Je to už takový běžný kolorit. Vždycky, když je někdo nespokojený s výsledky voleb nebo v nich dokonce prohrál, případně se tak cítí, začne vymýšlet, jak by se mohl změnit volební systém. Je to až legrační, ale stává se to naprosto pravidelně. Po krajských a senátních volbách s tímto názorem okamžitě přispěchal v komunistických Haló novinách Otakar Zmítko a také prezident Miloš Zeman se hned nechal slyšet, že by se měl upravit volební systém do horní komory parlamentu.

Otakar Zmítko v Haló novinách ke krajským volbám napsal: „Ukazuje, jak ošidná je tzv. demokracie a současný volební systém. Hnutí ANO vyhrálo ve většině krajů, mělo by tedy mít nárok také tyto kraje vést. Voliči si to svými hlasy přáli. Neuspokojená pravice, jež nemá síly v přímém politickém boji Babišovo hnutí porazit, využila současného koronavirového období a některých přešlapů vlády, kdy tím voliči byli ovlivněni, a vytvořila seskupení proti vítězi, aby obrátila rozhodnutí občanů ve svůj prospěch,“ uvádí Zmítko.

A svoji kritiku volebního systému dále rozvíjí: „Tento systém, že za zády vítěze lze vyřadit přání voličů, mně připadá jako nenormální. Vítěz byl zvolen lidmi proto, že si voliči přáli pokračování jeho politiky, chtěli-li by politiku jinou, pak by za vítěze zvolili někoho jiného. To se nestalo. A tak v řadě krajů bude vládnout koalice, jež může mít zcela jiné priority, které navíc ani některé z koaličních stran neměly vůbec ve svém programu, ale protože se vstupem do koalice dostanou k moci, tak je odsouhlasily, byť třeba ještě před volbami podobné programové cíle odmítaly.“

Je to celé samozřejmě hloupost. Proč by měl vládu v kraji automaticky vytvářet ten, kdo sice vyhrál volby, ale zároveň ho volilo například jen 20 procent voličů? To přece není žádná většina. A ostatní strany byly přece také zvoleny lidmi a pokud jsou schopny se dohodnout na společné koalici, tak ve výsledku zastupují více občanů než vítězná partaj. Na tom není nic nemormálního.

Vytváření koalic jako projev demokracie

A nelze tvrdit, že voliči si přáli, aby vládla vítězná strana. Většina voličů si to v tomto případě nepřála. Proto neplatí, že by přání voličů bylo tím pádem vyřazeno. Většina voličů chtěla jiné strany a pokud ty se dokážou dohodnout a budou mít většinové zastoupení v krajském zastupitelstvu, vše je v pořádku.

Na tom není nic takzvaně demokratického. Je to víc demokratické, než kdyby měl vždy vládnout ten, kdo byl v pořadí první bez ohledu na to, kolik mandátů v zastupitelstvu získal a nakolik je schopný se domluvit s ostatními na společném koaličním vládnutí.

Co se týče Zmítkovy námitky, že výsledné koalice mohou mít zcela jiné priority, které jednotlivé koaliční strany neměly ve svých programech a které tyto partaje odsouhlasí, protože se zásluhou koalice dostanou k moci – to je jistě riziko, kterému se strany vystavují. Pokud kývnou na něco, co se hodně odlišuje od toho, kvůli čemu jim občané dali své hlasy, mohou na to ošklivě doplatit. Uskupení, která na dlouhá léta přišla o důvěru svých voličů, by o tom mohla vyprávět.

Demokratické volební systémy

Na dvoukolových senátních volbách pak Otakaru Zmítkovi vadí pravý opak toho, co se mu nelíbí na volebním systému do krajských voleb: „Také volby do Senátu postrádají svou demokratičnost. Volební systém umožňuje, aby pouze dva kandidáti mohli být v konečném stadiu voleni a ti druzí, kteří zastupují velkou část obyvatel regionu, byli jednoduše vyřazeni. Tím vlastně i jejich priority, protože do příštích šesti let bude ze strany zvolených protežována jen jejich politika a jejich priority,“ upozorňuje Zmítko.

Dále čtěte

Kdo může za prohru komunistů ve volbách? Kapitalismus, odpovídají pohotově někteří

Člověk by čekal, že po krajských a senátních volbách, v nichž komunisté nedopadli vůbec dobře, převládne v jejich řadách jistá…

A pokračuje: „Myslím, že je čas se zamýšlet nad volebními systémy vytvořenými před třiceti lety. Současným mocným ovšem vyhovují. Je proto třeba ještě důsledněji vysvětlovat lidem, že jde o systém proti nim, tedy alespoň proti většině z nich, protože skutečná demokracie musí ctít názory všech a také je naplňovat.“

Až na to, že u krajských voleb Otakar Zmítko chce, aby se vše přizpůsobilo menšině voličů, která volila vítěznou stranu. Přitom nutnost vytvářet koalice přispívá k tomu, že musí být brán ohled na zájem skutečné většiny voličů. V krajských volbách to Zmítka nezajímá, ovšem v senátních mu na tom záleží strašně moc, nevšímá si ale jedné důležité věci. Tu naopak vyzdvihuje prezident Miloš Zeman.

Volební systém do senátu by rovněž rád změnil. V nedělním rozhovoru pro server Blesk.cz. prohlásil, že by podpořil jednokolovou volbu do horní komory parlamentu. Má pro to však úplně opačný důvod než Otakar Zmítko. Tomu vadilo, že velká část obyvatel daného regionu není kandidátem zvoleným ve druhém kole zastupována a tedy nikdo nereprezentuje ani jejich priority.

Podle Zemana, pokud by byly zavedeny jednokolové senátní volby, eliminovalo by se riziko z krajských voleb, kdy se proti vítězi spojily ostatní subjekty. Co jiného je však to, že se proti vítězi z prvního kola dají dohromady voliči neúspěšných kandidátů, než projev demokracie? A zároveň tímto aktem dávají najevo, že přeci jen politik, kterému dávají svůj hlas a kterého v prvním kole nevolili, nějaké jejich zájmy a priority zastupuje.

Volební systémy, které máme v krajských a senátních volbách, vůbec nejsou špatné. A rozhodně jim nelze vyčítat, že by byly málo demokratické. Jistě, mají své výhody a nevýhody jako všechny volební systémy. A to, že se někomu nelíbí, je koneckonců normální. Byť by bylo zajímavé, co by Otakar Zmítko a Miloš Zeman po letošních senátních a krajských volbách říkali, kdyby jejich favorité uspěli.