napsal ministru zdravotnictví Adamovi Vojtěchovi:

„Neobdrželi jsme žádné informace, jak bude areál zabezpečen proti zavlečení nemoci COVID-19 do obce, jak budou ochráněni občané žijící v obci. Nemáme informace, jak bude personálně zajištěna ochrana zdraví našich občanů. Řada našich obyvatel v objektu pracuje, nemá potřebné znalosti v oblasti zdravotnictví, není proškolena na výskyt agresivního viru… Kromě toho se obávám hysterie, která tu teď panuje,“ dodává starosta.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Ta zřejmě panuje, když zaznívají hlasy, že by se mělo na lázeňský objekt zaútočit dlažebními kostkami.

Mluvčí pražské nemocnice Na Bulovce Simona Krautová pro iDnes sdělila: „Jsou tam hospitalizovaní lidé s mírnějším průběhem nemoci, zdravotnický personál má samozřejmě zajištěny roušky i respirátory. Nechápu obavy lidí, to se snad bojí, že budou mít ve vzduchu vyšší koncentraci koronaviru? Když jsem od paní místostarostky slyšela o tom, že by lidé mohli vzít dlažební kostky a jít budovu ničit, bylo mi úplně úzko. Vždyť jsou to starouškové, kteří potřebují pomoc a kteří samozřejmě nikam z budovy vycházet nebudou.“

Některým lidem už prostě hrůza z nákazy začala roztáčet kolečka v hlavičkách do vysokých obrátek. Zatím žijí v blažené nevědomosti a myslí si, že se mezi nimi volně nepohybuje nikdo, kdo tu nemoc už v sobě nosí. Po zlých Pražácích, co by klidně nakazili bodrý venkovský lid, a osamělých lidech v lese, co momentálně nemají roušku, se našla nová skupina nositelů zkázy. Uprchlíci nedorazili, tak se temné pudy mohou vybít na seniorech s koronavirem.

Asi by se to mělo provést jako ve středověku s malomocnými – umístit je za hranice obce a odhánět házením kamení. Ve středověku ovšem neuměli takovým nemocem moc čelit, ale když byl někdo z města nakažen, nikam ho nevyhnali, izolovali ho v jeho domě. V 16. století v Praze za morové rány takoví lidé vyhazovali z oken vzkazy, co potřebují, a hlídač nechal vzkaz ležet na zemi, aby na něj nemusel sahat, ale přečetl si ho.

Obavy jsou pochopitelné, stejně jako mírné formy strachu. Nezvladatelná hrůza, hysterie a agresivita jsou ale něco jiného. Vedení takové obce se má snažit věci prakticky řešit a nestát na straně paniky. Kdepak nějaké obavy z „kulturních rozdílů“ a „terorismu“. Prostě v lidech dřímají temné pudy, které hledají, na kom by se vyřádily. Nějaká ta vznešeně znějící okecávačka se vždycky najde.